Jak vynález z Podkrkonoší změnil časopisy

Napsat o Karlu Klíčovi, že byl jen vynálezcem heliogravury a stíracího hlubotisku, by bylo velmi povrchní a neuctivé. Karel Klíč byl totiž i fotograf, malíř, grafik a karikaturista. V žilách mu kolovala vzdorovitá krev, typická pro řadu lidí ve výbušné době v polovině 19. století, což ho přivedlo do nejedné životní šlamastyky.

Život se s malířem nemazlil už od raného dětství

Ale začněme popořádku. Karel Václav Klíč se narodil 30. května 1841 v Hostinném v továrenském domě tamní papírny, které se dodnes říká Labský mlýn. Ač byl na světě teprve krátce, osud mu uštědřil nebývale tvrdý úder, malému Karlíkovi záhy zemřela matka. Malé batole tak muselo vyrůstat u příbuzných, kde nešikovné chůvě vypadlo z náručí a zlomilo si nohu. Ta však nehodu zapřela a pak se neustále dumalo, proč ten malý kluk stále napadá na nožičku. V této divoké a vyhrocené době však nebylo příliš času vyšetřovat, co se stalo, nebo to snad léčit, a tak se to nechalo být. V důsledku toho Karel pak po celý život kulhal.

Když mu bylo sedm let, vrátil se do péče otci Karlu Františku Klíčovi, který žil v Praze. Ten byl veřejně známou osobností. Přátelil se například s Karlem Havlíčkem Borovským či Boženou Němcovou. A v revolučním roce 1848 stál v Praze na barikádách a vysloužil si trvalou pozornost represivních c. k. orgánů. Vlastenectví a vzdor proti moci byly jedinou vzpruhou jeho života, zbytek mu protékal mezi prsty. Když krátce po návratu z vyhnanství v tyrolském Brixenu Karel Havlíček Borovský zemřel, šel Klíčův otec za rakví mezi prvními.

Aféra s ministrem ho vyhnala z Prahy

Ale zpět k mladému Karlovi. Již od dětství ho bavilo kreslení a malování, proto si od relativně útlého věku začal přivydělávat karikaturami, ale i kopírováním děl tehdejších slavných malířů. Když mu bylo šestnáct let, zapsal se na malířskou akademii. Tam však příliš dlouho nevydržel. Za karikaturu rakouského ministra s oslíma ušima byl z akademie vyloučen. Když ho předvedli na policejní stanici, ztropil dokonce výtržnost, proto kromě vyhazovu ze školy dostal i zákaz pobytu v Praze. Odmítl naléhání otce, aby nastoupil u rodinného známého jako příručí v obchodě se smíšeným zbožím, a odešel na zkušenou do světa. Protloukal se, jak to jen šlo, kreslil po hospodách portréty za večeři nebo dělal jiné drobné práce. Za čas se na tuto aféru zapomnělo, Klíč mohl dostudovat a stal se z něho chudý akademický malíř.

Na popud otce v Brně založili fotografický ateliér či dílnu pod jménem Raffael. Celých deset let úspěšně fotografoval Brňany a pod přezdívkou Šperhák kreslil karikatury do satirického časopisu. Po zásahu cenzury byl časopis zakázán a Klíč v roce 1867 odešel do Budapešti, kde kreslil na zakázku pro maďarský časopis Kulihrášek. Vydělával si též jako malíř na koncertech. Uměl malovat pravou i levou rukou, dokázal kreslit zpaměti zády k obecenstvu. Díky tomu byl nesmírně populární a jeho ekonomická situace se začala lepšit. Přesto se po dvou letech přestěhoval do Vídně. V metropoli mocnářství vstoupil do manželství, 12. května 1870 si v kostele na Praterstrasse vzal za ženu Marii Fischerovou. Následující rok začal Klíč vydávat svůj vlastní časopis Humoristische Blätter – Humoristické listy.

Touha po inovaci v reprodukci tiskovin byla silná

Přestože byl stále bouřlivák, rebelující malíř i břitký satirik, soustavně přemýšlel i nad tím, jak by šlo rychle rozmnožovat (nejen jeho) dílo. Tedy jak by bylo možné rychle a ve větším množství zajistit reprodukci obrázků, plakátů a dalších tiskovin. Činil tak i z ekonomických a obchodních důvodů. V té době totiž existoval pouze jediný způsob tisku obrázků – rytci jenom ručně přerývali předlohu do kovové desky, což byla neskutečně úmorná, drahá práce a limitovalo to okruh lidí, kteří si mohli taková díla koupit.

O silvestrovské noci v roce 1878 zasáhla náhoda nebo měl Klíč jen štěstí. Objevil způsob, kterým významně urychlil svoji práci. Na měděnou desku přitavil asfaltová zrna. Potom na ni přenesl fotografii a pomocí ručního lisu vytiskl dokonalé kopie obrázků. Hned ráno vzbudil místního tiskaře, aby mu zhotovil otisky. Byly dokonalé, zdařilý obrázek věnoval své ženě jako novoroční dárek. Svůj vynález však nepatentoval a přišel o něj.

Rozmach hlubotisku

Ke svému okolí pak byl nedůvěřivý a nikomu neprozradil, že pracuje na jeho vylepšení. V roce 1890 v Anglii nabídl svůj nový zlepšovák, kdy nahradil měděnou desku měděným válcem, umožňujícím daleko rychlejší tisk, a zrodil se tak rotační stírací hlubotisk. V roce 1891 se stal společníkem firmy Rembrandt Intaglio Printing Company, která zahájila jako první hlubotiskovou reprodukci. V roce 1895 byla v Lancasteru založena tiskárna, která se věnovala zejména tisku uměleckých děl. V následujících letech nastal rozmach hlubotisku, který se rozšířil do mnoha zemí starého kontinentu a dostal se i do Ameriky.

Trnem v oku československým úřadům

Po první světové válce nastal jeho životní pád. Úřady v Československu na Klíče pohlížely jako na Rakušana a všechno mu zabavily. Vrátil se proto do Vídně, kde dožil zbytek života už takřka slepý. Zemřel 16. listopadu 1926 ve věku 85 let.

Podkrkonošské město Hostinné ho dodnes považuje za svého významného rodáka a pojmenovalo po něm základní a mateřskou školu.

Zdroj fotografií:

• vynalezci.nm.cz
• Julius Mařák