Tip na výlet: jarní příroda Orlických hor

Odkud vyrazit a proč se vyhnout Šerlichu

Auto nechte na parkovišti za autobusovou zastávkou Jedlová, chata Kristýna. Jednak se vyhnete dilematu, kde zaparkovat na tradičně přeplněném parkovišti na Šerlichu, jednak vás na následujících 15 kilometrech čekají kouzelná místa, o která byste se cestou po hřebeni ošidili.

Rozcestník za chatou Kristýna vám sdělí, že se nacházíte v 600 m n. m. Vyrážíte podél sjezdovky po červené turistické značce ke kostelu sv. Matouše. První zmínka o něm pochází z roku 1636. Před druhou světovou válkou sloužil místním německým obyvatelům, ale po jejich odsunu byl jak kostel, tak přilehlý hřbitov poničen. Od roku 1958 byl uzavřen a ponechán svému osudu. Chátral až do roku 1993, kdy byl zařazen mezi nemovité kulturní památky a začala jeho oprava. V letech 2015 až 2019 proběhla oprava schodiště na kůr a věž, do oken věže byly instalovány dřevěné žaluzie, v roce 2020 byla položena nová podlaha. Za hezkého počasí láká poutníky k posezení altánek se stolem a lavicemi před kostelem či zahradní lehátko umístěné na svahu tak, abyste mohli nabrat první jarní opálení. Při odchodu ještě nahlédněte na starý německý hřbitov, na kterém je pochován mimo jiné i Hieronymus Brinke, jedlovský tkadlec a písmák, autor hymny všech horských tkalců. Od roku 1945 se na hřbitově již nepohřbívalo, při rekonstrukci však bylo v jámě u zdi nalezeno 283 lebek. Poté co bylo prokázáno, že se nejedná o oběti masakru, ale o ostatky původních německých obyvatel, snesené při rušení nefunkčního hřbitova, spočinuly lebky v několika rakvích v srpnu 2010 v řádném hrobě.

Výhledy, které stojí za zastavení

Vaše cesta bude pokračovat dále po červené. Za silnicí minete výklenkovou kapli a zamíříte směrem k nedalekému lesu. Nezapomeňte se několikrát otočit a užít si nádherná panoramata. Můžete si odpočinout na lavičkách u božích muk, odkud máte Orlické hory jako na dlani. Je totiž třeba nabrat síly na první drsnější stoupání – od přístřešku nad sv. Matoušem k horní stanici lanové dráhy na Studeném vrchu. Spatříte tuhý souboj s neústupnou zimou, kdy se na svazích pod vámi stále ještě lyžuje, ale sjezdovku neúnavně atakují sluneční paprsky a po straně jí pomalu ukusují ze sněhové přikrývky.

V lese to vypadá, že v boji vítězí spíše síly zimy. Cesta je pokrytá ledovým krunýřem, takže přijdou vhod nesmeky a trekingové hole. Ještěže cesta do Luisina údolí vede téměř po vrstevnici. Luisino údolí (Luisenthal) byla původně dřevorubecká osada, kde se také nacházela Anenská sklářská huť. V současné době se osada využívá především pro rekreační účely, takže se můžete pokochat pohledem na malebné chaty a chaloupky. U hájovny zabočíte na modrou turistickou stezku, ale ještě než začnete znovu stoupat, nakoukněte vlevo u cesty do přístřešku se studánkou, kterou střeží dřevěný bobr.

Nejtěžší výšlap před vrcholem

To už jste v nadmořské výšce 877 m n. m. a čeká vás fyzicky nejobtížnější část cesty. Po půlkilometrovém stoupání opouštíte modrou turistickou značku a pokračujete po zelené, pěkně dál nahoru. Kolem cesty leží kopečky sněhu a pěšina je místy pokrytá ledem, pod kterým zrádně teče voda. Pramínek studánky pod Velkou Deštnou je sice vydatný, ale tak ledový, že s občerstvením počkejte raději na vrchol. Ten se pomalu, ale jistě blíží.

Na vrcholu to žije

Jestliže jste až dosud nepotkali ani nohu, teď provoz začíná houstnout. Přesuňte se k nedaleké útulně a budete si připadat jako na rušném bulváru. U kiosku se setkávají turisté, kolaři i skalní běžkaři, nouze není ani o otužilé běžce v kraťasech a v tričku. (Krátce po nás dorazil na občerstvení i obří čmelák na horském kole, následovaný beruškou a modrým králíkem na lyžích.) Před další cestou se tu můžete příjemně občerstvit – pozor, platební kartou se zde platit nedá.

Následuje naprosto pohodový úsek cesty po hřebeni tvořený širokou asfaltovou cestou. Opět po červené turistické značce a téměř po rovině. Míjíte přírodní památku Jelení lázeň, sluníčko se opírá do krajiny vší silou a sněhové kupky se střídají s pruhy uschlé trávy a bažinkami všude kolem. Po cestě proudí další turisté a sportovci (někteří v maskách, potkáváme Chaplina, baču i vodníka), rodinky s dětmi a kočárky. Všichni se vesele zdraví a ty v protisměru hlavně zajímá, zda je kiosek na Velké Deštné otevřen. Je jasné, odkud se berou, protože i vy po pár kilometrech dorazíte na rozcestí pod Šerlichem. Tam je naprosto nacpané parkoviště a vy si gratulujete, jak chytře jste zaparkovali v údolí.

Bukačka a návrat do klidu lesa

Pokud nemíříte na jídlo na Masarykovu chatu (kam vyrazila dobrá polovina těch, co na Šerlich vyjeli autem či autobusem), doporučujeme zabočit po cestě vlevo směrem k lesu (nad malou sjezdovkou na české straně). Během chvilky se ocitnete v šeru stromů a putujete z kopce dolů k Šerlišskému mlýnu. Cesta je – jak jinak – zledovatělá a klouže to i kvůli vodě z tajícího sněhu. Červená turistická značka vás dovede až k přírodní rezervaci Bukačka, která představuje pozůstatek zakrslého bukového pralesa s buky bizarních tvarů dorůstajících do maximální výšky 15 metrů.

Z Bukačky vás zelená turistická značka vede k Šerlišskému mlýnu. Původně tu na říčce Bělé stával Postlerův mlýn, hájovna a devět horských chalup. Kolem roku 1902 byl mlýn přestavěn na výletní hostinec a nyní se zde nachází horský hotel s restaurací, kde se můžete v klidu občerstvit za absence davů. Pokocháte se okolní výzdobou čítající nejen mlýnské kolo, ale třeba i vodníka, a pokračujete dále po modré. Ještě jednou se budete muset poprat se sněhovou pokrývkou, a to při překonávání sjezdovky ve skiareálu Šerlišský mlýn. Naštěstí tu už provoz není tak hustý a vlekaři vás klidně nechají pod vlekem proběhnout.

Pohodová cesta lesem k vyhlídce nad Národním domem se nese ve znamení jara. Jakmile se přiblížíte k Deštnému v Orlických horách, zima je jak mávnutím kouzelného proutku pryč. U potoka se bělají rozkvetlé bledule a nad nimi poletují motýli. Věděli jste, že barva prvního motýla, kterého na jaře spatříte, udává, jak se vám bude během daného roku dařit? Samozřejmě nejlepší je, když jako prvního uvidíte motýla zlatého, žlutého, oranžového či v jiných jásavých barvách. To vás pak čeká štěstí i peníze.

Kostel sv. Maří Magdaleny a barokní odkaz

První zmínku o Deštném v Orlických horách nalezneme v dokumentech z roku 1362. Bylo založeno cisterciáckým svatopolským klášterem, který ovládal majetky v okolí Opočna a v podhůří Orlických hor. V současnosti se jedná o nejvýznamnější rekreační středisko v oblasti s několika sjezdovkami a areálem pro běžkařské lyžování.

Už z dálky žlutě svítí zdi kostela sv. Maří Magdaleny. Vznikl podle návrhu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla a jeho základní kámen byl položen v roce 1720. Zajímavými prvky jsou netradičně komponovaný oltář s hlubokou nikou, ve které je vložena plastická scéna sv. Maří Magdaleny na poušti, a vzácné varhany. Uprostřed travnatého prostranství před kostelem se nalézá historicky cenné sousoší svaté Rodiny se sv. Jáchymem a sv. Annou.

Modrá turistická značka vás dále povede cestou lemovanou zastaveními křížové cesty. Tvoří ji čtrnáct kamenných sloupů s pašijovými obrazy. Začíná u poutní kaple Blahoslavené Panny Marie na Dříši, takže ji jdete v obráceném pořadí. Poutní kaple byla zbudována i vysvěcena v roce 1809 v místě již v minulosti svázaném se zázračným uzdravením. Původně dřevěná stavba pobitá prkny se nacházela nad malou studánkou s vývěrem zázračné vody. Kaple se stala v průběhu desetiletí významným lokálním poutním místem. Přehnané zvěsti o bohatství uloženém uvnitř byly asi příčinou jejího vyloupení v noci z 2. na 3. srpna 1840. Po druhé světové válce chátrala, křížová cesta byla rozvalena a z původních litinových desek zůstala jen jedna jediná. K rekonstrukci pak došlo až v devadesátých letech minulého století.

Cesta podél Bělé a návrat do Jedlové

U kapličky opustíte modré značení a po červené po proudu řeky Bělé dorazíte zpátky do Jedlové. Zároveň spojíte příjemné s užitečným – prastará pověra říká, že se na jaře máme vydat na vycházku po proudu řeky. Tím totiž odplavíme z našeho těla stres a pozůstatky zimy a načerpáme novou energii do přicházejícího jara. Ke konci cesty se před vámi otevře nádherný výhled na protilehlé kopce, na jejichž vrcholku svítí červená střecha kostela sv. Matouše. Kruh se uzavřel, jste zpátky, možná s prvními jarními puchýři na patách a pihami od sluníčka na nose, ale osvěženi čerstvým vzduchem a pyšní na první jarní kilometry, které máte za sebou.

Použité zdroje:

• Wikipedie - https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/destne-pohrbilo-lebky-starych-nemcu-kostel-byl-plny-lidi.A100828_151027_hradec-zpravy_alh
• https://strednicechy.rozhlas.cz/krajine-nad-osadou-jedlova-dominuje-osobity-horsky-kostel-sv-matouse-je-8383658
• www.mapy.cz
•  https://www.kudyznudy.cz/aktivity/osada-dris-a-kaple-blahoslavene-panny-marie-se-zaz
•  https://www.rozhlednovymrajem.cz/rozhledny/velka-destna/
• https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/982-serlissky-mlyn

Zdroj fotografií:

• archiv autorky