Karel Ignác Josef Halíř se narodil 1. února 1859 ve Vrchlabí do rodiny Václava a Josefy Halířových. Rodina Halířových byla velmi početná, narodilo se do ní celkem pět chlapců a čtyři dívky. Vysoká kojenecká úmrtnost té doby si však vyžádala své a čtyři z devíti dětí ve velmi raném věku zemřely. První hudební lekce malému Karlovi dával jeho otec Václav Halíř, který pracoval nejprve jako úředník městské rady a krátce po narození syna se stal pokladníkem v městské spořitelně. Ve volném čase se věnoval režii v místním hudebním spolku Liedertafel, a tak talentovanému Karlovi už v pěti letech umožnil první veřejné vystoupení. Bylo to právě se zmiňovaným spolkem v nedalekém Liberci. Chlapec zahrál skladbu od vídeňského skladatele českého původu Josefa Drechslera Der Bauer als Millionär.
Karel Halíř: houslová legenda a koncertní mistr z Vrchlabí
Muž, po kterém se jmenuje vrchlabská základní umělecká škola, patřil ve své době mezi nejoceňovanější houslisty. Většinu kariéry koncertního mistra sice strávil v Německu, ale pocty a uznání získával po celém světě. Dnes bývá Karel Halíř většinou označován za zapomenutou legendu české houslové školy. Zajímavosti a klíčové okamžiky z jeho života se proto objevují pozvolna.
Z Prahy ke globálnímu úspěchu
Klíčovým okamžikem v Karlově kariéře byl rok 1867. Ukončil svoji docházku na zdejší základní škole a přestěhoval se do Prahy, kde v osmi letech začal studovat konzervatoř. Byl natolik nadaný, že se dostal do třídy věhlasného profesora houslí Antonína Benewitze. Jako dvanáctiletý zkomponoval první vlastní skladbu – nazval ji Píseň beze slov a věnoval ji svému otci k svátku. Určená byla pro housle a klavír. Vydařené studium završil Halíř v červenci 1873 absolventským koncertem, konkrétně skladbou pro housle a orchestr op. 15 D dur italského skladatele Antonia Bazziniho. V následujících dnech vyšlo v novinách několik pochvalných recenzí. Jak se později ukázalo, nebylo to naposledy, kdy se o mistrovství vrchlabského rodáka psalo v superlativech. V následujících letech takových momentů přibývalo. A dokonce i v zahraničí.
Hned po pražských studiích se totiž Karel Halíř přestěhoval do Německa. V patnácti letech nastoupil na berlínskou hudební univerzitu. Stal se tam žákem slavného maďarského houslisty Josepha Joachima, což významně ovlivnilo jeho další kariéru. Od roku 1875 byl členem orchestru populárního německého dirigenta a skladatele Benjamina Bilse. Už o rok později účinkoval jako sólista při velkém koncertním turné v Německu a Rusku. První společné koncerty opět zaujaly tisk. Pochvalné recenze z berlínského tisku přebírala i česká média. Jak přibývalo pochval, hromadily se Halířovi nové koncertní příležitosti. A čím více hrál, tím se stával známějším. Kariéra koncertního mistra se rozjela naplno. Postupně přijal několik angažmá jako koncertní mistr, nejprve od roku 1879 v Königsbergu, o dva roky později v Mannheimu a od roku 1884 ve výmarském dvorním orchestru. V roce 1894 nastoupil do Královské dvorní opery v Berlíně.
Koncertoval po Evropě, kromě Berlína i v Paříži, Petrohradě a Moskvě. Podnikl také úspěšné turné po Spojených státech amerických, které se skládalo z 25 koncertů. V New Yorku oslnil publikum v Carnegie Hall. Zaujal mimo jiné provedením houslového koncertu D dur Ludwiga van Beethovena. New York Times o něm v listopadu 1896 napsaly: „Halířova interpretace byla jednou z nejzajímavějších a nejobdivuhodnějších houslových skladeb provedených v New Yorku.“
Pochvala od Čajkovského
Jako interpret proslul Halíř dokonalou technikou a stylovým přednesem. Například německou premiéru houslového koncertu D dur Petra Iljiče Čajkovského roku 1888 v Lipsku v podání Karla Halíře ocenil i autor skladby: „Tento umělec, nadaný darem vytvořit překrásný tón, vybavený vytříbenou technikou, vášní, energií a brilantností, se brzy dostane mezi nejlepší houslisty našeho věku,“ řekl Čajkovskij. Zajímavost se váže k berlínskému koncertu z října 1905. Halíř ho totiž odehrál na housle z dílny mistra Antonia Stradivariho – nástroj je proslavený po celém světě obdivuhodným, výjimečným zvukem. Na jedinečné, ale drahé stradivárky hrál také o několik let později v pražském Rudolfinu. Psal se rok 1908.
Karel Halíř se stal i populárním pedagogem. Učil například ve výmarské hudební škole, roku 1893 byl jmenován profesorem houslí na berlínské Vysoké hudební škole. Občas se uplatnil i jako skladatel. Napsal Houslový koncert D dur, kadenci pro houslový koncert D dur Johannese Brahmse, Wiegenlied pro housle a klavír či několik variací na téma Farandola de Arlésienne od Georga Bizeta. Přestože se do Vrchlabí natrvalo nevrátil, odehrál zde alespoň koncert. Uspořádal ho společně s manželkou Theresou a sestrou Berthou 13. října 1891 v sále hotelu Zum Schwan (dnešní hotel Labuť). Zazněly Árie Agáty z opery Čarostřelec C. M. Webera, Lisztova Rapsodie, Polonaise od Hanse Sitta a Sachsova píseň Geburtstagslied.
Karel Halíř zemřel náhle 21. prosince 1909 v Berlíně. Bylo mu pouhých 50 let. Kromě manželky po sobě zanechal dva potomky – syna Waltera a dceru Eva Theresu. Je pohřben na hřbitově ve Wilmersdorfu. Na počest významného houslového virtuosa a vrchlabského rodáka vznikla Společnost Karla Halíře. Pořádá koncerty, výstavy a přednášky.
