Forman, Vrchlabí a 80 tisíc dolarů. Aneb jak vznikal film „Hoří, má panenko.“ (1. díl)

Tento film patří do klenotnice naší kinematografie a je jednou z perel proslulé československé nové filmové vlny. Přestože se u něj diváci dodnes zalykají smíchy, jeho pointa příliš veselá není. Snímek totiž v mnoha alegoriích a obrazech nemilosrdně popisuje mravní rozklad české společnosti té doby a je brilantně nastaveným zrcadlem, ve kterém se pitvoří lidé ve své tehdejší přízemnosti až tuposti. 

Od frustrace ke klenotu

Okolo vzniku filmu se traduje velké množství historek. Ve své memoárové knize „Co já vím? Aneb co mám dělat, když je to pravda?“ Miloš Forman vzpomíná, že se k námětu hasičského bálu s volbou královny krásy dostal úplně náhodně. Se svým tehdejším nejbližším spolupracovníkem Jaroslavem Papouškem pobývali v Krkonoších, kde se snažili psát příběh o vojenském dezertérovi, který se ukrývá ve sklepení pražské Lucerny. 

Vůbec jim to ale nešlo od ruky a jejich tvůrčí potence se nezlepšila, ani když za nimi přijel třetí člen jejich autorského tria Ivan Passer. „Byli jsme z toho všichni podráždění a frustrovaní. Rozhodli jsme se, že si musíme od scénáře odpočinout, a zašli jsme na bál, který tu sobotu večer pořádal místní požárnický sbor. Chtěli jsme jen koukat na lidi, trochu se opít, pokecat s holkama a prostě relaxovat,“ napsal Forman s odstupem téměř tří dekád.

Z hasičského bálu a všeho, co na něm viděla, byla trojice mladých pražských filmařů úplně vyjevená. Následující den Forman s Papouškem a Passerem už ani nemluvili o ničem jiném a začali své postřehy z plesu rozvíjet do různých situací. A za další dva dny se hned pustili do psaní scénáře. Forman vzpomínal, že se scénář „psal úplně sám“ a za šest týdnů byla jeho první verze hotová.

Komediální scénář protknutý ostrou satirou se zalíbil i vedoucímu tvůrčí skupiny Barrandovských filmových studií Jiřímu Šeborovi, který záhy rozjel veškerou produkční přípravu pro natáčení filmu. Miloš Forman se vrátil do Vrchlabí, kde se na několik týdnů ubytoval ve zdejším hotelu a začal se denně scházet s hasiči. Jeho cílem bylo proniknout do tohoto dobrovolnického společenství, poznat jeho jednotlivé členy a zároveň si je připravit pro natáčení. I při něm totiž hodlal použít svoji osvědčenou režisérskou metodu, kdy jednotlivým hercům nedal text, ale před jednotlivým záběrem jim jen vysvětlil svoji představu a pak už je nechal hrát a improvizovat. 

(Foto: Petr Novák, Wikipedia)

Miloš Forman (18. 2. 1932 - 13. 4. 2018) byl český filmový režisér. Formanovi rodiče zahynuli v koncentračním táboře, on sám pak vyrůstal v dětském domově. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Jeho debutem byl film „Konkurs“ (1963), následovaly „Černý Petr“ (1963) a „Lásky jedné plavovlásky“ (1965). Jeho nejznámějším českým filmem je „Hoří, má panenko“ (1967). Po emigraci do USA natočil komedii „Taking Off“ (1971). Vrcholným úspěchem Miloše Formana byl „Přelet nad kukaččím hnízdem“ (1975), který získal 5 Oscarů, včetně ceny za režii. Další úspěchy zahrnují „Amadeus“ (1984) s 8 Oscary a „Lid vs. Larry Flint“ (1996). Forman byl třikrát ženatý a měl čtyři syny. Jeho filmy oslovují diváky svým rebelstvím a kritikou společnosti.

Co Vrchlabák, to herec

Ještě než se začalo ve Vrchlabí natáčet, ozvali se Formanovi zahraniční producenti Carlo Ponti a Maurice Ergas, s nimiž Forman spolupracoval již dříve a nabídli mu, že jsou připraveni do chystaného projektu investovat. Díky Pontiho 80 tisícům dolarů mohl vzniknout barevný snímek a mohl být natočen na kvalitní filmový materiál. Štáb si zároveň mohl dovolit pořídit i vozík na kameru s jeřábem.

Specifické bylo i samotné natáčení. Ve filmu neúčinkoval ani jediný profesionální herec. Všichni účinkující měli svoje civilní povolání a natáčet se vždy začalo nejdříve až ve čtyři hodiny odpoledne, kdy měli hasiči – svým civilním povoláním dělníci ve fabrice – po šichtě. Točilo se nepřetržitě každý den do pozdního večera po dobu sedmi týdnů.

Během natáčení bylo celé město Vrchlabí doslova na nohou. Mnoho desítek místních občanů si ve filmu střihlo epizodní role jako kompars. Bylo to pro ně vítané zpestření, ale i slušný přivýdělek. Za každý natáčecí den si přišli na 30 až 40 korun. Jako mávnutím kouzelného proutku se z nich stali herci a jejich tváře obletěly celý svět.

O samotném natáčení a všem, co následovalo po dokončení filmu, se brzy dočtete v pokračování článku.