Rychnovem po stopách národního obrození

Za vůní domácí kuchyně Magdaleny Dobromily Rettigové

Začneme u radnice na Starém náměstí. Nad vstupem do informačního centra (kde si rovnou můžete vyzvednout i mapu, abyste se při svém putování neztratili) najdeme pamětní desku věnovanou Magdaleně Dobromile Rettigové. Většina z nás si tuto ženu spojí především s velkorysou Domácí kuchařkou, ale do literatury se zapsala i jako zakladatelka červené knihovny, autorka básní a několika divadelních her. Do Rychnova se dostala se svým manželem, díky němuž se stala vlastenecky orientovanou buditelkou a ve svých kurzech vedla dívky, aby byly tvořivými a samostatnými osobnostmi. V budově radnice můžete navštívit Muzeum hraček s expozicí věnovanou Magdaleně Dobromile, kde v tomto předvánočním období nabízejí i prohlídky na téma Mikuláš u Rettigových. Pokud do Rychnova zavítáte v letních měsících, nenechte si ujít páteční Putování se Zilvarem. V rámci programu vás čeká i setkání s paní Dobromilou, která si pro vás připravila nějakou tu dobrotu. Jestli toužíte okusit speciality zhotovené podle jejích receptů, doporučujeme pohoštění v Madlenčině restauraci hotelu Studánka.

Příběh prvního profesora češtiny na pražské univerzitě

Z náměstí vede blízkým parčíkem cesta ke gymnáziu, které nese jméno dalšího významného národního buditele – Františka Martina Pelcla. Tento rychnovský rodák byl roku 1793 jmenován prvním profesorem českého jazyka na pražské univerzitě, kde vedl přednášky a cvičení, pro které si sepsal i vlastní učebnici. Při studiu na rychnovském gymnáziu patřil mezi premianty a v kronice školy se dočtete následující: „Franciscus, Peltzl: Sotva kdy komu ze svých spolužáků přepustil první místo ve vědění.“

Piaristické gymnázium, které F. M. Pelcl navštěvoval, stálo původně u kostela Nejsvětější Trojice, kam od současné budovy školy pěšky dorazíte během několika málo minut. V roce 1918 však vyhořelo a bylo rozhodnuto, že místo nákladné rekonstrukce bude postavena budova nová, a to na příhodnějším místě. Na přilehlém Slavíně naleznete pamětní kámen, na němž je vytesáno: „Tento ústav zdárně vychoval přemnohé syny širého kraje. F. M. Pelcl, dějepisec a první profesor české řeči a literatury na pražské universitě, stojí v čele slavné jejich řady.“

Když se vydáte klikatou cestičkou z kopce dolů směrem k řece, na Pelclově nábřeží narazíte na Pelclův rodný dům. Narodil se zde 11. listopadu 1734 jako jedno ze 13 dětí soukeníka Františka Adama Pelcla a jeho ženy Alžběty. Nejvýznamnějším Pelclovým dílem byla jeho Nová kronika česká, kterou vydal v posledních letech svého života. Zemřel 24. února 1801 a byl pochován v Praze na Malostranském hřbitově. Po jeho smrti vyvinul Rychnov značné úsilí za navrácení ostatků zpět do rodného města.

Pak pokračujte dále podél toku řeky Kněžné. U mostu po pravé straně uvidíte rodný dům, či spíše domeček, Otmara Vaňorného, kterého s národním obrozením spojuje především zapojení do bojů kolem pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Nejdůležitějším přínosem Vaňorného pro literaturu je však jeho překladatelská činnost – do češtiny přeložil oba Homérovy eposy, Iliadu a Odysseiu, a básně římského básníka Vergilia.

Významné osobnosti národního obrození si připomínají studenti Gymnázia F. M. Pelcla ve výuce pravidelně a na výročí narození i úmrtí vlastence a buditele, po němž jejich škola nese název, uctívají jeho památku kytičkou a zpěvem státní hymny u jeho náhrobku. V loňském roce, kdy jsme si připomněli 290. výročí jeho narození, natočili kvartáni o F. M. Pelclovi i krátký dokument.

Národní obrození patří mezi nejdůležitější etapy kulturně-politického vývoje naší země a Rychnov může být právem hrdý na to, že se tu narodili či zde pobývali jeho významní představitelé. Při putování po jejich stopách narazíte i na další památky, které stojí za zhlédnutí, jako např. Santiniho barokní kostel Nejsvětější Trojice, Kolowratský zámek či malebné chaloupky v podzámčí.

Zdroj fotografií:

• Foto Slavín Petr1888
• Současná budova gymnázia – z archívu Gymnázia F. M. Pelcla Rychnov nad Kněžnou
• Ostatní fotografie – M. Lockerová