Tvrz Hanička. Hořká připomínka československého pokusu o obranu pohraničí je zde již 85 let (2. díl)

Punc nedostupnosti po válce versus bezprecedentní devastace v 50. letech

Skončila válka. Tvrz Hanička se stává majetkem Československé armády. Péči jí věnují vojáci z Rokytnice a pro město se zároveň stává zdrojem pitné vody, neboť má její vlastní úpravnu. V té době se do podzemí dostává jen několik vojenských delegací či výprav studentů vojenských vysokých škol. Přicházejí ale 50. léta a pohroma jménem Národní podnik Kovošrot. Fatální zásah zasazují Haničce v roce 1958 pracovníci Kovošrotu, kteří bez povolení odstřelem vytrhávají oba pancéřové zvony ze stropních desek bunkrů a odváží si je do hutí pro další zpracování. To pro Haničku i další objekty znamená větší škody než celá okupace, a pro armádu ztrácí svou důležitost. Následují občasné pokusy o využití pro skladování zeleniny jiným národním podnikem nebo zkoušky systému spojení pro metro. 

Svobodu přinesl Haničce paradoxně rok 1968 aneb veřejnost se konečně může podívat dovnitř

Když v roce 1968 obsadila sovětská vojska kasárna v Rokytnici, došlo i k redukci udržovacích aktivit Haničky ze strany československých vojáků. Od té chvíle se objevují první snahy zpřístupnit památku veřejnosti a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Už o rok později se zde skutečně konají první prohlídky – nejdříve s baterkami, následně přichází i první osvětlení agregátem. A kdo viděl film Otakara Vávry Dny zrady, tak některé scény se v roce 1972 natáčely právě v této tvrzi. Dvě rekvizity – makety dělostřeleckých houfnic – tu ale následně zůstávají jen do roku 1975, kdy je Federální ministerstvo vnitra převáží na sousední pevnost Dobrošov u Náchoda. 
 

Máte protiatomový kryt? A mohl/-a bych ho vidět?...

Ministerstvo zároveň na konci 70. let začíná realizovat úpravy tvrze pod krycím názvem Kahan. Jeho cílem bylo přestavit Haničku na velitelství a protiatomový kryt pro případ nukleárního konfliktu. Tvrz dostává novodobé technologie a zároveň se zaváží povrchové objekty, aby se hermeticky uzavřely. Na povrchu je postavena budova působící jako rekreační zařízení, která maskuje skutečný účel stavby. Práce sice pokračují i pár let po revoluci, ale v roce 1993 se rekonstrukce definitivně zastavuje, ačkoliv už stála stamiliony korun. Díky tomu se ale zachovala řada původních prvků předválečného opevnění, navazujících na podzemní plně technologicky vybavený úkryt 20. století.
 

Majitelem tvrze se konečně stává Rokytnice

Když v roce 1995 označuje Policie ČR stavbu za nepotřebnou a nevyužitelnou, dochází k předání Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Ten ji pronajme městu Rokytnice v Orlických horách jako provozovateli muzea, později ale Haničku převede rovnou do majetku města. A Rokytnice ji konečně definitivně zpřístupní veřejnosti. V roce 2006 je tvrz Hanička vyhlášena kulturní památkou. Aktuálně ji návštěvníci mohou navštěvovat od května až do října. V listopadu a v dubnu si lze prohlídky ještě objednat, ale od prosince do března je Hanička pro prohlídky zcela uzavřena z důvodu ochrany zimovišť netopýrů. Co vše je v Haničce k vidění?
 

Co vše je v Haničce k vidění?

V garážích na návštěvníky čeká řada zajímavých exponátů z výzbroje Československé armády z poválečného období: například tank, obrněný transportér nebo T 805 komando – malý nákladní vůz upravený pro výsadkové jednotky umožňující i přepravu vrtulníkem. V hale správní budovy je k vidění přehlídka zbraní, munice i uniforem z roku 1938 i období po 2. světové válce. Vše je doplněno fotografiemi a modely. Nejvíce se ale všichni těší do podzemí, které se představí jako moderní, plně vybavený úkryt. Základní trasa trvá zhruba 50 minut, prodloužená o půlhodinu déle. Teplota v podzemí se pohybuje kolem 5 až 8 stupňů Celsia, a tak jsou návštěvníci vždy teple oblečeni. Když po téměř stovce schodů sejdou do hloubky od 20 do 36 metrů pod úroveň terénu, čeká je 1,5 km chodeb a sálů. Všechny chodby, šachty a sály jsou původní, jen vybavení pochází z novodobé přestavby. Při prohlídce mohou obdivovat například tři dieselagregáty na výrobu elektrické energie, úložiště nafty, sál chlazení, kasárenské sály, úpravnu vody, novodobou ošetřovnu, sál jídelny nebo sociální zařízení. Na konci exkurze musí k východu vystoupat 126 schodů. 
 

Předchozí díl: Tvrz Hanička. Hořká připomínka československého pokusu o obranu pohraničí je zde již 85 let – 1. díl.