Radek Hanuš: V nové budově se projeví skutečný potenciál naší školy

V letošním roce se žákům Základní umělecké školy Karla Halíře ve Vrchlabí velice dařilo. Než se pustíme do hodnocení, řekněme si něco nejprve o těchto soutěžích jako takových.

Máme soutěže na úrovni základních uměleckých škol. Ty si organizujeme my jako zušky, respektive odborným garantem a vyhlašovatelem soutěží a soutěžních přehlídek žáků ZUŠ je Ústřední umělecká rada základních uměleckých škol. Financovány jsou z prostředků zejména ministerstva školství.

Jste sdruženi v nějaké asociaci?

Ano, jsme členy Asociace základních uměleckých škol. Vedle soutěží pořádaných na úrovni ZUŠ se naši žáci účastní i dalších klání. A právě v nich letos dosáhli naprosto fenomenálních úspěchů (viz. box Úspěchy žáků ZUŠ Karla Halíře ve Vrchlabí v roce 2026). Přiznám se, že jsem takový výsledek úplně nečekal, i když určité tušení jsem měl. Člověk je totiž ve škole každý den, poslouchá žáky při výuce a ví, jaké talenty tu máme.

Zdejší škola přece není malá a je tu předpoklad, že někdo může vyniknout. Nebo ne?

To jistě, ale je potřeba si uvědomit jednu věc a ta je tady u nás ve Vrchlabí specifická. Když porovnáme velikost naší základní umělecké školy se školami ve stejně velkých městech v České republice – tedy ve městech s přibližně dvanácti až třinácti tisíci obyvatel –, zjistíme, že vrchlabská ZUŠ má téměř nejnižší kapacitu. Za námi jsou už jen dvě nebo tři města. V tomto ohledu jsme tedy skutečně na samém chvostu.

Ale tento jev tu nevznikl v posledních letech, ne?

Je to záležitost, která se tady definovala v devadesátých letech a od té doby se to nedaří nějak výrazně prolomit.

Proč?

Protože jde o školský normativ, který přímo souvisí s finančními prostředky, které stát vyčleňuje na mzdové prostředky pedagogických pracovníků, a zde se spíš staví k tomu, že je nebude tolik podporovat. Nicméně nám se v minulosti podařilo kapacitu lehce navýšit.

Kolik má škola žáků?

Kapacita školy je 380 žáků. K tomu ještě zajišťujeme doplňkovou činnost v rámci programu ZUŠPlus, pro nejmenší děti je určena Školička Notička, dále nabízíme výuku dospělých a program Hraj a zpívej s námi. Dohromady se tak pohybujeme okolo 430 žáků. Na první pohled se to může zdát jako vysoké číslo, zvlášť lidem, kteří nejsou s naší činností v pravidelném kontaktu, ale ve skutečnosti jde o poměrně malou školu. Přesto je naší velkou předností množství souborů a orchestrů, které u nás působí. Šikovných dětí tu máme vzhledem k už zmiňovanému normativu opravdu hodně, a o to větší radost máme, když se naši žáci probojují až do celostátních kol soutěží a stojí tam na pódiu vedle dětí z velkých škol, které mají často zcela jiné podmínky.

Letošní rok byl tedy mimořádně úspěšný.

Ano, letošní rok byl pro naši školu opravdu výjimečný. Výrazných úspěchů jsme dosáhli nejen v krajských soutěžích, ale také v kolech celostátních. Ve Zlíně získaly první cenu oba naše akordeonové soubory i sólistky Kateřina Cejnarová a Tea Richterová. Zajímavostí je, že letošní celostátní kolo ve hře na varhany se konalo vůbec poprvé v historii, stejně jako celostátní soutěž akordeonových souborů. Systém soutěží ZUŠ tradičně zahrnuje kola školní, okresní, krajská a celostátní. U varhan se však letos uskutečnilo pouze kolo celostátní, do kterého postoupili skutečně jen ti nejlepší. Soutěž probíhala v Brně, měla úžasnou atmosféru a naše varhanice Adélka Semeráková zde získala druhou cenu. Když to ale shrnu, radost máme ze všech úspěchů bez rozdílu. Velmi nás těší a dodávají nám energii do další práce. Na nedávné poradě pedagogického sboru jsme se navíc shodli, že samotná umístění jsou sice krásná, ale stejně důležitá jsou setkání s kamarády, hráči a pedagogy z ostatních škol. Právě tato setkání bývají velmi inspirativní a obohacující. Skvělé výsledky pak vnímáme jako příjemný bonus a zároveň potvrzení, že naše práce má smysl a že naši pedagogové odvádějí skvělou práci. Velmi si toho vážím.

Zmínil jsi, že se potkáváte na krajských či celostátních soutěžích s žáky a pedagogy z jiných škol. Existuje na těchto soutěžích mezi vámi něco, co by se dalo označit jako rivalita?

Mám pocit, že se to v posledních letech výrazně zlepšilo. Taková ta ostrá rivalita, soutěžení za každou cenu a následné příkré hodnocení typu, že někdo hraje lépe nebo hůře, postupně ustupují. Soutěžení v umění a samotné hodnocení umění je vlastně téma samo o sobě, možná spíš na odbornou konferenci. Když běžíte závod, změří se čas stopkami a je jasně dané, kdo doběhl první a kdo desátý. V hudbě je to ale mnohem složitější. Když například hrajete skladbu od Mozarta, skladatel v partituře určí, kde má interpret zpomalit, zeslabit nebo naopak přidat na dynamice. Jenže míra toho všeho už záleží na konkrétním hudebníkovi a jeho interpretaci. A právě to musí porota posoudit, zda interpretace ještě odpovídá charakteru skladby, nebo už se od něj příliš vzdaluje. Mezi tím je ale obrovský prostor pro jemné nuance. Záleží na dirigentovi, na pedagogovi i na samotných žácích, jak dokážou skladbu uchopit a předat. Proto je u soutěží nesmírně důležité, aby poroty tvořili skutečně fundovaní lidé, kteří jsou na svém místě. Samozřejmě existují i soutěže, kde rivalita přetrvává, a někdy je až nezdravá. V tom směru je před námi ještě hodně práce. Přesto mám pocit, že se atmosféra postupně zlepšuje.

Když je znám termín soutěže, kdo rozhodne, že zušku z dotyčného města bude reprezentovat právě ten a ten žák?

Soutěže ZUŠ probíhají v tříletých cyklech a každý rok je zaměřen na jiné obory. Na začátku školního roku, obvykle v září, se zjišťují předběžné počty soutěžících za jednotlivé školy. Do společné tabulky se pak zapisují orientační počty, aby bylo zřejmé, která ZUŠ má kapacitu určitou soutěž organizačně zajistit. Poté se rozhodne o místech konání jednotlivých kol a soutěže se rozdělí mezi školy. K dispozici máme také elektronický systém EOS, prostřednictvím kterého se soutěžící děti oficiálně přihlašují. Samotný výběr žáků je, alespoň u nás, především v kompetenci konkrétního pedagoga. Já následně schvaluju už jen formální náležitosti přihlášek.

Celostátní kolo je pak vrcholem tohoto systému soutěží. Je to tak?

Ano, celostátní kolo představuje nejvyšší metu v rámci systému soutěží ZUŠ. Vedle toho ale existuje i řada dalších prestižních soutěží, například pro zpěváky Novopacký slavíček nebo Litvínovské dřevohraní, které je zaměřené na dechové nástroje. A také naše letošní účast na Mezinárodní akordeonové soutěži v Ostravě. A právě i v těchto soutěžích naši žáci pravidelně dosahují skvělých výsledků, z čehož máme opravdu velkou radost.

Když se takto bavíme o krajských nebo celostátních kolech soutěže zušek, jednou je bude nepochybně hostit i Vrchlabí v nové budově umělecké školy, která vyroste naproti bývalému kinu. Nicméně ji budou navštěvovat především zdejší žáci. Na co se v ní mohou těšit?

To nejdůležitější, co je potřeba zmínit, je úzké propojení nové školy se stávajícím kinem, respektive budoucím divadlem. Celý koncept stojí na symbióze těchto dvou budov. I proto jsme nemuseli školu zbytečně zvětšovat do obřích rozměrů, od začátku jsme ji totiž vnímali jako součást širšího kulturního prostoru. Často říkám, že škola bude jakýmsi tréninkovým zázemím, zatímco naproti stojící divadlo nabídne moderní a profesionální sál, kde budou žáci moci svou práci prezentovat veřejnosti. Ve škole budou klasické učebny určené pro každodenní výuku a zkoušení repertoáru, přičemž jsme se snažili zohlednit specifické potřeby jednotlivých oborů i skupin žáků. Velkou radost mám z toho, že se nám v přízemí podařilo navrhnout dva krásné sály – koncertní s kapacitou přibližně sto lidí a vedle něj taneční sál. Do budoucna totiž počítáme také s obnovením tanečního oboru. Oba sály budou prosklené a vzájemně propojené. Filozofie školy je v tomto směru otevřená: kdokoliv půjde kolem, uvidí, co se uvnitř děje. Samozřejmě ve třídách bude zachován potřebný klid, ale zároveň si myslím, že se s naší prací nemusíme schovávat. Výuka uměleckých oborů je podle mě atraktivní a inspirativní sama o sobě. Podstatné ale je, že konečně získáme důstojné prostory pro výuku. Budova, ve které sídlíme dnes, byla původně postavena jako vila pro bydlení, nikoliv pro potřeby školy. Přesto jsme zde fungovali rádi a podařilo se nám vytvořit kvalitní zázemí. Jsem ale přesvědčený, že teprve nová budova naplno ukáže skutečnou úroveň našich žáků i potenciál celé školy.

Zmínil jsi, že dle normativů má zdejší základní umělecká škola 380 žáků a pak nějakých 50 v doplňkových oborech. Je možné, že by se kapacita školy s výstavbou nové budovy rozšířila?

Nová škola samozřejmě nějakou flexibilitu v kapacitě má. Počítali jsme s tím.

Budou mít jednotlivé učebny nějaká specifika?

Ano, jejich podoba bude vycházet z charakteru jednotlivých nástrojů a způsobu výuky. Například u smyčcové třídy počítáme s tím, že se v ní budou scházet i komorní uskupení, třeba kvarteto, takže bude o něco prostornější. Naopak u oborů, kde výuka probíhá převážně individuálně, typicky například u kytary nebo klavíru, budou učebny menší a uzpůsobené systému jeden na jednoho. Zmínil bych ještě jednu místnost, kterou podle mě naši žáci velmi ocení. Pracovně jí říkáme přípravna. Půjde o menší prostor, kam budou moci děti přijít ještě před začátkem výuky. Místo čekání venku nebo na chodbě, což bývá časté hlavně u dojíždějících žáků, se tam budou moci v klidu připravit, rozehrát se, napsat si úkol, dát si svačinu nebo se jednoduše setkat s kamarády.

Kolik výukových místností bude škola mít?

Celkem jich bude osmnáct. Další dvě třídy budou ještě v přístavbě u kina, tedy budoucího divadla.

Kolik má základní umělecká škola v současné době pedagogů?

V současné době je nás tady dvacet sedm zaměstnanců, z toho jsou tři nepedagogové.

V těchto letech čelí Česká republika poněkud nepříznivému demografickému vývoji, kdy se rodí málo dětí. Není tato skutečnost hrozbou pro budoucnost této školy? Nebojíš se toho?

Myslím si, že se tato situace zušek dotkne jen omezeně. Ano, demografický pokles tady je, ale rozhodně to neznamená, že by děti přestaly mít o umělecké vzdělávání zájem. Pořád tu bude dostatek těch, které naše škola osloví. Obavu bych měl spíš ve chvíli, kdybychom měli výrazně vyšší kapacitu, například dvojnásobnou, jako je tomu v některých jiných městech, třeba v Semilech, které jsou přitom populačně menší než Vrchlabí. V našem případě máme kapacitu 380 žáků a při talentových zkouškách každoročně přijímáme zhruba třicet procent uchazečů. V některých oborech je to letos dokonce ještě přísnější. To ukazuje, že zájem stále převyšuje možnosti školy, takže zatím nemám pocit, že by demografie byla zásadní hrozbou.

Zdroj fotografií:

• archiv ZUŠ Karla Halíře Vrchlabí
• archiv K. Cejnarové
• archiv autora