Velikonoce v Krkonoších: tradice, které dnes skoro neznáme

Velikonoce jako spojení dvou světů

Dříve než si řekneme, jak se slavily Velikonoce v Krkonoších a podkrkonošském regionu, je potřeba dodat, že Velikonoce patří mezi takzvané pohyblivé svátky. To znamená, že se každý rok slaví v jiné dny. Termín je závislý na datu prvního úplňku po jarní rovnodennosti a je vypočítán podle speciálního vzorce. Od data Velikonoc jsou pak odvozena i data dalších pohyblivých křesťanských svátků. Pravoslavné církve pro tento výpočet stále používají juliánský kalendář, proto své Velikonoce slaví v jiné dny než západokřesťanské církve.

Pašijový týden den po dni

Velikonoční týden, kterému se říká i pašijový, začíná Květnou nedělí a končí Velikonoční nedělí neboli Božím hodem velikonočním. Dohromady čítá osm dní, i proto se mu říká oktáv. Jednotlivé dny mají své názvy podle toho, co si lidé připomínají: Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Velikonoční pondělí, které následuje po Božím hodu velikonočním a během něhož malí i velcí koledníci chodí s pomlázkami omlazovat dívky a ženy, není součástí velikonočního týdne, v Česku ale patří k Velikonocům a je státním svátkem.

Řekněme si něco více o některých dnech. Květná neděle nebo také Pašijová neděle připomíná slavný příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. Je posledním dnem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi, který začíná na Popeleční středu. Při bohoslužbách se předčítají takzvané pašije, kostely se zdobí květinami a lidé do nich nosí větvičky k požehnání. Na Květnou neděli se v krkonošských staveních nesmělo nic péct, protože by tím prý došlo k „zapečení“ květů na stromech a bylinách. V každé domácnosti se jedla polévka s nudlemi, aby slepice hodně nesly. Pokud na zdejších stráních byl ještě sníh, děvčata jej sbírala do skleněné nádoby, sníh pak nechala roztát a v následujících dnech vždy pár kapek z této vody přimíchávala v umyvadle nebo lavoru do ostatní vody.

Škaredá středa: velký úklid

Modré pondělí a Šedivé úterý byly obyčejné všední dny. Teprve ve středu se ve staveních rozeběhly předsváteční přípravy. Zastavila se těžká práce a veškerý čas se věnoval úklidu. Smejčilo se, vymetaly se saze z pecí a komínů, někde se bílilo. Odtud pravděpodobně pochází lidový název Sazometná středa, který však nahradilo označení Škaredá.

Na Zelený čtvrtek se podlaha sypala sněhem, čímž se vyčistila a zbavila hmyzu. Tento den je jinak samozřejmě spojen s poslední večeří Páně, na které Ježíš Kristus svým učedníkům rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim takto slavit jeho památku. Ve zdejším kraji byl tento den spojen zejména s pojídáním sladkého kynutého pečiva pojmenovaného po učedníkovi Jidášovi, který Ježíše zradil.

Velký pátek: den rituálů a pověr

K Velkému pátku se v minulosti vztahovalo nejvíce zvyků, tradic a pověr. Z pohanských dob se dochoval očistný rituál, při němž se děvčata před východem slunce omývala v potoce nebo ve sněhu, aby si zajistila zdraví a krásu. Před východem slunce se také dávaly ven peřiny, což mělo stavení a lidi v něm chránit před hmyzem. Nesmělo se nic péct a do chléva pouštět cizí lidi. Podle evangelií zemřel Ježíš Kristus na kříži ve tři hodiny odpoledne. Přibližně v tento čas se proto věřící scházeli ke zvláštní bohoslužbě. Podle pověstí se otevíraly hory, které ukrývaly poklady, a nesmělo se nic půjčovat, aby to nepřineslo do domu smůlu. Lidé nesměli prát prádlo v potoce, protože se tak údajně namáčelo v Kristově krvi. V tento den se v některých obcích konaly i pašijové hry, které přibližovaly události posledních dnů Kristova života. Velký pátek byl také dnem přísného půstu. Kostelní zvony na znamení smutku mlčely – „odletěly do Říma“. Čas v obcích proto oznamovali chlapci s řehtačkami a hrkači.

Bílá sobota ve znamení příprav

V ten den se připravovaly pokrmy, pletly se pomlázky a vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Před kostelem se konal rituál pálení Jidáše, kdy se zapálil oheň, který zajišťoval očistu a ochranu, a rozezněly se kostelní zvony při obřadu vzkříšení. Při prvním zvonění zvonů se třáslo s ovocnými stromy, aby se dosáhlo bohaté úrody. Zdejší horalé německého původu a národnosti o Bílé sobotě ze dřeva páleného ve velikonočním ohni formovali kříže, které spolu s vysvěcenými větvičkami zastrkávali na pole, aby zůstalo chráněno před krupobitím. Konaly se též velikonoční jízdy na koních, kdy jezdci z podhůří Krkonoš objížděli pole a meze, aby jim požehnali. Členové rodiny většinou před polévkou společně jedli velikonoční vajíčko, oblíbeným pokrmem býval mazanec.

Boží hod: konec půstu a začátek oslav

Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční je největším křesťanským svátkem, neboť podle Bible došlo ke Kristově vzkříšení. Lidé si v kostelích při slavnostních mších nechávali posvětit jídlo, například pečeného beránka nebo mazanec. Kus pokrmu dostával i každý host v domě. Tímto dnem končil půst, na stole se tedy znovu objevovalo maso či velikonoční nádivka. Nemělo se zametat, cokoli umývat, vyklízet nebo prát. Naopak byl čas pro veselí.

Koleda a symbolika vajec

S Velikonoci máme spojené i Velikonoční pondělí, přestože to není součástí velikonočního oktávu. Tento den již neprobíhala žádná liturgie, takže zcela patřil lidové zábavě. Chlapci chodili s upletenými pomlázkami a za odříkávání koled šlehali děvčata, která nejprve museli najít schovaná v domě. Ta jim na oplátku dávala velikonoční vajíčka. Dívka, která byla nejvíc sešlehaná, dostala nejlepšího muže. Vejce bylo považováno za symbol života. Červená barva tradičních malovaných vajec, znamenající barvu života, tuto symboliku ještě umocňovala.

Zdroje:

• Krkonoše: Příroda, historie, život. Editoři Jiří Flousek, Olga Hartmanová, Jan Štursa, Jacek Potocki. 2007.
• Lidové zvyky Krkonoš. Libor Dušek. Správa KRNAP, 2015.
• Výpočet Velikonoc: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDpo%C4%8Det_data_Velikonoc.
• Zvyky a dny velikonočního pašijového týdne. Rozhlasový pořad.

Zdroje fotografií:

• AI
• wikipedia.org - Czeva