https://noveregiony.fra1.digitaloceanspaces.com/Navrh_bez_nazvu_b7532f2e1e.jpg

Osobnosti

Drahomíra „Dáda“ Fajtlová: hlas svobody z hor

7. 10. 2025

Pavel Cajthaml

V krkonošské Malé Úpě stojí chalupa U Dády. Na první pohled zapadá mezi ostatní horské usedlosti. Odlišuje se ale tím, co skrývá uvnitř. Příběh člověka, který se nebál postavit proti nesvobodě. Drahomíra „Dáda“ Fajtlová tam totiž za normalizace poskytovala zázemí disidentům, signatářům Charty 77 i dalším odpůrcům režimu. Její dům se stal symbolem odvahy a místem, kde se psala historie odporu proti komunistické moci.

Fajtlová se do povědomí místních i veřejnosti zapsala zejména jako statečná žena, která navzdory tlaku komunistické moci neztratila odvahu. Její chalupa v Černé Vodě, jak se části Horní Malé Úpy říká, byla v 70. a 80. letech jedním z mála míst, kde se otevřeně scházeli lidé, diskutovali a hledali cestu, jak čelit režimu. „Byla to svobodná oáza v době, kdy se jinde svobodně mluvit nesmělo,“ vyprávěli její přátelé v pořadu Českého rozhlasu.

Setkávali se u ní nejen čeští disidenti, ale i lidé ze zahraničí, například z polské Solidarity. To samozřejmě neuniklo pozornosti tehdejší Státní bezpečnosti. Chalupa byla dlouhá léta pod dohledem, hlídaná, a její majitelka čelila nátlaku i výhrůžkám. Přesto nikdy neustoupila.

Drahomíra „Dáda“ Fajtlová: hlas svobody z hor

Důležitým okamžikem byl listopad 1989. Drahomíra Fajtlová tehdy patřila k těm, kdo na horách aktivně šířili zprávy o studentských demonstracích a chystané generální stávce.

V té době u nás ještě nebyl internet ani mobilní telefony. Obcházela tedy chalupy a vybízela místní obyvatele, aby se přidali. „Vzali jsme vlajky a šli jsme ven. Lidé podepisovali výzvy a věděli, že přišel čas něco změnit,“ popsala později v několika rozhovorech.

Život, do kterého se otiskly naše dějiny

Její příběh bojovnice za svobodu začal vlastně už v dětství. Narodila se v roce 1927, takže zažila jeden z temných momentů naší vlasti – mnichovskou zradu. Ústupové boje československé armády, okupace, heydrichiáda... Zkušenosti z nelehké doby ji učily, že slovo svoboda není prázdný pojem, nýbrž něco, co stojí za to hájit.

Sotva skončila druhá světová válka, přišel únor 1948. Komunistický režim se v 50. letech stával stále represivnějším. Fajtlová se ale nevzdala naděje na změnu. Šedesátá léta nabídla chvíle optimismu, ale okupace v srpnu 1968 přinesla další zklamání, které ji vedlo k rozhodnutí: nebude mlčet!

Po roce 1968 se začala zapojovat do disentu. Opisovala a sdílela samizdatová díla, což byl v době normalizace čin, který mohl mít těžké osobní důsledky. Byla sledována Státní bezpečností, v jednu chvíli byla dokonce vězněna. I přes zastrašování či hrozbu věznění neváhala vystupovat proti režimu.

Zajímavý moment z disidentského života v Krkonoších zachycuje krátká historka. Jak sama vyprávěla, odehrálo se to v Trutnově v čekárně u zubaře. Doma poslouchala vysílání rozhlasu Deutsche Welle o Václavu Havlovi a v čekárně pak potkala právě Václava Havla osobně. Hned mu začala vyprávět o tom, co slyšela.

Malá Úpa jako centrum disidentského setkávání

Drahomíra Fajtlová byla klíčovou postavou pro československo-polská setkání disidentů. V Malé Úpě se tito lidé scházeli od roku 1978, často na místech, která byla těžko dostupná – v přírodě, kde bylo méně očí a kontrol. Dáda setkání otevřeně podporovala, poskytovala jim prostor, naslouchala, inspirovala.

V roce 2018 byla v Malé Úpě otevřena tzv. Disidentská stezka, která vede místy spojenými s těmito historickými setkáními v Krkonoších. Na stezce je šest zastavení, která formou komiksů mapují příběhy disentu – připomínají nejen události, ale i malá osobní gesta, která dohromady tvořila odpor proti komunistickému režimu. Fajtlová svou přítomností a aktivitou významně ovlivnila atmosféru těchto míst. Chalupa U Dády je dnes jedním ze zastavení stezky.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 slavila svobodu – ne jako něco, co jí bylo jen uděleno, ale jako výsledek dlouhé cesty, kterou prošla. Její přínos byl uznáván a opakovaně oceňován. Byla například jmenována čestnou občankou obce Malá Úpa. Prezident Polské republiky ji ocenil za její přínos polskému disentu.

Drahomíra Fajtlová zemřela v roce 2020. Její život ale není zapomenut. Zůstala po ní chalupa, Disidentská stezka, a především vzpomínky lidí, kteří s ní osobně spolupracovali. Ona sama byla symbolem toho, že odpor není vždy jen jedno velké gesto, ale často řada malých – být ochotný mluvit, slyšet, neustupovat.