Josef Fanta: velký životní příběh spoluzakladatele KRNAP

Loňský rok byl pro Krkonoše rokem oslav. Krkonošský národní park, který se rozprostírá na jejich území, si připomínal 60 let od svého vyhlášení. Ve Vrchlabí bylo rovněž otevřeno Muzeum Krkonoš, které detailně mapuje soužití lidí a hor a přibližuje nejvyšší české hory v jejich nejrůznějších podobách. U obou událostí byl i profesor Josef Fanta. Protože to byl právě on, kdo měl na vyhlášení Krkonošského národního parku, k němuž došlo 17. května 1963, lví podíl.

„My chceme dřevo, soudruhu!“

Povězme si něco o jeho životě. Josef Fanta se narodil 3. července 1931 v Kolíně manželům Václavovi a Františce Fantovým. Dětství prožil na posázavské Vysočině, na hranici dnešních okresů Havlíčkův Brod a Kutná Hora. „Moji předkové působili jako lesníci na někdejším panství, později v Lesním závodě Ledeč nad Sázavou. S dědou jsem chodil po lese a on mi vysvětloval, jak to v něm chodí. Do lesnictví jsem takříkajíc vrostl. Svoje mladá léta jsem prožil v lese, byl jsem v něm doma. Proto jsem také šel studovat na lesnickou fakultu. Tam mě zaujala především ekologie lesa, nauka o lesním prostředí a další s tím související obory jako botanika, klimatologie, půdoznalství, ale i historie lesa a krajiny,“ vzpomínal Fanta před lety v jednom z rozhovorů.

Po svých studiích působil Josef Fanta v letech 1954 až 1963 jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Zbraslavi a Opočně, kde řídil tehdy velice aktuální projekt „Přeměny smrkových monokultur na smíšené porosty“. Šlo v něm o uplatnění ekologických principů v pěstování lesa. Do slibně se rozvíjejícího počinu však zasáhla politika. Tehdejší ministr lesního hospodářství prohlásil, že socialistický režim nepotřebuje ekologii a přeměnu smrkových monokultur, ale vytěžené dřevo. Program byl tedy zrušen a Josef Fanta přeřazen na jinou práci.

Proti tomu se však vzepřel a prohlásil, že náhradní práci, kterou měl být průzkum pětihektarových holosečí, dělat nebude. V té době se však začalo hovořit o tom, že by mohl být zřízen Krkonošský národní park. „To mě zaujalo – o ochranu přírody a práci s tím spojenou jsem se zajímal už za studentských let. Jako dobrovolník jsem se například podílel na poválečné revizi přírodních rezervací ve východních Čechách. Tak jsem se dostal do Krkonoš,“ popsal svůj přesun do hor.

Z Krkonoš do emigrace

Na událostech předcházejících vyhlášení národního parku se Josef Fanta aktivně podílel, a když k němu v květnu 1963 došlo, stal se náměstkem ředitele a zároveň měl na starosti výzkum a muzejní dokumentaci. „Šlo mi o zajištění základních funkcí národního parku, všestrannou ochranu přírody území, zajištění jeho vědeckého poznání jako základu jeho dalšího vývoje,“ řekl ke své tehdejší pracovní náplni. Vedle toho zároveň editoval také jeden z nejkvalitnějších odborných časopisů té doby – Opera Concortica.

Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 a po začátku normalizace došlo v životě Josefa Fanty k velkému zlomu. Ze svých pozic ve Správě KRNAP byl postupně odsunut na pozici topiče, k níž byl ještě přišpendlen zákaz jakékoliv veřejné činnosti včetně publikování. Brzy se dozvěděl, že má být ze správy parku propuštěn zcela. Tomuto aktu Josef Fanta předešel a sám podal výpověď.

V roce 1973 se přemístil do Prahy, kde po několik let pracoval v různých dělnických zaměstnáních. O čtyři roky později se rozhodl emigrovat do západní Evropy. Nejprve se tři roky protloukal v Německu a pak v Nizozemsku, kde v nejednoduchých podmínkách získával pouze příležitostné práce. Teprve v roce 1978 se mu podařilo sehnat odpovídající pozici vědeckého pracovníka na univerzitě v Amsterdamu v laboratoři fyzikální geografie a půdních věd. V letech 1982 až 1996 působil v Ústavu pro lesnictví a přírodní vědy ve Wageningenu. Na univerzitě v Amsterdamu souběžně vyučoval a získal tu i vědecko-pedagogický titul profesor v oboru krajinná ekologie.

Doma

Přestože ho normalizační Československo vypudilo pryč z vlasti, Josef Fanta stále udržoval kontakt se svojí domovinou. „Z Nizozemska jsem udržoval tajný kontakt se svým bývalým spolupracovníkem v Krkonoších doktorem Pilousem. Psal mi, co se v Krkonoších děje, občas poslal i nějaké fotografie. Takže jsem například věděl, co se dělo s lesy v Krkonoších v 70. a 80. letech minulého století. Jedna z mých prvních cest po listopadu 1989 proto také vedla do Krkonoš. To, co jsem tam uviděl, mně doslova vzalo dech,“ vzpomínal Fanta nedávno.

Začal se proto angažovat v obnově zdejších lesů. Nizozemská nadace FACE měla za úkol obnovit lesy kdekoliv na světě, které byly zničeny nebo těžce poškozeny nesprávnou činností člověka. „Můj návrh podpořit obnovu lesů v Krkonošském národním parku, zničených kyselou depozicí, přijali bez váhání. Byl to pro ně první zahraniční projekt, ve kterém získávali cenné zkušenosti. Do Krkonoš se jezdili učit lesníci z africké Ugandy i jihoamerického Ekvádoru. Pro nadaci bylo mimořádně zajímavé to, že šlo o národní park, kde se při obnově lesa používala nejen výsadba, ale i přirozená obnova místních dřevin. Na obnovu zničených lesů v Krkonoších dala nadace FACE k dispozici neuvěřitelnou částku tři čtvrtě miliardy tehdejších korun!“ dodal.

Po roce 1996 odešel Josef Fanta do důchodu, stále ale zůstal aktivním na poli vědy a výzkumu krajiny a přírody s vazbou na jejich ochranu. Do vlasti se natrvalo vrátil až v roce 2010. Za svého působení v oblasti výzkumu lesa a přírody vydal mnoho odborných publikací a získal mnohá ocenění. Ve výroční den vzniku Československa– 28. října 2023 – převzal z rukou prezidenta republiky Petra Pavla medaili Za zásluhy. 

Za fotky děkujeme: Správa KRNAP, David Paloch