Kunvald: putování k počátkům Jednoty bratrské

Bratři hledají útočiště

Podle historických pramenů to bylo na přelomu let 1457 až 1458, kdy se v Kunvaldu usadila skupina takzvaných bratří. To byli lidé, kteří v Praze pravidelně naslouchali kázáním teologa Jana Rokycany. Tito „bratři a sestry zákona Kristova“ hodlali žít podle vzoru prvotní apoštolské církve. Utrakvisté, což byla kališnická církev vzešlá z české reformace, však jejich představu o takovém životě nenaplňovali, a tak se tito bratři rozhodli najít své nové působiště, nejlépe někde v ústraní mimo městské komunity. Jan Rokycana jim tehdy doporučil odchod do obce Kunvald, která byla po husitských válkách z velké části opuštěna a náležela k panství v Liticích nad Orlicí, jejž vlastnil Jiří z Poděbrad (který byl v roce 1458 zvolen a korunován českým králem, pozn. red.). Rokycana tento přesun u nadcházejícího vládce i vyjednával.

Michal ze Žamberka a první zkoušky víry

Když se zde bratři začali usazovat, přišel za nimi do Kunvaldu husitský farář Michal ze Žamberka. Díky jeho aktivitě a horlivé zbožnosti se zdejší komunita začala rozrůstat a přidávaly se k ní další skupiny lidí. Formující se náboženská komunita však ve svém náboženském učení postupovala dál, než dovolovala basilejská kompaktáta. Pro vysvětlení uveďme, že šlo o ujednání, která upravovala vztahy mezi husity a katolickou církví. To „překračování náboženských hranic“ bratřím přineslo četné nepříjemnosti a pronásledování.

Již v roce 1460 došlo k prvnímu uvěznění a mučení Michala ze Žamberka, ale i Řehoře, který byl synovcem Jana Rokycany a mluvčím celého nového konfesního společenství. Pronásledování vůdčích představitelů se stalo příčinou jejich odchodu do bezpečnějších lokalit v Rychnově nad Kněžnou a Brandýse nad Orlicí. Zároveň to však vedlo k posilování víry, upevňování, a především rozšiřování bratrského společenství.

Elita mezi bratry

První řád s pevnější organizací byl ustanoven „na horách rychnovských“ v roce 1464 a jeho vůdčí představitelé vydali první text nazvaný Spisek starých bratří. V něm se zavázali žít ve víře, lásce a naději v Kristu. Důležité rozhodnutí bylo učiněno na první synodě v březnu 1467 ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou. Zde bylo z přítomných 60 účastníků vybráno devět důvěryhodných osob, z nichž pak tři byli zvoleni za kněze. Byli to selský syn Matěj z Kunvaldu, mlynář Eliáš z Chřenovic na Moravě a krejčí Tůma z Přelouče.

Bratrské skupiny a sbory vznikaly v Čechách i na Moravě. Přidávali se k nim další utrakvisté, což byl mírný paradox, neboť – jak jsme si již řekli – původní bratři právě odešli z Prahy na venkov, protože utrakvisté nenaplňovali jejich představu apoštolské církve. Nicméně nově příchozí utrakvisté si také uvědomovali slabost své církve a u bratří viděli, hledali a nacházeli upřímnost, horlivost, čistotu a učení apoštolských řádů. Byli mezi nimi například i lidé s nejvyšším vzděláním jako Arnošt ze Skutče, Jan Vilímek, Tůma Písař, Jan Klenovský z Prostějova, ale i studenti a učitelé z pražské univerzity.

Ustálený řád a trojí členství

V době zevního klidu Jednota bratrská ustavovala své řády a zřizovala další sbory, rozmnožovala počet svých kněží, a to i z řad ženatých mužů. Mladí kněží se po přijetí do Jednoty již neženili. Vedle jáhnů (budoucích kněží) pomáhali v péči o soubor bratři soudcové. V Jednotě se ustálilo trojí členství: počínající, prospívající a dokonalí, z nichž se pak volili funkcionáři sborů.

Otevření světu

Na sněmu v Brandýse nad Orlicí byla v roce 1490 z podnětů kněží Klenovského a Lukáše odmítnuta původní uzavřenost Jednoty ke světu a pochopena šíře evangelia, že do světa má být vnášen lepší řád a větší míra spravedlnosti tak, „aby byly všechny oblasti lidského života podřizovány milostivé vůli Ježíše Krista, Pána církve i světa“. Od té doby začali být do Jednoty přijímáni i šlechtici. Tolik samotné počátky.

Zdroj fotografií:

• Městys Kunvald
• Facebook Jednota bratrská