https://noveregiony.fra1.digitaloceanspaces.com/Navrh_bez_nazvu_4_6b7a1b4a59.jpg
Osobnosti

Jaromír Horáček: literát z Jilemnice a sběratel krkonošských poudaček

10. 7. 2025
Jiří Štefek

Krkonošské nářečí je specifickou mluvou v oblasti na hranicích okresů Trutnov a Semily. Na krkonošském či podkrkonošském venkově se běžně používalo ještě před šedesáti lety, nyní už jím hovoří jen starousedlíci v malých územních enklávách. V minulosti přitom bylo toto nářečí pomyslným svalstvem zdejší bohaté lidové slovesnosti. Ta je nyní známá už jen z dochovaných písní či literárních děl. Za to, že i v dnešní době můžeme číst příběhy v tomto svébytném nářečí, vděčíme také jilemnickému vlastivědnému pracovníkovi a regionálnímu spisovateli Jaromíru Horáčkovi. Pojďme si ho představit blíž.

Jaromír Horáček se narodil 3. října 1900 v Jilemnici do rodiny Rudolfa Horáčka, ševce a mlékaře, a jeho ženy Emílie, rozené Kiesewettrové. Jaromír měl ještě o čtrnáct let staršího bratra Otakara, nicméně mezi oběma bratry se do rodiny narodily ještě dcery, které však zemřely krátce po narození.

V Jilemnici Jaromír Horáček navštěvoval obecnou a následně i měšťanskou školu, jejíž druhou třídu dobrovolně opakoval na německé měšťanské škole v Rokytnici nad Jizerou, neboť se chtěl naučit německý jazyk. V letech 1915 až 1919 studoval v Hradci Králové, kde se připravoval na profesi preceptora, tedy učitele.

Původně učitel, v srdci vypravěč

Svoji první učitelskou štaci Horáček prožil v letech 1919 až 1921 na obecné škole v Horních Štěpanicích, kde byl jeho nadřízeným Josef Hamáček. Horáček na tuto dobu rád vzpomínal a hojně se podílel na přípravách místních kulturních akcí, především ochotnického divadla, které mělo ve zdejším regionu bohatou tradici. V roce 1921 Jaromír Horáček nastoupil vojenskou službu v Jičíně. Po jejím ukončení se ale k profesi kantora vrátil. Působil krátce v Roztokách u Jilemnice, Dolních Bludovicích a v roce 1924 se vrátil do Jilemnice, kde nejprve působil na dívčí obecné škole, poté chlapecké, od roku 1925 vyučoval na měšťanské škole chlapecké. Od roku 1927 byl zatímním učitelem. O rok později se stal definitivním odborným učitelem historicko-gramatického oboru a vyučoval též německý jazyk a psaní na stroji.

Jaromír Horáček: literát z Jilemnice a sběratel krkonošských poudaček

Horáček v hledáčku gestapa

Horáček byl demokraticky smýšlejícím člověkem, za což byl po okupaci českých zemí perzekvován. Ještě v roce 1938 město Jilemnice vydalo historickou studii o světové válce na Jilemnicku nazvanou Jilemnicko. Světová válka – převrat. Práce obsahovala velké množství materiálu oslavujícího první republiku. Horáček navíc shromažďoval protinacistické materiály a byl členem odbojové organizace Obrana národa. To všechno pochopitelně neuniklo spárům gestapa, které Horáčka v březnu 1940 zatklo. Za svou nepřátelskou činnost proti Říši byl odsouzen na dva roky vězení, které si odpykal hned v sedmi různých věznicích. Propuštěn byl v dubnu 1942 a na další tři roky mu byla zakázána pedagogická činnost. Nicméně vrátil se do muzea na pozici kurátora muzejních sbírek, kterou město Jilemnice zřídilo speciálně pro něj.

Po konci druhé světové války a obnovení Československa se Horáček zasloužil o obnovení české školy v blízkém Jablonci nad Jizerou. Prvního srpna 1945 byl jmenován ředitelem dívčí obecné školy v rodné Jilemnici, nicméně kvůli svému zájmu o práci osvětového inspektora a kvůli studiu svých synů na vysoké škole se spolu s rodinou přestěhoval do Prahy, kde se ještě v listopadu téhož roku stal okresním osvětovým inspektorem v obvodě Praha-venkov jih. Po pěti letech se však vrátil do Jilemnice jako inspektor pro kulturu a od roku 1954 byl povýšen až na okresního školního inspektora v Jilemnici.

Jaromír Horáček: literát z Jilemnice a sběratel krkonošských poudaček

Sběratel příběhů, které by jinak zmizely

Povězme si něco o Horáčkových aktivitách. Už jako pedagog se rád zapojoval do pořádání školních aktivit, divadelních představení a jako člen kulturní komise se účastnil i dalších společenských akcí. Byl rovněž výborný muzikant, z čehož je patrné, že jednou z jeho dalších zálib byly zpěv a hudba. Dlouhá léta zpíval a pracoval v pěveckém spolku Branislav. Zároveň byl jednatelem Pěveckého sdružení učitelů krkonošských. Jako školní inspektor navštěvoval nová místa, ze kterých si odnášel spoustu humorných vzpomínek, které nejenže obohacovaly jeho život, ale zároveň se staly náplní pro jeho literární díla.

Již v době svého učitelského působení dokázal zaznamenat desítky lidových vyprávění západních Krkonoš, v krkonošském nářečí takzvaných „poudaček“. Jeho záměrem bylo přiblížit čtenáři ve své tvorbě rodné Podkrkonoší. První soubor lidových povídek Jaromíra Horáčka vyšel v roce 1958 pod názvem Kerkonošský muderlanti. O pět let později na něj navázal dalším souborem Nic kalýho zpod Žalýho. Výběr nejlepších povídek z těchto dvou děl najdeme v knize Muderlanti zpod Žalýho, jež byla vydána v roce 1966. Sbíral též místní pověsti, které vydal Městský úřad v Jilemnici z jeho pozůstalosti v roce 1999 pod názvem Hadí štěstí. Horáček byl i velmi aktivním a plodným přispěvatelem regionálního a celostátního tisku, především Osvěty, Krkonošského obzoru, Zemědělských novin, Nové horské vsi, Cesty míru, Sborníků vlastivědné práce a dalších, kam psal své články, fejetony a povídky.

Na závěr doplňme ještě některé detaily z jeho života. V roce 1923 se Jaromír Horáček oženil s Marií Fejfarovou, s níž měl dva syny – Jaromíra a Vladimíra. Zemřel 8. července 1976 ve věku 75 let v jilemnické nemocnici na ischemickou chorobu srdeční a rozedmu plic.

Zdroj fotografií:

  • Krkonošské muzeum Jilemnice
  • Město Jilemnice
  •  archiv autora

Máte nápad
na zajímavý obsah?
napište nám!