Podbřezí, které se v roce 2006 stalo vesnicí roku Královéhradeckého kraje, leží v údolí Zlatého potoka. Název je pravděpodobně odvozen od slovního spojení „pod březovým vrchem“ a kmen břízy s kořeny se stal ústředním motivem znaku vesnice.
Průvodce regionem
Toulky Rychnovskem: Podbřezí
7. 11. 2024
Lenka Buřilová
Mezi Rychnovem nad Kněžnou a Dobruškou se rozprostírá na první pohled nenápadná víska Podbřezí, jíž se někdy podle stejnojmenného zámku přezdívá Skalka. Má okolo 570 obyvatel a skrývají se v ní nádherná a zajímavá místa, která jsou turisty doslova nepolíbená. Pojďme je společně prozkoumat.
Vesnička se nejednou stala literární předlohou
Počátky obce sahají do roku 1360, kdy byla v místě dnešního zámku Skalka postavena tvrz a kolem ní vyrostla osada. Tvrz se postupně proměnila v zámek a měnili se i majitelé a stavební slohy, až do dnešní barokní podoby. Největší slávu Skalce nepřinesl žádný z majitelů ani slavné bitvy či historické události, ale česká literatura. Skalka totiž natolik učarovala Aloisi Jiráskovi, že do ní zasadil děj slavného románu Temno.
„Slečna Polexina občas tu poseděla v zlatém proudu hřejivém a zase začala tu sušit léčivé byliny. Chodila na ně i na jiné kvítí pod jižní zámecký svah, pod zámkem i dál hustě zarostlý. Pod tím prudkým svahem ve stínu vysokých, košatých olší tiše ubíhal Zlatý potok, čisté, přečisté vody.“
Jirásek ve svém románu popisuje Skalku a okolí z prvních desetiletí 18. století. Okolí se změnilo minimálně, a vy se tak dnes můžete vydat po stejných cestách jako slečna Polexina Mladotovna z románu.
Zámek vstoupil do literatury ještě jednou. V roce 1969. Karel R. Krpata situoval do Podbřezí svůj román o prusko-rakouské válce Tři dny tammuz. Děj temného románu zasadila do Podbřezí a jeho části jménem Lhota Netřeba také současná autorka Kateřina Surmanová. Kniha nese název Šepot z lesa.
Zakázaná láska a zazděné okno
Poslední zmínka o zámku není z oblasti písemnictví, ale lidové slovesnosti. Neznámý autor rozšířil pověst o zakázané lásce dcery zámeckého pána z rodu Mladotů a mladého myslivce. Milenci byli odhaleni a Helenka Mladotová pak byla zaslíbena urozenému ženichovi. Když se myslivec přišel rozloučit pod okno, nešťastné děvče skočilo dolů a on ukončil svůj život výstřelem z pušky. Zámecký pán pak prodal Skalku Colloredo Mansfeldům.
Fakta ale tuto pověst vyvrací. Zámecký pán byl v době prodeje příliš mladý, aby měl dceru ve věku na vdávání. Příběh vznikl v době romantismu, kdy byly podobné tragédie v kurzu. Přesto jedno ze zámeckých oken zazdili a na omítce je namalován obraz dívky s psíkem na památku nešťastných milenců. V zámecké zahradě se nachází také pěkné barokní schodiště se sochami, které pochází z Neratova v Orlických horách.
Zámek i jeho přilehlá zahrada jsou v současné době v soukromých rukou, a tak je můžete obdivovat bohužel jen zvenčí nebo si počkat na nějakou kulturní akci, která během roku otevírá zámek veřejnosti.
Naučnou stezkou k tajuplné „zahradě mrtvých“
Až si prohlédnete Skalku a okolí, doporučujeme přejít přes řeku Dědinu a za mostem odbočit doleva na červenou turistickou trasu. Napojíte se na naučnou stezku Zlatý potok, která vás dovede k další části historie Podbřezí.
Zámecký pán potřeboval občas založit, proto si do vsi pozval v té době diskriminovanou menšinu – Židy.
V roce 1698 povolal tehdejší pán Jan Jiří Mladota do Skalky židovské osadníky. Židovská komunita se v 17. století usazovala spíš ve městech Orlických hor a podhůří, Podbřezí byla jediná vesnice v oblasti, která povolila založení židovské obce. Židé byli v té době diskriminovanou menšinou, která běžně nesměla vykonávat spoustu zaměstnání a živila se lichvou, tedy půjčováním peněz. Protože sám zámecký pán potřeboval občas založit, rozhodl se je do obce pozvat. V Podbřezí žili Židé relativně pokojně až do počátku 20. století, kdy se odsud rodiny samy postupně odstěhovaly.
V Podbřezí se nachází nejkrásnější židovský hřbitov v Česku.
V roce 1725 dokonce ve vsi vyrostla malá synagoga. Dnes ji bohužel po mnoha přestavbách nepoznáte, ale když se vydáte údolím Zlatého potoka, dojdete během deseti až patnácti minut klidné chůze k jednomu z nejkrásnějších židovských hřbitovů v zemi.
Obec v 17. století vyčlenila Židům pozemek v lese, aby si zde založili „zahradu mrtvých“. Byl to tehdy běžný postup, židovský hřbitov nesměl být v obci nebo její těsné blízkosti, aby Židé nepobuřovali svými zvyky křesťanské sousedy. Toto diskriminační opatření umožnilo vznik nádherného místa s obrovským geniem loci. Hřbitov lemuje stará kamenná zeď a po vstupu kovanou bránou se ocitnete v 18. století. Mezi vzrostlými stromy se tyčí několik set let staré náhrobky obrostlé mechem. Všude je ticho, slyšíte jen zvuky lesa a zurčení jezu, který se nachází na Zlatém potoce pár metrů od hřbitovní zdi. U vody stojí lavička, kde můžete pohodlně posedět, posvačit a užít si atmosféru tohoto místa.
Odvážným turistům doporučujeme výlet na hřbitov za jasné noci a svitu měsíce. Zažijete tak atmosféru, kterou popsal Alois Jirásek v roce 1915.
„U židovského hřbitova ticho. Měsíc plně svítil a splav byl plný jeho světla. Naproti prosvitla hřbitovní zeď mezi obrovskými stíny stromů, prosvitly opukové pilíře u černých vrat i kolmé desky pamětné hustých, hebrejských řádků. Tráva kolem nich se nehnula.“
Pověst mluví o duchu lakomého kupce Löviho. Celý život šidil chudé tkalce v horách, peníze si schovával a pak náhle zemřel. Nikomu neprozradil, kam svůj poklad ukryl, a po nocích údajně na hřbitově přepočítává zlaťáky.
Na závěr ochutnejte domácí kuchyni
K výletům neodmyslitelně patří objevování domácí kuchyně. Pokud vám tedy po objevování Podbřezí a jeho okolí vyhládne, doporučujeme zajít na jídlo do motorestu Skalka či místního hostince, kde si jistě pochutnáte.
Zdroj fotografií:
- Archiv autorky