Humor, který přežil válku: Karel Poláček a město, které ho formovalo

Jestli někdo uměl psát humoristické romány, byl to právě Karel Poláček. Měly dokonce takový úspěch, že hned deset z nich se dočkalo filmové nebo seriálové verze. Stejně jako jejich knižní předlohy baví osobitým humorem dodnes.

Vzpomínky, které přežily autora

Možná nejslavnější kniha ze všech, Bylo nás pět, popisuje radostné dětství a s ním spjaté klukovské lumpárny. Prostřednictvím hlavní postavy, školáka Petra Bajzy, v ní Poláček poutavě, s humorem a jemnou ironií vypráví příhody a dobrodružství, které zažil s kamarády v malém českém městě.

Poláček je prožil v Rychnově nad Kněžnou, kde se 22. března 1892 narodil do rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Měl čtyři bratry a dva další sourozence z otcova druhého manželství. V Rychnově také chodil do obecné školy a na gymnázium.

Právě dětské zážitky v malém městě ho inspirovaly k napsání románu Bylo nás pět. Stejně jako Poláček i jeho knižní postava je synem obchodníka. Mnozí místní lidé byli také předobrazem dalších hrdinů. Rovněž příběhy a chlapecké lumpárny zasadil autor do reálií českého městečka, ve kterém sám vyrůstal. Vyprávění je vtipné i díky tomu, že je popisováno očima dítěte.

O to větším paradoxem je, že Karel Poláček napsal román ve velmi těžké době. Za okupace, kdy čekal na transport do koncentračního tábora. Část jeho rodiny už byla tou dobou po smrti a on se snažil psaním utéct z kruté reality. Dílo dokončil krátce před odchodem do Terezína. Bylo jedním z jeho posledních.

Kniha vyšla až po druhé světové válce, kterou nepřežil nikdo z rodiny, ani on sám. Poláček se tak nikdy nedozvěděl, že se mnozí věrně popsaní sousedé v knize poznali a že mu bezprostředně poté někteří spílali, a dokonce ho kvůli vykreslení jejich povah nenáviděli.

Dnes je ale město na svého slavného rodáka pyšné. Pojmenovalo po něm náměstí, instalovalo jeho bustu a lavičku a také sousoší pěti kluků – postav z jeho knihy. V devadesátých letech se Poláčkovi dostalo další pocty. Podle jeho slavného románu byl natočen velmi úspěšný šestidílný televizní seriál Bylo nás pět.

Fotbal, fanoušci a slavná satira z pražského Žižkova

První román, který přinesl Poláčkovi patřičnou slávu a mimořádný čtenářský úspěch, je z roku 1931. Muži v ofsajdu se odehrávají v prostředí pražského Žižkova a soustředí se na život maloměstských obyvatel a jejich vášeň pro fotbal, zejména pro kluby Viktoria Žižkov a Slavia Praha. Sám autor, v té době žijící a pracující v Praze, byl velkým příznivcem Viktorky, stejně jako hlavní postava jeho příběhu.

Mladý a nezaměstnaný Eman Habásko se při utkání dostane do konfliktu s Richardem Načeradcem, fanouškem Slavie a majitelem obchodu s konfekcí. Hádka skončí na policejní stanici. Když Načeradec zjistí, že Eman nemá na zaplacení pokuty, uhradí ji za něj a nabídne mu práci. Eman se pak v nové práci seznámí s dívkou, zamiluje se a vše na závěr skončí svatbou.

Poláček v knize s laskavým humorem a satirickým pohledem upozornil na maloměstské poměry. Mistrně zachytil jazyk a zvyklosti fanoušků. Fotbal v meziválečném období zažíval obrovský rozmach. Byl také výrazem identity, rivality a společenského dění.

Smích v čase temna

Do kulis lázeňského města zasadil Poláček další humorný příběh, Hostinec U Kamenného stolu. Psal ho v době, kdy republiku okupovalo hitlerovské Německo. Čtenářům nabídl v těžké době únik do lehčího, bezstarostného světa.

K dalším známým Poláčkovým dílům patří například Edudant a Francimor, Dům na předměstí a také tetralogie Okresní město, která zachycuje koloběh Rychnova nad Kněžnou a jeho obyvatel. Proslul rovněž spoluprací na scénářích, například filmů Načeradec král kibiců nebo U nás v kocourkově.

Bouřlivá léta mladého Poláčka

Vraťme se ještě k Poláčkovu životu. Rodný Rychnov nad Kněžnou opustil v patnácti letech. Pro vzdorovité chování a mizerný prospěch byl vyhozen z tamního gymnázia, tak se vydal do Prahy. Nejprve v roce 1912 dokončil gymnázium v Truhlářské ulici, pak začal studovat práva. Úplně ale z Rychnova nezmizel. Zvládal tam i při studiu organizovat studentské loutkové divadlo. Psal a překládal hry a také v nich hrál.

Začala však první světová válka a tehdy dvaadvacetiletý Poláček narukoval do armády. Bojoval na ruské a italské frontě, v závěru bojů utekl do srbského zajetí.

Novinář a pátečník

Po válce začala Poláčkova novinářská dráha. Psal do satirických časopisů, seznámil se s bratry Čapkovými a stal se členem klubu pátečníků, kteří se scházeli každý pátek u Karla Čapka a mezi kterými byl také první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Zdroj fotografií:

• Wikimedia - Radek Bartoš
• Jaroslav Trousil