Miloš Gerstner: Spisovatel a etnograf, jehož duší i srdcem byly Krkonoše

„Rád vyprávěl o svém mládí. Miloval Benecko, kam tak často mířil za prarodiči, a dokázal strhujícím způsobem líčit například letní cestu z hrabačovského nádraží. Pamatoval si ji do velkých detailů a vybavoval si například i vůni lesní paseky, bezového keře či obilného pole,“ vzpomínal na Gerstnera v článku v časopise Krkonoše – Jizerské hory jeho kolega a spolupracovník, historik a emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec. „S velikou chutí vyprávěl o meziválečných rodinných setkáních v jejich chalupě. Vzpomínal na Boží hod vánoční, kdy spával na půdě, kde větve blízkého jasanu za větru tloukly do střechy a vytvářely pro něj jedinečnou a mimořádně poetickou náladu,“ dodává Luštinec ve svém textu.

Miloš Gerstner se narodil 22. února 1915 ve Vrchlabí. Jeho otec Václav pracoval jako kovář v místní Peterově karosárně, matka Pavlína pak jako šička kapesníků taktéž v továrně ve Vrchlabí. Miloš byl jejich druhorozený syn, měl o tři roky staršího bratra Václava. Dětství prožil na Benecku u svých prarodičů. Evropu totiž v té době svírala válečná vřava a otec byl povolán do Prahy, kde pro vojenské účely pracoval ve smíchovské vagonce. Maminka s Milošovým bratrem Václavem odešla s ním. Malý Miloš byl tedy u babičky a dědy odkázán jen na jejich péči a od útlého dětství u nich nasával idylický, ale i drsný život horalů. Stejně bystře začal vnímat i nářečí a životní obyčeje tamních tkalců.

Po základní škole, kterou byla menšinová škola ve Vrchlabí, Miloš Gerstner navštěvoval učitelský ústav v Hradci Králové a na něm složil i maturitu. Po ní nastoupil jako učitel školy v Brodě nad Tichou u Mariánských Lázní, kde učil děti železničních zaměstnanců, které byly vesměs německé národnosti. V temném roce 1938 nastoupil základní vojenskou službu v okolí Vranova nad Dyjí, kde působil jako velitel dělostřelců. V době protektorátu zůstal na Moravě a vyučoval český jazyk v Bližkovicích u Znojma. Ke konci války ho však okupační správa v rámci totálního nasazení přemístila na opravu chemičky v Pardubicích. V Dobřanech v Orlických horách potom potkal svou budoucí manželku.

S koncem druhé světové války se Gerstner vrátil jako učitel do Vrchlabí. „S plnou vervou se zapojil do budování nové české společnosti v dosídleném městě. Nikoli cizím, vracel se do rodných Krkonoš, kde vědomě navazoval na historické české kořeny. Stal se otcem dvou dětí. Kromě pedagogické práce začal publikovat,“ uvádí ve vzpomínkovém textu v časopise Krkonoše – Jizerské hory Jiří Louda, historik Krkonošského muzea Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí a jeden z autorů výstavy Přišel z Nebeska, která je ve zdejším muzeu Gerstnerovi věnována.

Gerstner začal na pokračování publikovat beletristicky pojaté Obrázky z dějin Vrchlabí, v nichž podrobně vylíčil historii města do konce třicetileté války a počátku protireformace. V padesátých letech spolupracoval se dvěma vrchlabskými folklorními soubory, pro které připravil pásmo Krkonošská veselice neboli v Křížlicích u muziky. V únoru 1959 měla díky vrchlabským ochotníkům premiéru jeho debutová pohádková divadelní hra Ďábelské klíče.

V druhé polovině sedmdesátých let se snažil v některých titulech či novinách publikovat alespoň pod pseudonymem Miloš Martin. Dařilo se mu to jen velmi zřídka. V důchodovém věku musel odejít ze školství a byl zaměstnán jako hlídač a vrátný ve zdejším podniku Mileta. Přesto neodložil pero a papír stranou. Naopak. Oprášil národopisný akcent své tvorby, neboť v něm objevil cestu, jak nepřijít o možnost psát a unikat do zaniklého světa dětství. Výsledky své práce pak především v osmdesátých letech publikoval v časopise Krkonoše, přičemž nejpřínosnější a nejživotnější jsou zachycené vzpomínky pamětníků.

Počátkem osmdesátých let tedy došlo k pozitivnímu obratu. Gerstner začal působit v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí jako odborný pracovník a opět se intenzivně věnoval i literární a dramatické tvorbě. Pokračoval ve spolupráci s časopisem Krkonoše – Jizerské hory, spolupracoval také s Českým rozhlasem Hradec Králové, v němž vytvořil pásmo poetického vyprávění beneckého bednáře Františka Pitrmana a jeho strýce Ludvíka Erlebacha. Po roce 1989 se Gerstner stal vrchlabským váženým občanem, který ještě mohl promluvit do přejmenování vrchlabských ulic.

Tvorba Miloše Gerstnera se dělí na publicistická a dramatická díla. „Právě divadlo mu nejspíš zprostředkovalo první umělecké zážitky. Již v menšinové škole ve Vrchlabí hrál roli krále skřítků ve hře Tajemný dub a recitoval. V ochotnickém divadle účinkoval i na svých prvních učitelských štacích. Po návratu do Vrchlabí Thálii na čas opustil. Ve výborném vlastivědném časopisu Horské prameny začal publikovat seriál z historie města. Čerpal tak první autorské zkušenosti. Zpět k jevišti ho přivedl ředitel hudební školy J. V. Kratochvíl, který ho roku 1958 inspiroval k sepsání pásma Krkonošská veselice aneb v Křížlicích u muziky, které zaznamenalo v podání folklorního souboru Krakonoš značný úspěch,“ připomíná Jiří Louda.

Dramatická tvorba Miloše Gerstnera je charakteristická především úzkým propojením s krkonošským regionem, jeho kulturou a jazykem. Většina jeho her čerpá z místních tradic, folkloru a každodenního života obyvatel Krkonoš, přičemž právě v nich hojně užívané specifické nářečí dodává jeho dramatům autentičnost a jedinečný jazykový ráz.

Na sklonku svého života se Miloš Gerstner vrátil k psaní divadelních her. Své poslední dramatické dílo – komedii s názvem Mudrc, básník a král Alexandr – nedopsal. Zemřel 30. července 2006 ve věku 91 let a je pochován na hřbitově v Horních Štěpanicích.

V roce 2000 byl oceněn čestným občanstvím města Vrchlabí, o několik let později dostal čestné občanství v sousedním Benecku. Je určitou hříčkou osudu, že mu jej předal jeho syn, který v tu dobu byl tamním starostou.

Zdroje:

• Výstava Přišel z Nebeska v Muzeu Krkonoš ve Vrchlabí
• Olga Hájková a Jiří Louda – autoři výstavy Přišel z Nebeska
• Časopis Krkonoše – Jizerské hory, Jiří Louda a Jan Luštinec
• Bakalářská práce Portrét Miloše Gerstnera, autor Michal Hančil
• Časopis Puls

Zdroj fotografií:

• Archiv Miloše Gerstnera
• Sbírky Muzea Krkonoš ve Vrchlabí