Josefina Kablíková se narodila do početné rodiny jako Josephine Ettel 9. března 1787 ve Vrchlabí (tehdy německy Hohenelbe). Jejím otcem byl německý majitel zdejší papírny David Ettel a jelikož se továrně dařilo, patřila rodina Ettelů k nejváženějším ve městě.
Když dosáhla Josephine dvanácti let, byla poslána na výchovu do kláštera voršilek v Praze. Zde se zdokonalovala v činnostech potřebných k péči o domácnost a současně se i literárně vzdělávala. Po svém návratu do Vrchlabí se zasnoubila s Vojtěchem Kablíkem, který působil ve městě jako místní lékárník. Jejich svatba proběhla 6. října 1806.
První krůčky
Vojtěch Kablík ale nebyl jen lékárník, nýbrž i zdatný obchodník a vynálezce. Vynalezl, vyráběl a v Praze prodával různé chemické produkty a rovněž započal s výzkumem léčivých pramenů v Janských Lázních. Z toho důvodu v druhé dekádě 19. století často pobýval v Praze.
Paní Josefina, která v té době svého chotě na cestách do Prahy nenásledovala a zůstávala vesměs ve Vrchlabí, svůj volný čas hojně využívala k tomu, aby se začala zabývat botanikou. Toto její prvotní koketování s vědou, která ji později proslavila, mělo nejprve podobu dlouhých procházek po horách. Při nich si všímala vegetace typické pro dané oblasti. Postupně se její zájem rozšiřoval. Nechtěla už jen nahodile sbírat rostliny, ale přála si svým aktivitám dát systematičtější ráz. Chtěla hlouběji proniknout do tajů botaniky i do správného způsobu zkoumání rostlin. Jako první jí v této oblasti pomohl lékař Václav Blažej Mann a pod jeho vedením se věnovala sběru hub, mechů a lišejníků.
Věhlas roste
Její aktivity se postupem času stávaly známými a věhlas vrchlabské botaničky narůstal. V roce 1825 se Josefina Kablíková stala členkou Výměnného ústavu pro výměnu herbářových položek. Tento ústav začala zásobovat rostlinami. Podle historických záznamů v letech 1827 až 1847 tam odeslala 48 299 položek. Kromě toho nasbírala a usušila přibližně 50 tisíc rostlin, které buď skrze ústav, nebo osobně rozeslala různým institucím po celé Evropě.
Renomé, jež Kablíkové přinesly její zásluhy o floristický výzkum Krkonoš, jí vyneslo členství v řadě vědních společností, a to i za hranicemi Českého království. V roce 1841 se stala členkou Královské bavorské botanické společnosti. O deset let později se stala zakládajícím členem pražského přírodně-historického spolku Lotos a konečně v roce 1853 se jako jediná žena zařadila mezi členy Zoologické botanické společnosti ve Vídni.
