Janský pramen: místo, kde se koupal papež

Teplé minerální prameny jsou u nás výjimečné, obzvlášť na horách. Ty v Janských Lázních jsou skutečně jediné termální v Krkonoších. Obsahují vodu se specifickým složením: vápník a hořčík jsou důležité pro kosti, klouby a svaly, což mírní artrózu a revma. Hydrogenuhličitany tlumí záněty. Oxid uhličitý zlepšuje prokrvení, což pomáhá při kardiovaskulárních obtížích. Voda z Janských pramenů se osvědčila také jako doplňková léčba při dětské obrně a roztroušené skleróze a při rehabilitaci po operacích a úrazech. Má i relaxační a protistresový efekt, což ji činí oblíbenou v oblasti wellness.

Vzácná kombinace minerálů, mírné radioaktivity přírodního původu a termální energie se prostě ukázala jako ideální pro komplexní lázeňskou péči. Voda má navíc stálou teplotu i chemické složení, což umožňuje celoroční provoz lázní.

Léčivý účinek ukázal jelen na útěku

Prameny byly nalezeny asi před tisíci lety. Nejčastěji se vyprávějí dvě verze. S tou první přišel známý trutnovský kronikář ze 16. století Simon Hüttel. Podle něj první léčivý teplý pramen na úpatí Černé hory objevil v červnu roku 1006 Jan z Chockova, zbrojnoš rytíře Albrechta z Trautenberku.

Při lovu a pronásledování jelena narazil na teplou vodu. Prý postřehl, že jelen do ní skočil, a když z ní vyšel, kulhal méně než předtím. Jan si všiml léčivého účinku vody a pramen po něm později získal jméno – Janský pramen.

Rok 1006 se jako symbolický začátek využívání pramene objevuje v několika propagačních materiálech města a lázní, i když přesný historický důkaz o tomto datu je spíše legendární než doložený.

Podle historických pramenů je totiž pravděpodobnější, že teplou vodu našli lidé až o něco později. Zřejmě prospektoři během průzkumných výprav a hledání nových nalezišť rud a vzácných kovů v 11. století.

Pramen ale nebyl hned od počátku využíván pro léčebné účely. Místním sloužil nejprve k mnohem prostším věcem, například jako pragmatický pohon vodního kola k hamru na železnou rudu.

Začátek lázeňské éry

První skutečně dochovaná písemná zmínka je z roku 1300. Je součástí záznamů v zemských deskách o majetku rodu Silbersteinů.

K léčebným koupelím byly termální vody poprvé prokazatelně využívány ve 14. století. Tehdy nad pramenem vzniklo jednoduché lázeňské zařízení. Pro potřeby svého rodu ho nechal vybudovat majitel Zilvar ze Silbersteinu.

V pramenu se vykoupal budoucí papež

Dochované záznamy dokládají i existenci města právě od 14. století. O Janských Lázních se o něco později ve svých cestopisech zmínil například i papežský legát Aeneas Silvius Piccolomini (pozdější papež Pius II.), který se při svých cestách po Čechách v roce 1451 údajně v pramenu vykoupal, a dokonce ho „posvětil“.

V roce 1485 se objevil další náznak současného lázeňství – u pramene byla postavena první budova k ubytování. Ke skutečnému využití vody pro léčbu ale došlo až po jejím odborném zkoumání v 17. století.

Rozvoj pod Schwarzenbergy

Jedno z klíčových období pro rozmach začalo v roce 1675. Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu tehdy koupil vlčické panství i s pramenem. O dva roky později byly potvrzeny léčivé účinky vody a od té doby se začaly budovat skutečné lázně.

Kníže je dodnes považován za zakladatele místních lázní. Nechal vystavět prvních šest lázeňských domů. Pojmenoval je Svatojánské Teplice. Do roku 1685 už stálo dokonce 22 domů, mlýn, hostinec i lázeňský dům.

Zadal také zemskému fyzikovi Hettmayerovi úkol, aby sestavil propagační, ale zároveň odborný text o pramenu. Jeho součástí bylo i doporučení pro lázeňské hosty, jak si udržet dobrou náladu – kromě léčebných kúr například pitím dobrého vína nebo kvalitním spánkem.

Jan Adolf I. tak definitivně položil základy později proslulého města. Právě od konce 17. století se v Janských Lázních soustavně léčí pacienti.

Modernizace a léčba dětské obrny

Od samého počátku byly prameny využívány k léčení pohybového ústrojí. Skutečně světový věhlas si ale získaly v momentě, kdy jako první ve střední Evropě začaly pomáhat s léčbou následků dětské obrny. Bylo to v době, kdy už lázně s přilehlými pozemky a prameny (od roku 1920) vlastnila akciová společnost Johannisbad, což otevřelo éru největšího rozvoje s novými budovami a zařízeními.

Do mezinárodního povědomí se lázně dostaly v letech 1934 až 1935, kdy americký profesor Oskar Baudisch prokázal shodu složení místních pramenů s teplými prameny ve Warm Springs, známými pro terapii obrny. Na jeho doporučení lékař Viktor Sellner zavedl v Janských Lázních první evropské léčebné programy pro následky dětské obrny.

Úspěšná léčba zařadila Janské Lázně po druhé světové válce mezi nejznámější evropské lázně. V roce 1981 vznikla specializovaná dětská léčebna Vesna, poskytující péči dětem s obrnou, nervosvalovými onemocněními, poruchami pohybového aparátu a obezitou.

V Janských Lázních se nachází celkem sedm vrtů a několik původních pramenů, ale pro léčebné účely se využívají především dva hlavní termální prameny.

Janský pramen (též nazývaný pramen sv. Jana) je historicky nejznámější a zároveň první využívaný termální pramen. Jeho voda vyvěrá z hloubky přibližně 700 metrů a má stálou teplotu kolem 27 až 28 °C.

Černý pramen byl objeven až ve 20. století a je hlubší, vyvěrá z hloubky 1300 metrů. Jeho voda má podobné složení i teplotu, ale obsahuje víc rozpuštěného oxidu uhličitého, takže má lepší účinek na prokrvení periferních částí těla a bývá využívána například v koupelích. Slouží jako doplňkový zdroj termální vody pro moderní lázeňské procedury.

Zdroj fotografií: 

• Archiv autora
• Janské lázně