Prozraďte nám, jak jste se dostal ke hře na varhany? Proč jste si vybral právě tento nástroj, a ne například housle nebo trubku?
Na varhany jsem začal hrát v roce 1994 v kostele sv. Jakuba v Lánově. Předtím jsem hrál trochu na klavír, potom jsem jednu neděli zašel za paní varhanicí a poprosil ji, jestli by mě nepustila na kůr. Dostal jsem svolení a varhany vyzkoušel. Začal jsem tak postupně hrát na mších, nejprve v Lánově a později i ve Vrchlabí. K tomu začalo postupně přibývat veřejných vystoupení a v roce 1998 jsem byl přijat na pardubickou konzervatoř, po šesti letech na pražskou AMU. Potom jsem byl devět let varhaníkem v Kutné Hoře. Varhany – asi jako žádný jiný nástroj – dokážou oslnit na první poslech. To může znamenat trochu úskalí, musíte se naučit nástroj také poslouchat a vnímat. A to trvá řadu let.
Jak bohatá je tradice českých varhaníků v naší historii? Ke komu můžeme nejvíce vzhlížet a kdo udělal a dělá ve světě českým zemím největší jméno?
Česká varhanní hudba má bohatý repertoár, existuje spousta varhanních skladeb od zkušených skladatelů i od kantorů a praktických varhaníků a nadšenců. Jejich díla se stále provozují jak na koncertech, tak i na varhanních soutěžích, jsou opět vydávána a každému dostupná. Velcí skladatelé jako Antonín Dvořák, Josef Suk nebo Leoš Janáček hru na varhany studovali nebo na varhany hráli. Zároveň obohatili českou hudbu a proslavili ji ve světě. Ale připomenout bychom měli také výborné stavitele a restaurátory varhan v současné době, kteří nástroje doslova zachraňují před zánikem a jejich umění připomíná zázrak. Například varhanář Dalibor Michek patří k nejlepším restaurátorům varhan v Čechách, který navrací nástrojům jejich původní zvuk. V našem okolí opravil nástroje například v Žirči, Bozkově nebo malý nástroj v Kocbeřích. Na takové nástroje je radost hrát a naslouchat jim.
Vrchlabí bylo od 17. století proslulé výrobou varhan a varhanářstvím. Jak moc vás osobně tato bohatá minulost inspirovala?
V počátcích to člověk moc nevnímá, ale postupem času začne vyhledávat skutečně kvalitní nástroje a dokáže je ocenit. Jsou to především historické nástroje, velice kvalitní a vzácné jsou varhany v Dolním Lánově, jsou z první poloviny 19. století. Hraji na ně moc rád a musím říct, že pokaždé něčím překvapí. Dále třeba nástroj v Horní Branné. Velice dobře zní varhany v klášterním kostele ve Vrchlabí, kde je výborná akustika.
Je to již 16 let, co jste byl na stáži na hudební univerzitě v Oslu. Jak na tuto dobu vzpomínáte? Kdo společně s vámi studoval?
Byl jsem tehdy první student varhan z Čech, který na škole v Oslu studoval. Vzpomínám na školu dobře vybavenou několika varhanami a na výborné profesory. Ale nejvíc mě ovlivnila hudební škola ve Stuttgartu, kde jsem studoval u Ludgera Lohmanna. Škola byla vybavená deseti nástroji, na které bylo možné hrát hudbu šesti století, což je evropský unikát. Velký vliv na mě měl jednak přístup profesorů, jejich profesionalita, vzdělání, odbornost, jednak příklad neuvěřitelně pracovitých spolužáků. Z té doby čerpám neustále.
Hrál jste už s mnoha orchestry, vystupoval na Pražském jaru a tak dále. Které skladby či autory hrajete nejraději?
Mám rád starou, předbachovskou hudbu, především ve spojení s historickými varhanami, ale také samozřejmě hudbu Johanna Sebastiana Bacha, hudbu období romantismu a 20. století. Hrál jsem také premiéry soudobých skladeb, některé mi napsali spolužáci. Mám také rád doprovázení sboru nebo sólistů, což je velkým zdrojem inspirace a je to vždy zkušenost s novým repertoárem a jinými žánry.
Váš bratr Radek je ředitelem Základní umělecké školy Karla Halíře ve Vrchlabí. Hovoříte spolu o hudbě a jak moc se vzájemně inspirujete? Jste i pedagogem?
Hudbu s bratrem moc neprobíráme, ale dlouho jsme spolupracovali na vánočních koncertech v klášterním kostele. Učil jsem na Základní umělecké škole v Hostinném, v současné době v Kutné Hoře a také čtvrtým rokem na konzervatoři v Pardubicích.
Jsou varhany atraktivní i v dnešní době?
Pořád platí, že naučit se hrát na nástroj vyžaduje spoustu času a trpělivosti, ale otevře se nám nový svět. Varhany jsou vždy spojeny s krásným prostorem, architekturou a obklopují je všechny druhy umění. Zároveň jde o technicky nesmírně složitý nástroj, svůj vývoj dovršily v 17. a 18. století, kdy dosáhly dokonalosti. A v neposlední řadě dokážou přenést spoustu emocí, vytvořit a zobrazit nekonečnou paletu zvukových obrazů.
