https://noveregiony.fra1.digitaloceanspaces.com/Zindulka_Bylo_nas_pet_foto_Ceska_televize_a7bc71fcf1.jpg
Osobnosti

Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství

22. 11. 2024
Pavel Cajthaml

Poštovní zřízenec Josef Pumplmě. Přísný penzista Lumír Fajst. Věrný kamarád Eda. To jsou tři nejznámější postavy, které ztvárnil herec Stanislav Zindulka. Jeho role zná prakticky každý, kdo sleduje české filmy a seriály. Která pro něj byla zásadní? Proč se dal k divadlu? A jaký vztah měl k rodné Jilemnici? Vzpomíná historik a emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec.

Jak velkou osobností byl pro Jilemnici Stanislav Zindulka?

V první řadě to byl Jilemničák neobyčejného rozměru. Jilemnici nesmírně miloval. Všude ji také propagoval. Například u přijímaček jako první udělal to, že ohlásil, že je Zindulka z Jilemnice. Byl tady velmi uznávaný, mimořádně oblíbený a respektovaný. Když bylo potřeba, přijel si z Prahy – jak se říká – dobít baterky. Manželka mu čas od času řekla: „Stando, ty potřebuješ jilemnický vzduch, zajeď si tam!“ On přijel, obešel známé a kamarády, nasál novou energii a vrátil se do Prahy odpočatý a plný sil.

Čím to?

Určitě to bylo tím, že tady prožil nádherné dětství i studentský život. Narodil se kousek od náměstí, ve stejném domě jako spisovatel Jan Weiss. Na život v Jilemnici vzpomínal rád. 

„Při nejtklivější árii Mařenky jsem vběhl na jeviště a zavolal: Mámo, vidíš mě?! Maminka byla na balkóně a dívala se.“

Která role byla jeho první?

Poprvé vystupoval v Prodané nevěstě. V Jilemnici byl vynikající soubor a působil v něm i varhaník a skladatel Stanislav Mach, který připravoval obrovské produkce. Za něj tady na kůru bylo třeba až osmdesát účinkujících. Nastudoval i operu Prodaná nevěsta. Byla to obrovská událost, měla asi deset repríz. Pětiletý Stanislav Zindulka v ní hrál malého chlapečka, který odnese z jeviště činky. Dokonce k tomu existuje fotografie.

Jak hereckou premiéru prožíval?

Moc se mu to líbilo, užíval si to. A měl na to i úsměvnou vzpomínku, jak uvedl později v knize. Cituji: „Při nejtklivější árii Mařenky jsem vběhl na jeviště a zavolal: Mámo, vidíš mě?! Maminka byla na balkóně a dívala se.“ Před dalším představením dostal bonboniéru. Myslel, že je to odměna za herecký výkon, ale dali mu ji proto, aby ho zabavili a nevběhl opět na jeviště.

Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství
Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství

Po kom měl umělecké vlohy?

Jeho tatínek byl textilním výtvarníkem a ochotníkem. Takže Stanislav Zindulka odmala neustále nakukoval do souboru. Na malém jevišti v Jilemnici poprvé přičichl ke šminkám a líčidlům. Úžasně to na něj působilo. V divadle byl jako doma, žil tím. Tvrdil, že se chtěl stát hercem už jako kluk a že měl v životě štěstí, protože jeho sen se mu splnil. Měl rád hudbu, dobře zpíval a chodil s rodiči na koncerty klasické hudby. Nebyl sice pokřtěný, ale ministroval v kostele. Podnětů a zážitků, které ho formovaly, bylo hodně. Popsal je v knize Moje cesta vlakem dětství a naděje. Píše o pěkném dětství v harmonické rodině, hezky vypráví o Jilemnici, o tom, co prožil tady a v souboru.

V rozhovorech přiznával, že klíčový pro jeho kariéru byl seriál Vlak dětství a naděje. Mluvili jste o tom?

Velice často, hovořil o tom rád. Skutečně to byl v jeho kariéře zlom. Najednou byl o něj ze všech stran zájem. Domlouvali jsme například termín pro nějakou akci v Jilemnici, on listoval diářem a říkal: „Tady nemůžu, tady nemůžu…“ Nové role a časově náročná natáčení mu zabíraly hodně času. Nakonec ale vždy volný den našel a do Jilemnice přijel.

Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství

Kde působil během natáčení Vlaku dětství a naděje?

V brněnském Divadle bratří Mrštíků, kam v roce 1968 přešel z královéhradeckého divadla. V Brně vydržel do roku 1989, vytvořil tam téměř stovku rolí. Dostal také řadu rolí v rozhlase, pro který byl jeho hlas jako stvořený, a ve filmu. Přelomová byla právě titulní role v televizním seriálu Vlak dětství a naděje. Zhostil se jí vynikajícím způsobem. Naplno ukázal, kolik zvládal hereckých poloh a rejstříků.

Vlak dětství a naděje je výjimečný i tím, jak s humorem popisuje dramatické osudy české rodiny v době nástupu fašismu. Měl s tím Zindulka osobní zkušenost?

I když byl v té době sedmileté dítě, věděl, že se děje něco moc ošklivého, že nám někdo chce ublížit. Pamatoval si nadšení, když byla mobilizace, jak Jilemničtí pomáhali našim vojákům, vnímal chuť se bránit. Když se to zlomilo, byla to i pro něj samozřejmě krutá rána. S příchodem Němců zažil coby dítě momenty, které se pak objevily i v seriálu. Sám Zindulka o tom mluvil tak, že při natáčení měl z čeho brát.

„Při natáčení seriálu Vlak dětství a naděje byly režijní nároky nesmírně vysoké, Zindulka i Helena Růžičková dostávali hodně zabrat.“

Seriálové manželce Anně Urbanové, kterou hrála Helena Růžičková, říkal Amazonko. Ona ho oslovovala Srágorko. Kontrast obou postav je nepřehlédnutelný. 

Když na natáčení seriálu Vlak dětství a naděje vzpomínal, připustil, že to byla náročná práce. Režijní nároky byly nesmírně vysoké, oba prý dostávali hodně zabrat. Musíme si uvědomit, že Zindulka v té době neměl tolik zkušeností s prací před kamerou a tady měl první nosnou roli. Karel Kachyňa byl velice zkušený režisér. Zindulka se od něj hodně naučil a nikdy mu za to nepřestal být vděčný. O Kachyňovi mluvil jako o režisérské jedničce.

Seriál byl dokončen v roce 1985, televize ho ale odvysílala až v roce 1989. Hned poté zamířil Zindulka do Prahy?

Otevřelo mu to cestu do hlavního města. Od roku 1989 působil u Městských divadel pražských, začínal v Divadle ABC. Od poloviny devadesátých let byl v Činoherním klubu. Hostoval pak i v Divadle Ungelt, kde sklidil obrovský ohlas za roli v představení Řidič paní Daisy. Vždy za sebou nechal obrovskou stopu a měl štěstí na vynikající herecké partnery. Přišly samozřejmě i další skvělé role v seriálech a ve filmech. Například nezapomenutelný pan Fajst v Bylo nás pět. Zahrál ho úžasně! Nebo role kamaráda Edy ve velmi úspěšném filmu Babí léto, za kterou byl oceněn Českým lvem.


V něm zářil společně s Vlastimilem Brodským!

Ano! Oni se znali už z časů, kdy Zindulka studoval herectví na DAMU. Během natáčení Babího léta se spřátelili ještě víc. Bylo mezi nimi neuvěřitelné lidské souznění. Stanislav Zindulka mi vyprávěl, že od té doby mu Vlastimil Brodský, kterého si mimořádně vážil a ctil ho, každý den volal. Tak velké přátelství mezi nimi vzniklo!

Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství
Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství

Proč se Stanislav Zindulka jako známý herec neobjevoval v reklamě?
Odmítal to. Tvrdil, že herec má mít hranici, kterou nesmí překročit, že nemá brát práci jen proto, že je dobře placená, ale přitom není kvalitní. Reklamu mu nabízeli, výborně placenou, ale on ji nikdy nevzal.

Jméno Stanislav Zindulka je v Jilemnici ještě na jedné pamětní desce, odhalené nedávno na budově někdejšího reálného gymnázia. Jak na něj vzpomínal?

Rád. Nastoupil tam hned po válce, mělo špičkovou úroveň, než se začaly po únoru 1948 měnit poměry. Ve své knize píše o učitelích, kteří byli skutečnými osobnostmi. A nebyl by to Stanislav Zindulka, aby se k jeho studiím neobjevily i úsměvné příběhy. On byl známý jako šprýmař, takže když jednou vběhl při plese do sokolovny a řekl „Pane řediteli, hoří gymnázium!“, nevěřili mu. „Zase Zindulka, že jo?!“ odsekl ředitel. „Ale ono opravdu hoří!“ trval Zindulka na svém. „Uvědomte si, že opakovaný vtip přestává být vtipem!“ nevěřil ředitel. Všichni si mysleli, že si dělá legraci. Až když vyšli ven, zjistili, že opravdu hoří.

Lze Stanislava Zindulku považovat za největší jilemnickou osobnost? 

Je hodně známých nebo významných osobností, na které může být Jilemnice pyšná. On ale patřil k nejvýraznějším. Nedal se přehlédnout. Navíc Jilemnici všude propagoval. Zval lidi, ať se přijedou podívat, jak krásně se v Jilemnici máme. To třeba herec a zpěvák Jiří Šlitr, který na zdejším gymnáziu také studoval, nikdy nedělal.

K Jilemnici se hlásil a hlavně se do ní rád a často vracel. Co ho sem táhlo?

Vztah k městu a lidem. Právě to bylo hezké, že mi zavolal: „Jak jste na tom v pátek?“ Povídám, budu tady. A on: „Zastavil bych se, jedu do Jilemnice!“ Měl tady řadu přátel, takže když přijel, obešel je, s některými si povídal třeba až do dvou do rána. Vždycky velice rád! Obrovskou událostí také bylo, když zde s divadlem několikrát hostoval.

Jan Luštinec: Stanislav Zindulka chtěl být hercem už od dětství

Vzpomínám, že také u vás v muzeu zahajoval několik výstav.

Ano, vždycky když promluvil, byl to zážitek. Vše měl promyšlené, četl s úžasnou dikcí a precizní výslovností. Vždy se pečlivě připravil. Kolem roku 2000 jsme pořádali v kostele koncert a poprosili ho, aby něco přečetl. Podíval se na text a řekl: „Je to úžasné, má to obrovskou hloubku, ale musíte mi dát dvacet minut, abych se na to připravil.“ Text si prostudoval, udělal si v něm značky a pak ho přečetl. Bylo to úžasné! Vždycky když tady v Jilemnici něco četl nebo přednášel, byl to mimořádný zážitek. Stanislav Zindulka byl noblesní člověk, džentlmen s úžasným chováním. Věděl, co si obléknout. Vždycky byl perfektně připraven. Nevím o tom, že by tu s ním byl někdo nespokojený.

Možná je po dvou pamětních deskách v Jilemnici čas na Zindulkovu sochu…

Za života by něco takového určitě nepřijal. Ale určitě je otázka času, kdy se k němu Jilemnice přihlásí ještě jiným způsobem. Zemřel před pěti lety, relativně nedávno. Pořád se bude vracet mezi nás prostřednictvím filmů, seriálů a bude známým a populárním hercem. To už se smazat nedá.

Stanislav Zindulka

  • Narodil se 5. května 1932 v Jilemnici, kde chodil do školy a na gymnázium.
  • Poprvé hrál divadlo v pěti letech, v Jilemnici v ochotnické verzi Prodané nevěsty.
  • Vystudoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze.
  • Dvanáct sezon působil v divadle v Hradci Králové, dvacet sezon v Divadle bratří Mrštíků v Brně.  
  • Od roku 1989 hrál v Městských divadlech pražských, od roku 1994 v Činoherním klubu.
  • Proslavil se rolí poštovního zřízence Josefa Pumplmě v seriálu Vlak dětství a naděje.
  • Za postavu Edy ve filmu Babí léto získal v roce 2001 Českého lva.
  • S manželkou Milenou měli dvě děti, Ondřeje a Jakuba, který je rovněž hercem.
  • Zemřel 14. března 2019 v Praze ve věku 86 let.
     

Zdroj fotografií:

  • Archiv autora
  • Česká televize
  • Krkonošské muzeum Jilemnice

Máte nápad
na zajímavý obsah?
napište nám!