Zdeněk Remsa: trenér, který dal křídla českému skoku na lyžích

Zdeněk Remsa se narodil 29. prosince 1928 v krkonošské Horní Branné, jen pár kilometrů od Vrchlabí. Už v té době bylo jasné, že bude mít blízko k lyžím. Jeho dědeček totiž sloužil jako hajný u legendárního hraběte Jana Harracha, který v roce 1892 přivezl do Čech první lyže pro své lesníky. Jedny dědeček vyfasoval a jezdil na nich krmit zvěř do lesa.

Remsa to na nich zkoušel už od dvou let. „Velmi dobře si pamatuji, když jsem je v hájence, kde jsem se narodil, viděl a poprvé si na ně stoupnul. Tehdy jsem to samozřejmě ještě vůbec neuměl. Pořádně lyžovat jsem začal, až když jsme se přestěhovali do Studence, to mi bylo nějakých pět let,“ vzpomínal před lety na webových stránkách lyžařského svazu.

Lyže využíval jako dopravní prostředek, ale i jako zábavu. „Poněvadž jsem to měl tři kilometry do školy, jezdil jsem na nich. Vedle můstku jsme s klukama řádili po různých hrbečkách,“ uvedl kdysi pro sbírku vzpomínek Paměť národa. V Sokolu cvičil gymnastiku.

V Jilemnici vystudoval textilní průmyslovku, ale bylo jasné, že jeho osudem se stane právě lyžování. Coby aktivní závodník se účastnil závodů už ve čtyřicátých letech. V olympijské sezoně u nás vyhrál všechny kvalifikační závody a oprávněně tak startoval i na zimních olympijských hrách v roce 1948 ve Svatém Mořici. Skončil dvacátý. Bylo mu teprve dvacet let.

„Byl jsem kluk z hor, sláma mi koukala z bot. Nafasoval jsem sako a kravatu, to jsem předtím nikdy neměl. Ve vlaku jsem seděl vedle Jaroslava Drobného a dalších slavných hokejistů té doby. Vzpomínám, že mi pak na nádraží koupili moji vůbec první mandarinku v životě,“ vyprávěl. Olympiáda ho inspirovala, aby ještě víc přidal v tréninku.

Výborný skokan, ještě lepší trenér

V roce 1951 se Remsa stal mistrem republiky ve skoku na lyžích. Na světových šampionátech byl jako závodník nejlépe sedmatřicátý. Na Turné čtyř můstků skončil desátý. V roce 1960 úspěšnou závodnickou kariéru ukončil.

Ještě úspěšnějším se stal v momentě, kdy se postavil pod můstek jako kouč. „Já do toho trenérům vlastně trochu mluvil, ještě když jsem sám skákal,“ přiznával později v rozhovorech.

Vedl členy liberecké Dukly a také československou reprezentaci. Začal budovat systém, který neměl ve své době obdoby. Právem je od té doby označován za tvůrce naší skokanské školy. Využíval moderní tréninkové metody, zavedl systematickou přípravu a vsadil na technickou preciznost. Jeho cílem nebylo jen vychovat dobré skokany, ale vytvořit z nich komplexní sportovce.

Kouč, který stvořil Rašku

Jeho trenérský rukopis se poznal podle důrazu na styl, techniku a psychickou odolnost. Nešlo jen o vzdálenost, ale také o krásu skoku, jeho lehkost a přesnost. Remsa zkrátka učil létat s hlavou i srdcem. Byl velmi náročný a přísný. „Hoši, budete makat, někdy to bude bolet, ale mělo by to mít výsledky,“ říkával. Uměl také ve správnou chvíli – s humorem sobě vlastním – odlehčit napjatou nebo vážnou situaci.

Dodnes jsou legendami jeho „Remsa Boys“, ke kterým patřili kromě Jiřího Rašky také Dalibor Motejlek, Josef Matouš, Zbyněk Hubač, Václav Jakoubek, Karel Kodejška, Rudolf Höhnl či Rudolf Doubek. Ve své době poráželi i do té doby téměř neohrožené seveřany. Získali desítky pódiových umístění na prestižním Turné čtyř můstků, Hubač skončil dvakrát třetí v celkovém hodnocení. Motejlek si dolétl pro světový rekord 142 metrů.

„Lehce nervózní jsem byl před každým závodem, ale věděl jsem, že mám s sebou pět vynikajících skokanů a minimálně jednomu se to podaří. Tehdy to byla neuvěřitelná generace, bál se nás celý svět. Já z nich udělal ohromnou partu. Byli to kamarádi na život a na smrt,“ povídal Remsa.

Jeho největší chloubou byl Jiří Raška, první československý olympijský vítěz ve skocích na lyžích (zlato vybojoval na zimní olympiádě v Grenoblu 1968). Právě Rašku dovedl Remsa na vrchol díky tvrdému, ale promyšlenému přístupu. I když ke zlatu tak trochu pomohlo i potřebné sportovní štěstí. Raška po prvním kole vedl. Ve druhém musel kouč rozhodnout, do které stopy svého svěřence pošle.

„Jedna byla nová a upravená, druhá rozmydlená. Stál jsem pod můstkem a musel jsem si umýt obličej sněhem, abych se vzpamatoval. Řekl jsem mu: Jeď novou stopou, drž nohy u sebe a uvidíš. Bum, dopadlo to skvěle a slavili jsme zlato,“ pamatoval si Remsa i padesát let poté.

Vychoval ale i další skokanské osobnosti, jako jsou například Jaroslav Sakala nebo Jakub Janda.

Trenér, pořadatel a rozhodčí

Zdeněk Remsa byl respektovanou autoritou doma i v zahraničí. Opakovaně koučoval skokany ve Slovinsku, byl trenérem jugoslávské reprezentace. Aktivně se u nás podílel na rozvoji skokanského sportu i po ukončení trenérské práce ve třiaosmdesáti letech. Organizoval soutěže, pomáhal se stavbou skokanských můstků a působil jako mezinárodní rozhodčí. Byl uznávaným odborníkem, který inspiroval desítky let.

Od roku 1995 vedl mládež v Lomnici nad Popelkou, působil tam jako šéftrenér. Mezi jeho svěřence patřil i skokan Roman Koudelka.

V roce 2008 mu bylo uděleno vysoké státní vyznamenání – medaile Za zásluhy. Zemřel 22. června 2019 ve věku 90 let, ale jeho stopa v českém skoku na lyžích zůstává nesmazatelná. Dnes například nese jeho jméno skokanský můstek v Harrachově.

Zdroj fotografií:

• archiv Svazu lyžařů
• archiv Zdeněk Remsa