Fenomén: varhany a varhanářství ve Vrchlabí

Hlavní éra českého varhanářství začala po konci třicetileté války (1618–1648). Na území Čech a Moravy vznikaly nové varhanářské dílny, mezi nimiž přední místo zaujímala vyhlášená vrchlabská dílna rodiny Tauchmannů. „Díky tomu, že s nimi spolupracovali též jejich příbuzní jako sochaři, malíři, truhláři a další profese, vzniká ve Vrchlabí jeden z prvních varhanářských cechů na území Čech, kterému hrabě Pavel z Morzinu vydává artikule – tedy pravidla a předpisy, které upravovaly organizaci cechů na nejvyšší úrovni – již v roce 1658,“ píše Radek Hanuš, vrchlabský varhaník a ředitel Základní umělecké školy Karla Halíře ve školní publikaci Halířoviny v listopadu 2013.

Co Tauchmann, to varhanář

Zakladatelem vrchlabské varhanářské dílny byl Georg Tauchmann z Horního Lánova. Přesné datum či rok jeho narození nejsou známy. Víme jen, že zemřel v roce 1650. V jeho šlépějích pokračoval i syn Georg Ambrosius Tauchmann, který se v roce 1659 přestěhoval do Vrchlabí a byl přijat do vzniklého cechu truhlářů a varhanářů. Na rodinnou varhanářskou tradici pak navázali také jeho potomci Johann Christoph Tauchmann a Ignaz Tauchmann.

Zhotovením varhan na dalších místech v královéhradecké diecézi byl pověřen vrchlabský měšťan a varhanář Ambrož Stanislav Tauchmann, z jeho potomků se varhanáři stali dva synové Ambrosius Augustin Tauchmann a Franz Tauchmann. Historii varhanářské dílny této slavné rodiny uzavírá poslední varhanář Josef Stefan Tauchmann, jenž působil ve středních a severních Čechách.

Rodinnou linii Tauchmannů máme tedy za sebou. A teď zpět do Vrchlabí. Po dostavbě celého areálu kláštera sv. Augustina ve Vrchlabí v první polovině 18. století došlo k postupnému vybavování klášterního kostela potřebným mobiliářem včetně varhan. „První zmínka o nich ve vrchlabském klášteře se týká nástroje, který měl být umístěn za hlavním oltářem sv. Augustina na řeholní oratoři pro potřeby doprovodu liturgických obřadů řádových bratří. Nic konkrétního o tomto zaniklém nástroji nevíme, snad jen to, že měl být dílem vrchlabské varhanářské dílny,“ píše Radek Hanuš v Halířovinách, tentokráte z března 2021. 

Čtvery vrchlabské varhany

Na hlavním kůru klášterního kostela stál až do roku 1895 velký reprezentativní nástroj litoměřického varhanáře Jana Rusche. V tomto roce však vypukl velký požár, který poničil budovu kláštera a zničil i tyto varhany. „Po požáru kostela nechala hraběnka Aloisie Černínová vybudovat prozatímní nástroj, než bude postaven nový, velký. Roku 1898 tedy slavná varhanářská dílna Gebrüder Rieger z Krnova postavila nové varhany. Tento prozatímní nástroj stojí na hlavním kůru kostela a dodnes obdivujeme kvalitu jeho zvuku i přes to, že je poměrně malý. Akusticky dokonalý prostor dokáže velmi dobře zaplnit, a tak na posluchače zvukově varhany působí spíše větším dojmem,“ vypočítává Radek Hanuš v téže tiskovině.

V roce 1872 postavil varhanář Amadeus Hanisch z Rychnova nad Kněžnou nástroj do kostela Nejsvětější Trojice ve Fořtu. Tento nástroj byl roku 2006 jako torzo rozebrán, převezen do klášterního kostela sv. Augustina ve Vrchlabí a po dobu následujících čtyř let restaurován. Nyní stojí v presbytáři kostela. Třetím varhanním nástrojem vrchlabského kláštera je třírejstříkový pozitiv, který byl postaven na počátku 18. století vrchlabskou varhanářskou dílnou. „Toto malé dílko je varhanním unikátem – dochovalo se v podstatě v původním stavu, a to i co se týče výšky ladění. Dodnes tak můžeme obdivovat a vychutnávat si autentický zvuk, který slyšeli i lidé před dávným časem,“ uzavírá Radek Hanuš.

Pro úplnost dodejme, že ve Vrchlabí se nacházejí ještě jedny varhany, a to v děkanském chrámu svatého Vavřince na náměstí Míru. Tyto varhany s bohatě zdobenou dřevěnou skříní pocházejí z dílny bratří Riegrů. Byly vyrobeny roku 1889, mají dvaadvacet rejstříků a dva manuály.

Zdroj fotografií:

• Marcel Schön
• Michal Hanuš