Jaromír Horáček: literát z Jilemnice a sběratel krkonošských poudaček

Jaromír Horáček se narodil 3. října 1900 v Jilemnici do rodiny Rudolfa Horáčka, ševce a mlékaře, a jeho ženy Emílie, rozené Kiesewettrové. Jaromír měl ještě o čtrnáct let staršího bratra Otakara, nicméně mezi oběma bratry se do rodiny narodily ještě dcery, které však zemřely krátce po narození.

V Jilemnici Jaromír Horáček navštěvoval obecnou a následně i měšťanskou školu, jejíž druhou třídu dobrovolně opakoval na německé měšťanské škole v Rokytnici nad Jizerou, neboť se chtěl naučit německý jazyk. V letech 1915 až 1919 studoval v Hradci Králové, kde se připravoval na profesi preceptora, tedy učitele.

Původně učitel, v srdci vypravěč

Svoji první učitelskou štaci Horáček prožil v letech 1919 až 1921 na obecné škole v Horních Štěpanicích, kde byl jeho nadřízeným Josef Hamáček. Horáček na tuto dobu rád vzpomínal a hojně se podílel na přípravách místních kulturních akcí, především ochotnického divadla, které mělo ve zdejším regionu bohatou tradici. V roce 1921 Jaromír Horáček nastoupil vojenskou službu v Jičíně. Po jejím ukončení se ale k profesi kantora vrátil. Působil krátce v Roztokách u Jilemnice, Dolních Bludovicích a v roce 1924 se vrátil do Jilemnice, kde nejprve působil na dívčí obecné škole, poté chlapecké, od roku 1925 vyučoval na měšťanské škole chlapecké. Od roku 1927 byl zatímním učitelem. O rok později se stal definitivním odborným učitelem historicko-gramatického oboru a vyučoval též německý jazyk a psaní na stroji.

Po konci druhé světové války a obnovení Československa se Horáček zasloužil o obnovení české školy v blízkém Jablonci nad Jizerou. Prvního srpna 1945 byl jmenován ředitelem dívčí obecné školy v rodné Jilemnici, nicméně kvůli svému zájmu o práci osvětového inspektora a kvůli studiu svých synů na vysoké škole se spolu s rodinou přestěhoval do Prahy, kde se ještě v listopadu téhož roku stal okresním osvětovým inspektorem v obvodě Praha-venkov jih. Po pěti letech se však vrátil do Jilemnice jako inspektor pro kulturu a od roku 1954 byl povýšen až na okresního školního inspektora v Jilemnici.

Již v době svého učitelského působení dokázal zaznamenat desítky lidových vyprávění západních Krkonoš, v krkonošském nářečí takzvaných „poudaček“. Jeho záměrem bylo přiblížit čtenáři ve své tvorbě rodné Podkrkonoší. První soubor lidových povídek Jaromíra Horáčka vyšel v roce 1958 pod názvem Kerkonošský muderlanti. O pět let později na něj navázal dalším souborem Nic kalýho zpod Žalýho. Výběr nejlepších povídek z těchto dvou děl najdeme v knize Muderlanti zpod Žalýho, jež byla vydána v roce 1966. Sbíral též místní pověsti, které vydal Městský úřad v Jilemnici z jeho pozůstalosti v roce 1999 pod názvem Hadí štěstí. Horáček byl i velmi aktivním a plodným přispěvatelem regionálního a celostátního tisku, především Osvěty, Krkonošského obzoru, Zemědělských novin, Nové horské vsi, Cesty míru, Sborníků vlastivědné práce a dalších, kam psal své články, fejetony a povídky.

Na závěr doplňme ještě některé detaily z jeho života. V roce 1923 se Jaromír Horáček oženil s Marií Fejfarovou, s níž měl dva syny – Jaromíra a Vladimíra. Zemřel 8. července 1976 ve věku 75 let v jilemnické nemocnici na ischemickou chorobu srdeční a rozedmu plic.

Zdroj fotografií:

• Krkonošské muzeum Jilemnice
• Město Jilemnice
•  archiv autora