Neratov: Ráj pro duši v srdci Orlických hor

Z vlastní zkušenosti vím, že lidé mimo náš region pomalu ani netuší, kde leží Orlické hory či Rychnov nad Kněžnou, ale o Neratově slyšeli snad všichni. Co myslíte, že se jim hned vybaví?

KM: Myslím, že se každému vybaví kostel, který je spojen s osobností Josefa Suchára. To je asi tak první, co by napadlo mě. A potom samozřejmě i naše sdružení, protože máme hodně širokou činnost a pomáháme mnoha lidem.

AN: V roce 1991 měl Josef geniální nápad, aby byl kostel vždycky otevřený. Fakt, že boční dveře se už 35 let nezavírají, v této době symbolizuje otevřenost. Lidé přicházejí a mají pocit, že jim dáváme důvěru a že tady jsou vítaní. Je vidět, že něco děláme, a to lidi přitáhne i z dálky. A na druhém místě se lidem možná vybaví pivovar, zvlášť ve městech, kam naše pivo vozíme.

Mohli byste nám představit Sdružení Neratov?

KM: Sdružení Neratov poskytuje dvě sociální služby. První vzniklo chráněné bydlení Domov pro dospělé osoby s mentálním postižením, druhou službou je denní stacionář Lávka, ambulantní sociální služba určená také pro osoby s mentálním postižením. Věnujeme se i zaměstnávání lidí s postižením. Buď jsou to naši klienti, nebo lidé, kteří k nám přijíždějí ze svého domova. V roce 2015 jsme se rozšířili z Královéhradeckého kraje do kraje Pardubického. Vznikla spolupráce s léčebným ústavem Albertinum v Žamberku, kde jsme otevřeli občerstvení a postupně tam vzniklo ještě zahradnictví a montážní dílny. Časem jsme se rozšířili ještě dál, do Králík a Červené Vody. Náš nejnovější letošní projekt je Letohrad.

AN: Protože jsme ještě zřizovateli speciální školy, pivovaru a Proroka (restaurace s ubytováním, pozn. aut.), máme v roce 2026 asi tak 290 až 300 zaměstnanců, z toho přibližně 180 s nějakým postižením. Je důležité si uvědomit, že u nás pracuje tak stovka zdravých – jestli se dá v dnešní době o někom říct, že je zdravý. (smích) Je tu personální mix. Aby se dalo pracovat dohromady, musí někdo rozdělovat práci, vést a dohlížet, aby se plnily termíny. Po personální stránce je velmi náročné skloubit, abychom vyšli zaměstnancům individuálně vstříc a zároveň byli schopni práci v termínech odevzdávat. Jsme součástí sociálního podnikání a dá se říct, že podnikáme jako každý jiný podnik, jen máme zvláštní smíšenou skupinu zaměstnanců.

Jaká je vaše pozice ve Sdružení Neratov?

KM: Já jsem nastoupila v roce 2015 do občerstvení v Žamberku a vrátila jsem se loni po mateřské dovolené na pozici projektové manažerky. Mám na starosti podávání žádostí, jejich realizaci a následné vyúčtování.

AN: Ke Kláře by bylo dobré ještě zmínit, že má sociální školu a že je sociální pracovnice, to je velmi dobrý základ. Já mám na starosti výkonný chod sdružení, ekonomiku, obchod, marketing a vše, co patří k podnikání středního podniku.

Kdo je typickým klientem vašich zařízení?

AN: Slovo klient je pro nás docela zvláštní, protože máme klienty, správně uživatele, v našich sociálních službách a pak máme zaměstnance. Když vezmu klienty v chráněných dílnách nebo denním stacionáři Lávka, jedná se o lehce, středně a těžce mentálně postižené osoby. A co se týká našich zaměstnanců, tam se najde celá škála toho, co člověka může během života potkat. Od boreliózy, kdy nejste schopni pracovat osm hodin, až třeba po úraz. Měli jsme zaměstnance na vozíku, invalidu s jednou rukou, který byl schopen dojíždět do práce na motorce. Pak tu máme léčené z onkologických onemocnění až po různé psychické či psychiatrické problémy. Všichni potřebují zkrácenou pracovní dobu. Když náhodou někdo pracuje osmihodinovou pracovní dobu, stát má ještě tendenci ho trestat, že chce pobírat důchod.

KM: Doplnila bych, že v našich zařízeních máme asistenty, kteří těmto lidem pomáhají, takže se snažíme, abychom k nim mohli přistupovat individuálně, aby zažívali co nejméně stresu. Každý člověk zvládne něco jiného.

O které služby je největší zájem? Můžete všem žadatelům vyjít vstříc, nebo jsou vaše kapacity v současnosti naplněné?

AN: Tady bych to zase rozdělil. V chráněném bydlení máme limit 25 klientů, v současnosti máme převis poptávky – jedna klientka nám odešla, ale už máme náhradu a zrovna dnes tu byli další žadatelé. Míst pro ně v Česku spíš ubývá, než přibývá. Denní stacionář je služba od 7.30 do 16 hodin a klienty si svážíme. Do předminulého roku jsme měli limit deset klientů souběžně, tedy maximálně deset lidí v denní službě, protože někdo chodí jednou za týden, někdo i pětkrát, podle toho, jak chce. Zvedli jsme to na 16 klientů souběžně a tam máme ještě prostor. Jsme zřizovatelé speciální školy pro středně a těžce postižené děti s limitem 24 žáků. Jedno místo je volné k zápisu, protože nám bohužel jeden chlapec před Vánoci zemřel. Co se týká zaměstnanců, teď jsme nabírali pro nový projekt v Letohradě asi 15 nových a jinak je průběžně doplňujeme. To se nám daří, protože naše působnost sahá od Červené Vody po Neratov, máme dost míst a umožňujeme klientům, aby se do práce dostali, protože doprava na horách je přece jen komplikovanější.

Mohli byste nám přiblížit některé z vašich projektů?

KM: Už několik let spolupracujeme s Nadačním fondem Škoda Auto – na podzim měli vypsaný program Region bez bariér a nám se podařilo uspět. Žádali jsme o zařízení pro přesun našich invalidních klientů, takzvané zvedací rameno, které pomůže našim pracovníkům přesouvat je při polohování. To je v Lávce náš nejaktuálnější projekt. Ve stacionáři se nám nedávno přes ČSOB podařilo získat nájezdovou rampu, takže vozíčkáři budou moct v pohodě sjet kolem budovy na zahradu. A pak je tu samozřejmě náš největší projekt – získat dofinancování bezbariérového auta. Jak pan Nekvinda říkal, klienty si svážíme do stacionáře a je potřeba vozový park doplnit, protože k nám sice jezdí veřejná doprava, ale jejich autobus je malý a má jen jedno místo vyhrazené pro invalidy. A i vzhledem k psychickým stavům to není pro naše klienty nejvhodnější doprava.

AN: Klienti nám tu zůstávají dlouhou dobu, klid vesnice na ně působí dobře, včetně dobrých zaměstnanců. Jenže jak stárnou, pohyblivost je horší, přibývají na kilech a do toho nám stárnou i naši zaměstnanci. Co jsme zvedli před deseti lety, se nám zvedá čím dál hůř. Dřív nám stačilo v autě jedno místo pro vozík, teď už tam máme čtyři vozíky a jen dvě místa na sezení, protože se zhoršuje stav lidí, kteří službu využívají. A když jste na horách, je dobré mít auto čtyřkolku, protože zima tu umí potrápit. Zrovna na autoparku jsou problémy s financováním dost vidět. Dřív tyto projekty podporovali především výrobci aut, teď ale říkají: „Na auta už jsme vám dali, měli bychom asi dávat do lidí.“ Ale auta taky stárnou, a navíc potřebujeme lepší, větší, s rampami.

Když jsem se dívala na vaše projekty, nejvíc mě zaujal projekt na společné prázdniny v Neratově a indiánský letní tábor.

KM: O tyto tábory je velký zájem. Pořádáme je už několik let pravidelně v období letních prázdnin, jeden turnus v červenci a jeden v srpnu. Děti jsou ubytované v Neratově a provoz zajišťují pracovníci školy – pedagogové, asistenti pedagoga a k tomu dobrovolníci. Každý rok se snažíme mít jiné téma, z projektu v roce 2023 byl hrazen indiánský letní tábor, loni to byl Harry Potter. Program nabízíme různý, podle toho, co jsou děti schopné zvládnout, od výtvarných až po pohybové aktivity. Snažíme se odlehčit rodinám, protože během letních prázdnin je péče o tyto děti ještě náročnější než během školního roku. Pro děti je to zároveň nácvik sociálního kontaktu, kdy během prázdnin úplně nevypadnou z režimu.

Jsme na ně hrdí a je dobré vědět, že takoví lidé existují a nechtějí za svou práci nic, dělají to dobrovolně. Bohužel se o nich nikde moc nepíše.

Tady mluvíte o dobrovolnících, ale určitě i vy, stálí zaměstnanci, máte příhody, které vás vezmou za srdce.

KM: Vzpomínám si, že když jsem nastoupila, úzce jsme pracovali s organizací CEDR v Ústí nad Orlicí, která se zaměřuje na lidi s duševním onemocněním. Podařilo se nám zaměstnat pána, který u nás zůstal až do svého odchodu do důchodu. Ten do té doby neměl rád společnost, nechtěl moc mezi lidi, nekomunikoval, ale i když k nám chodil jen na tři dny v týdnu, vždycky přicházel s úsměvem. Bylo vidět, že si po roce začal povídat, a říkal nám, že se do práce těší. To bylo hezké, že jsme mu vytvořili prostředí, kam chodil s radostí.

AN: Jsme hrdí na to, že individuálním přístupem, zkrácenou pracovní dobou, tím, že pracujeme s psychology, máme i uvnitř lidi, kteří dokážou vytvářet pro všechny dobré podmínky. Všude se říká, že je důležité dobře jednat s lidmi, ale tady to platí obzvlášť. Když se nedaří, projeví se to na nemocnosti nebo v odchodech a fluktuaci – tu máme naštěstí poměrně malou. Radost je, když naši klienti chodí do práce, když můžou, ne že se někde schovávají na nemocenské, protože jsou z práce vystresovaní, což jsme zažili v covidu. Máme tu jednoho zaměstnance, který se u nás ocitl na své poslední štaci, protože chtěl ukončit svůj život. To se mu nepodařilo, ale zásadně si přitom poškodil zdraví a téměř o vše přišel, včetně řidičského průkazu. My jsme v rámci projektů před čtyřmi roky začali pořizovat takové rikši na baterku, s rychlostí 25 kilometrů v hodině, uvezou 700 kilo, rozvážíme tím prádlo a třeba pivo po Neratově. Může je řídit kdokoli, protože na ně nepotřebujete řidičský průkaz. On na tom začal jezdit a tak se mu to zalíbilo, že se rozhodl přestat pít alkohol a znovu si udělat řidičák. Musel splnit řadu podmínek a byl často přepadově zkoušen, ale teď v prosinci si skutečně řidičák udělal a začal jezdit. Já mu původně nevěřil, protože na to musí být silná vůle, ale mám z toho opravdu radost. Řidičů je málo a my mu přejeme, aby mu to vydrželo, protože to znamená návrat do života a jako řidič může dostávat vyšší plat.

Říkali jste, že Neratov může poskytnout klid vesnice, ale na druhou stranu třeba dopravní obslužnost je obtížná, obzvlášť v zimě. Co je tedy výhodou toho, že sídlíte zrovna v Neratově?

AN: Život se změnil, do Hradce Králové je to hodina jízdy, internet a sociální sítě tu máme, takže to není úplný zapadákov. Máme kostel, který se za 30 let stal nejen duchovním, ale i kulturním místem. Když se podíváte na květen až září, kdo tu vystupuje, vidíte, že se po stránce kultury podařilo udělat hodně. Když máte lidi a program a chcete žít aktivně, i na vesnici to jde dost dobře. Řekl bych dokonce, že tu máme bohatší kulturní vyžití než některá menší městečka kolem nás. V létě to možná může místní i otravovat, ale my víme, proč to děláme. Navíc jen přelezete Orlici a jste v území, které není tak turisticky navštěvované, což splňuje požadavky pro duševní klid a pohodu. Naši klienti a zaměstnanci chodí rádi na procházky a na houby. Máme hospodu, obchod, kavárnu i bistro. Klienti nemusí být pod takovou kontrolou, když mají mobil, neztratí se. Jeden klient vzpomínal na dobu za socialismu a říkal nám: „My jsme byli za plotem. Važte si toho, jakou tady máte volnost, my tam byli jak v klecích, já se nemohl dostat ani domů, a vy si tu můžete jezdit autobusem do Žamberka, žijete hodně plnohodnotný život.“ Samozřejmě, přijdou i klienti, kteří jsou zvyklí na život městského typu v Hradci či Pardubicích – ti se tu nechytnou a odcházejí.

KM: Ráda bych řekla, že i naši klienti z chráněného bydlení mají hodně výletů. Jezdí třeba každý rok do Velkých Losin, účastní se pochodu Přes tři hrady, jsou hodně aktivní.

Co byste si přáli, ať už pro sebe, pro vaše sdružení, pro vaše klienty, nebo pro Neratov, v nejbližší době?

AN: Pomáhali jsme uprchlíkům a máme tu zaměstnané ženy z Ukrajiny. Skoro se bojím to říkat, ale přál bych si, aby evropská i světová situace nabrala směr, ve kterém bude vidět něco pozitivního. My si tu uvědomujeme, že když dostáváte špatné zprávy, kterých je teď hodně, můžete si většinou s někým promluvit, nějak je přežvýkáte. Ale lidé, kteří jsou sami nebo mají psychické problémy, jsou z toho, co se děje, vystrašení. Je to jiný pohled. Kolegyně z Ukrajiny se přestávají orientovat v tom, zda je tu chceme, nebo je budeme muset vyhodit, když slyší výroky některých našich politiků. Já bych si přál, aby se vrátila moudrost a ohleduplnost ke druhým ze strany státu a aby přestala agresivita vyvolaná současnou válkou. Všechny strany říkají, že chtějí najít společnou řeč. My se o to tady v malém snažíme, třeba i tou otevřeností. Když se komunikuje, všechno se většinou dá řešit.

KM: Ještě bych dodala, že bych přála všem zaměstnancům, nejen Neratova, aby měli nadále sílu pomáhat lidem s postižením, protože to není jednoduchá práce a samozřejmě se do toho nikdo extra nehrne. Přála bych si, aby tu dál zůstala vize Neratova pomáhat společně lidem s postižením a brát je jako rovnocenné partnery.

AN: Musíme si uvědomit, že je tu normální život na vesnici, normální život v práci a je na nás, abychom vytvářeli co nejnormálnější podmínky, protože řada lidí, kteří našimi zařízeními projdou, by se měla vrátit do normálního života. My jim tu máme v jistém úseku jejich života pomoct. Jsem rád, že nevyzní jako pohádka, že se do chodu opravdu zapojuje spousta lidí, což organizacím našeho typu velmi pomáhá. O tom se píše málo, nejsou to kriminální zprávy, ale hodně lidí dokáže obětovat svůj drahý čas, aby nám pomáhali. Například k nám pravidelně jezdí pomáhat jedna paní učitelka z Kostelce. Právě ta pravidelnost pomáhá nejvíc. Vytvoříte si vztah s klientem, sdílíte s ním jeho problémy z jiného úhlu pohledu, dokážete poradit, probrat věci. Před námi se klienti občas stydí, a tak je dobré, že se spojí víc lidí, něco si řeknou u kafe, snáz se svěří kamarádce.

Práce dobrovolníků je pro organizaci, jako je ta vaše, nenahraditelná. Kdyby se čtenář našeho rozhovoru rozhodl, že se chce do dobrovolnické činnosti u vás zapojit, jak to má udělat?

AN: Jsme rádi, že o nás napíšete. Je to pro nás dobrá reklama, která může přitáhnout další dobrovolníky. Jsme na to zařízeni, nabízíme jim jídlo i ubytování. Záleží na tom, kolik mají času a jakou má kdo dovednost. Někdo přijede se svým autem, má ho plné zámečnického materiálu a opraví nám tu porouchané věci. Někdo je kancelářský, tak třeba seká trávu nebo suší seno. Někdo staví domy a řekne: „Já vám to tady nahodím.“ Tady je práce jako na kostele. Na stránkách máme tyto informace přehledně, takže se můžete na dobrovolnickou práci u nás přihlásit.

Podrobné informace o Sdružení Neratov, jeho aktivitách a projektech, jakož i o možnosti zapojení se do chodu organizace prostřednictvím dobrovolnické činnosti naleznete na stránkách www.neratov.cz.

Zdroje fotografií:

• Archiv Sdružení Neratov

Další zdroje:

• Wikipedia.org