Zdeněk Kolářský se narodil 29. dubna 1931 v Kostelci nad Orlicí. Zápal k umění se u něj plně projevil při nástupu na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Zde pod vedením Jana Černého vstoupil do světa práce se sklem, při které se naučil základy tvorby plastiky. V průběhu let pronikl i do pokrokové technologie zpracování taveného skla do menších šperkových spon a později i větších plastických děl, která byla v padesátých letech přelomová. Ve studiích pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde získal podstatné dovednosti v disciplínách jako sochařství, malba a grafika, které v nadcházejících letech využil v širokém spektru zakázek. Svá díla tvořil zpočátku v ateliéru v Praze, poté se však přestěhoval zpět do rodného města, kde spolupracoval se svým synem Petrem.
Zdeněk Kolářský: mistr reliéfní plastiky z Kostelce nad Orlicí
Akademický sochař, mistr reliéfní plastiky, zasloužilý umělec a jeden z nejvýznamnějších československých autorů mincí a medailí – to všechno byl kostelecký rodák Zdeněk Kolářský. Zejména východní Čechy jsou protkané jeho díly na každém rohu, v podobě plaket, bust a reliéfů. Nejčastěji se s jeho návrhy můžeme setkat v Kostelci nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou, Pardubicích či v Lanškrouně, kde se v místním zámku nachází i stálá expozice jeho děl pod názvem Kabinet mincí a medailí akademického sochaře Zdeňka Kolářského. V Rychnově nad Kněžnou stojí za návrhem bronzové desky na místní synagoze a pamětní desky Karla Poláčka.
Dosažení mistrovské úrovně
Mezi nejvýznamnější okamžiky jeho umělecké kariéry patří vítězství v soutěži v roce 1965 s návrhem tříkoruny, které si dodnes někteří z nás schovávají v peněženkách. Na minci se vyskytují splétající se listy lípy, které podle autora symbolizují lásku, štěstí, mírnost, vlídnost a pravdu. Od tohoto roku byl Kolářský považován za předního mincíře, jak v Česku, tak ve světě. V roce 1978 byly podle jeho návrhu raženy zlaté československé dukáty k 600. výročí úmrtí Karla IV. Díky jeho talentu a píli vznikly v nadcházejících dekádách stovky návrhů pamětních mincí a medailí, jak pro soukromé sbírky, tak pro veřejné zakázky.
Zdeněk Kolářský za svůj život úzce spolupracoval s nespočtem institucí, pro které zhotovil nezapomenutelná mistrovská díla. Do paměti se lidem mohlo vrýt například jím navrhnuté logo České pojišťovny, které poprvé spatřilo světlo světa v roce 1971 a mělo 40 let dlouhou působnost, či řetěz kolem jezdecké sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Studenti Univerzity Karlovy, Slezské univerzity a Univerzity Pardubice mohou jeho díla obdivovat každoročně při ceremoniálních událostech, jako jsou například promoce, protože je to právě Zdeněk Kolářský, který pro ně zhotovil univerzitní žezla, medaile a pečetidla.
Kouknu a vidím
Umělecký rukopis Zdeňka Kolářského je lehce poznatelný. Vyznačuje se ostrými geometrickými konturami figur, takže jeho díla mívají až kubistický nádech. Po podrobnějším prozkoumání lze v každém díle najít značné množství precizních realistických detailů, zahlédneme také originálně zakomponované textové úryvky týkající se dané tematiky. Zdeněk Kolářský mnohdy vyjel ze zajetých kolejí a překvapil publikum neočekávaným tvarem svých litých plaket, které byly vytvořeny z prolínajících se kruhů či čtyřhranů. Do řady jeho návrhů byly ve formě koláže zakomponovány i notové partitury nebo půdorysné plány.
Poslední příspěvky do portfolia
V roce 2008 vstoupil i do literárních vod, když publikoval své první dílo s názvem Klín ženy, které kombinuje fotografie jeho plastik s krátkými aforismy týkajícími se ženství. Zajímavostí je, že předmluvu k této knize napsal Jiří Suchý, jeden ze zakladatelů divadla Semafor a blízký kolega další osobnosti Rychnovska, Jiřího Šlitra.
Zdeněk Kolářský zemřel 28. března 2022 v nedožitých 91 letech v rodném Kostelci nad Orlicí. Za svůj život obdržel řadu cen a vyznamenání nejen v rodné zemi, ale i v zahraničí. Kromě uměleckých ocenění mu města Praha, Kostelec nad Orlicí a Lanškroun udělila čestné občanství. Bezpochyby patřil k výrazným tvůrčím osobnostem českého umění druhé poloviny 20. století s vlasteneckým zápalem, projevujícím se v jeho dílech.
Zdroj fotografií:
- Luděk Kovář
- Michal Louč
- Moravská galerie
- Muzeum Cheb
- Univerzita Pardubice
