Jaroslav Havlíček: klasik psychologické prózy z Jilemnice

Jaroslav Havlíček se narodil 3. února 1896 v Jilemnici jako druhorozený syn do rodiny zdejšího učitele Josefa Havlíčka a jeho ženy Julie (rozené Knýové). Jaroslav byl v dětství často nemocný, v osmi letech prodělal vážný zápal plic a zdravotní neduhy významně ovlivnily jeho povahové rysy. Od dětství projevoval zálibu v kreslení, chtěl se stát malířem. Rodiče však měli jiné představy a poslali svého syna na Obchodní akademii v Chrudimi. 

Dospívající Havlíček toto příkoří velmi dlouho těžce nesl. Přesto školu absolvoval a v roce 1913 složil maturitu. Během léta, které trávil v Jilemnici, se poprvé potkal se svojí budoucí ženou Marií, dcerou jilemnického mydláře. V té době však přišla další tvrdá rána Havlíčkovým uměleckým ambicím. Rodiče mu zakázali studium malířství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), a tak nastoupil roční abiturientský kurz na Obchodní akademii v Chrudimi. Do vytoužené Prahy se dostal až následující rok, kdy začal studovat obchodní vědy na České vysoké škole technické. Pro úplnost je potřeba dodat, že mladý Jaroslav ve studiu nikdy nevynikal.

V roce 1929 se s rodinou (v tu dobu již měl syna Zbyňka a dcera Evu) přestěhoval do rodinného domku na Spořilově. Jeho pracovní režim vypadal tak, že přes den byl v bance a psal v noci, když jeho rodina spala. Mnohdy u stolu seděl až do svítání.

Pozdní úspěch

Počátky literární tvorby Jaroslava Havlíčka sahají již do roku 1924 a jsou velmi nesmělé. Nejprve začal v časopisech publikovat básně, od roku 1928 psal i povídky. Ty vycházely v časopisech Cesta, Sever a východ či v Lumíru, kde si ho všiml literární kritik Karel Sezima. V té době měl Havlíček již v plánu románovou trilogii o rodném maloměstě z dob svého dětství. Havlíčkovi se v prvních letech nedostávalo plného pochopení, byl považován za dědice naturalistického pesimismu. Uznání a chvála přišly mnohem později.

Knižně debutoval v roce 1935 už jako zralý spisovatel knihou Vyprahlé touhy. Původní název Petrolejové lampy změnil na nátlak vydavatele. Svoji knižní prvotinu však ještě přepracoval a takto vyšla po jeho smrti v roce 1944, už opět jako Petrolejové lampy. Na debut navázal knihou Neopatrné panny, psanou již v letech 1929 až 1932, ale vydanou až o mnoho let později. Z dalších děl jmenujme například romány Neviditelný, Ta třetí či Helimadoe, strhující příběh lásky, dospívání a pěti dcer podivínského venkovského lékaře. Poslední Havlíčkovou novelou je Synáček. Posmrtně vyšly povídkové soubory Prodavač času a Hodinky pana Balabána.

Workoholikův konec

V pozdějších letech se některá Havlíčkova díla dočkala svého zfilmování. Již klasikou je snímek Petrolejové lampy s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Divácky úspěšný je i film Helimadoe s plejádou předních českých herců v čele s Josefem Somrem, Jiřím Bartoškou, Oldřichem Navrátilem, Václavem Vydrou, Evou Jakoubkovou či Lucií Zedníčkovou.

Zajímavostí z Havlíčkova života je fakt, že byl za doby okupace a protektorátu odsouzen jako autor nemravných povídek. Z dnešního pohledu byl Jaroslav Havlíček workoholik, který měl dvě práce, jichž se nechtěl vzdát a jež od sebe striktně odděloval. Přes den bankovní úředník a v noci spisovatel. Zemřel kvůli fyzickému vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan 7. dubna 1943 ve věku 47 let.

Zdroj fotografií:

• Anonymní – https://www.kniznice.cz/component/k2/jaroslav-havlicek, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=92778264
• Archiv redakce – Midjourney
• KVIFF Classics