Počátek příběhu rodiny Jelínků se datuje kolem roku 1670. Tehdy si Václav Jelínek zřídil svoji dílnu v Březně u Sobotky. Na černínském zámku odevzdal dřevořezby Panny Marie a ukřižovaného Krista. Kvůli rostoucímu počtu zakázek však brzy potřeboval větší prostor i zázemí. A tak se v roce 1676 přesunul do Kosmonos, kde jeho potomci rozvíjeli rodinnou tradici dalších několik desetiletí.
Z historie
Baroko z Kosmonos: Jak Jelínkovi proměnili tvář regionu
10. 6. 2025
Klára Marková
Sochařská a řezbářská rodina Jelínků z Kosmonos se zapsala do dějin jako jedna z nejvýznamnějších sochařských dynastií nejen v regionu, ale i v celých Čechách. Jejich jedinečná díla dotvářejí podobu české barokní krajiny – od vesnických kapliček až po velkolepé kostely. Dílna, kterou založil řezbář Václav Jelínek v sedmdesátých letech 17. století, vychovala hned několik generací umělců a fungovala bezmála 150 let. Jaký byl jejich příběh a proč nás jejich tvorba fascinuje dodnes?
Kosmonosy: ráj řemeslníků
V době, kdy se Jelínkovi do Kosmonos přestěhovali, vládl panství hrabě Humprecht Jan Černín. Právě on zásadně přispěl k tomu, že se město stalo atraktivním místem pro řemeslníky. V sedmdesátých letech 17. století zde nechal vybudovat Svobodnou obec řemeslnickou – zhruba padesát domků v dnešní Boleslavské a Hradišťské ulici, které prodával na splátky. Řemeslníci tu navíc měli jednu zásadní výhodu: jejich rodiny byly osvobozeny od roboty.
Umělecká revoluce, která pohnula kamennými tvářemi
Období baroka přineslo do české krajiny nejen nové stavby a oltáře, ale také proměnu způsobu, jakým lidé vnímali umění. Byla to doba dramatických gest, výrazných emocí a bohaté výzdoby a právě v této éře vynikla i dílna rodiny Jelínků.
„Baroko nebylo jen stylem. Byla to řeč, kterou Jelínkovi ovládli do nejmenšího detailu.“
Díky schopnosti přizpůsobit se dobovému vkusu získávala zakázky nejen v okolí Mladé Boleslavi, ale i na Nymbursku, Turnovsku, Liberecku, Semilsku nebo Jičínsku. Je možné, že jejich práce zaujala i šlechtice z Prahy, přece jen jméno Jelínků bylo tehdy zárukou kvality.
Dvě tváře baroka
Baroko přineslo do sochařství dynamiku. Sochy rodiny Jelínků jako by doslova ožívaly. Jejich postavy se nakláněly, gestikulovaly a v jejich tvářích se zračil smutek i vznešenost. Velkou inspirací jim byl slavný barokní sochař Mikuláš Bernard Braun, který přinesl do českého sochařství italský smysl pro pohyb a dramatičnost.
V Kosmonosech vznikaly i sochy konzervativnější – uzavřenější, klidné, s důrazem na vznešený klid. Obě tyto linie, dynamická i statická, se v tvorbě rodiny Jelínků navzájem prolínají a ukazují šíři jejich výrazu.
Mistr detailu Josef Jiří Jelínek
Nejvýznamnějším pokračovatelem rodu byl syn Václava Jelínka, zakladatele sochařské dynastie, Josef Jiří. Už jeho raná tvorba byla ovlivněna prací nevlastního bratra Martina Jelínka staršího. Stejně jako on vytvářel sochy s důrazem na monumentalitu a klid, přičemž pro jeho styl je charakteristický zejména masivní kořen nosu.
Jeho práce dodnes obohacují řadu míst napříč regionem, například pískovcová socha sv. Floriana na mostě k zámku Hrubá Skála, socha sv. Ludmily na hradě Valdštejn nebo sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí v Bakově nad Jizerou.
Josef Jiří byl tvůrcem nejen solitérních soch. Výrazně se podepsal i na vzhledu kostela sv. Bartoloměje v Bakově nad Jizerou, kde měl na starosti veškerou vnitřní výzdobu. V Mladé Boleslavi jeho sochy zdobí chrám Nanebevzetí Panny Marie na Staroměstském náměstí.
Jeho dynamické sochy, které navázaly na práci Mikuláše Bernarda Brauna, najdeme v mladoboleslavském kostele sv. Havla nebo v kostele Povýšení sv. Kříže v Kosmonosech, kde jsou jeho ikonické dřevořezby.
Martin Ignác Jelínek
Martin Ignác byl synem Martina Jelínka staršího a synovcem Josefa Jiřího Jelínka. I když je dnes méně známý než jeho slavnější příbuzní, zanechal v regionu nesmazatelnou stopu. Už jako mladý pravděpodobně spolupracoval se svým otcem na mariánském sloupu na náměstí v Sobotce.
Měl také na starosti kompletní výzdobu kostelů Nejsvětější Trojice v Loukově, sv. Františka Serafínského v Kováni, sv. Jakuba Většího v Jičíně nebo kostela sv. Kateřiny v Dolním Bousově. Právě zdejší socha sv. Kateřiny, která zdobí hlavní oltář, nemá v celých Čechách obdoby. Nezapomněl ani na své kořeny a před kosmonoským zámkem najdeme jeho sochu sv. Jana Nepomuckého.
Martin Jelínek starší
Tvorba nejstaršího syna zakladatele rodu, Václava Jelínka, zůstává opředena tajemstvím. O jeho životě a díle se dochovalo jen velmi málo spolehlivých pramenů. Přesto se ví, že se věnoval sochařství a byl součástí prvních generací kosmonoské dílny.
„Příběh rodiny Jelínků dokazuje, že i regionální umění může překročit hranice svého kraje a stát se součástí národní paměti.“
Z archivních zmínek víme jistě pouze to, že vytvořil sochy sv. Vojtěcha a sv. Václava pro kostel sv. Jakuba v Mnichově Hradišti. Vzhledem k rodinnému propojení a stylové podobnosti se také předpokládá, že spolupracoval se svým nevlastním bratrem Josefem Jiřím Jelínkem na dalších projektech – možná i na těch, které dnes nesou pouze bratrovo jméno.
Odkaz rodu Jelínků v regionu
Sochařský rod Jelínků se bezpochyby stal českým barokním fenoménem. Umělci z kosmonoské dílny svými pracemi přispěli k podobě mnoha kostelů i kapliček na Mladoboleslavsku a tvoří část barokní mozaiky, která přetrvala až do současnosti. Dodnes můžeme obdivovat jejich sochy například na Sychrově, Valdštejně, Hrubé Skále, v Mnichově Hradišti nebo Sobotce.
Jelínkovi byli nejen výborní sochaři a umělci, ale i schopní podnikatelé. Rodinnou dílnu udrželi v chodu po několik generací, což svědčí o jejich vytrvalosti i oblibě u klientů. Obdiv zasluhuje i počet členů rodu, kteří se aktivně věnovali řezbářství a sochařství – každá generace přinesla novou energii a styl.
Poznejte dílo rodiny Jelínků zblízka
Pokud vás tvorba rodiny Jelínků zaujala, zamiřte do Muzea Mladoboleslavska na Mladoboleslavský hrad. Právě tam se nachází rozsáhlá expozice věnovaná jejich odkazu od raných barokních plastik až po monumentální díla z vrcholného období dílny.
Zdroj fotografií:
- archiv autorky