Své místo v A-týmu jsem si musel vybojovat, říká Mikeš Motejzík

Když se ohlédnete za letošní sezonou, co vám udělalo největší radost?

Jedna z věcí je určitě to, že jsem se zvládl zapracovat do sestavy mladoboleslavského A-týmu. To pro mě bylo hodně důležité, protože začátky nebyly úplně jednoduché. Pak samozřejmě i výhra poháru, která byla velký zážitek. Na druhou stranu mám pocit, že to nejlepší nás teprve čeká, takže tu sezonu zatím nevnímám jako uzavřenou.

Letos jste se začal prosazovat i mezi muži. Byl nějaký moment, kdy jste si řekl, že na tuto úroveň máte?

Začátek sezony byl pro mě složitější. Byl jsem zraněný, takže jsem nemohl úplně naskočit do rytmu. Když jsem se vrátil, bylo to takové nahoru dolů. Ale postupem času jsem cítil, že bych mohl dostávat víc prostoru, a hlavně pravidelně. A právě ta pravidelnost mi hodně pomohla.

Jak velký skok to pro vás byl z juniorů do extraligy?

Je to jiné prakticky ve všech ohledech. Je to obrovský skok. Nejvíc je to znát v tempu hry, které je mnohem rychlejší. A taky v kvalitě hráčů, tam je rozdíl asi úplně největší. Najednou hrajete proti hráčům, kteří mají zkušenosti a jsou na té nejvyšší úrovni dlouhodobě.

Tlak, kabina a první zkušenosti

Co pro vás bylo na začátku nejtěžší?

Nejtěžší byl určitě tlak, abych nějakým způsobem obstál. Měl jsem pocit, že nesmím nic pokazit. Na druhou stranu jsem měl výhodu, že už jsem v dorostu trénoval s mužským týmem, takže jsem měl představu, jak to funguje. Díky tomu jsem se do tempa dostal relativně rychle.

Co vám pomohlo ten tlak zvládat? Máte na to nějaký recept?

Hodně mi pomohlo, že jsem o tom začal mluvit. Ze začátku jsem to držel v sobě, a o to to bylo horší. Když jsem začal komunikovat se staršími hráči, ulevilo se mi a ten tlak se postupně zmenšil. Uvědomil jsem si, že je to normální a že si tím projde asi každý.

Jak vás vzali starší hráči v A-týmu?

Řekl bych od každého něco. Máme tu silný kolektiv a spoustu lidí, kteří mi pomohli, a to nejen na hřišti. Zároveň je ale tým hodně kvalitní, takže jsem si své místo musel vybojovat. Myslím si, že právě to je na tomto prostředí dobré. Člověk ví, že musí makat.

Kdo je pro vás oporou mimo hřiště?

Hodně věcí řeším s tátou. Trénuje florbal, rozumí tomu a vedl mě celou moji florbalovou cestu. Navíc má zkušenosti i s Mladou Boleslaví, takže ví, jak to tady funguje. Jinak mám velkou podporu od celé rodiny a taky od přítelkyně.

Velké zápasy a první trofej

Je play-off jiné i z pohledu emocí?

Nevím, jestli bych řekl, že jsem víc nervózní. Spíš se na ty zápasy víc těším. Je tam jiná atmosféra, všechno je důležitější. Možná ta pravá nervozita přijde až v těch úplně finálních zápasech.

Na který moment ze sezony zatím nejvíc vzpomínáte?

Určitě finále poháru a naše vítězství. Byla to moje první trofej v mužském florbale, takže to pro mě bylo něco speciálního. Takové momenty si člověk pamatuje.

Reprezentace jako další krok

Vedle klubu hrajete i za národní tým. Co pro vás znamená obléct reprezentační dres?

Je to čest. Beru to jako velkou příležitost ukázat se a zároveň nasbírat zkušenosti. Bylo to pro mě nové prostředí, poznal jsem jiný realizační tým a celkově jiný způsob fungování.

Jak se reprezentace liší od klubu?

Má to svoje specifické kouzlo, ale snažím se do každého zápasu jít stejně. Ať už je to klub, nebo reprezentace, vždycky chci podat co nejlepší výkon.

Škola, volný čas a život mimo florbal

Studujete na Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi. Jak zvládáte školu a sport?

Mám individuální studijní plán, takže mi učitelé vycházejí vstříc. Ve škole sice chybím víc, ale zatím to zvládám. Samozřejmě nepočítám s vyznamenáním, ale to teď není priorita. Snažím se to hlavně zvládnout tak, aby to fungovalo.

Zbývá vám ještě čas na něco dalšího?

Volného času není moc, někdy je to jen pár hodin týdně. Když ho mám, snažím se ho využít naplno.

Co rád děláte, když zrovna nehrajete florbal?

Nejčastěji trávím čas s přítelkyní. Když mám volný víkend, jedu domů do České Lípy za rodinou. Tím, že jsem už dva roky v Boleslavi, se nevídáme tak často, takže si toho pak víc vážím.

Mladoboleslavsko jako nová základna

Jaký máte vztah k Mladoboleslavsku?

Když se řekne Mladá Boleslav, vybaví se mi hlavně florbal. Odjakživa jsem ji takhle vnímal. Přestěhoval jsem se sem před dvěma lety a většinu času trávím na hřišti, takže okolí zatím tolik neznám.

Co byste vzkázal mladým sportovcům z regionu?

Je jedno, jaký sport děláte. Důležité je mít cíle a věřit tomu, že se dají splnit. A hlavně na sobě makat a nevzdávat to.

Zdroj fotografií:

• archiv Mikeše Motejzníka