Petr Bajza, chlapec z dobré rodiny, jehož tatínek má kupecký krámek na náměstí a chodí k němu lidé ze širokého okolí. Péťa a jeho přátelé Čeněk Jirsák, Antonín Bejval, Éda Kemlink a Pepek Zilvar z chudobince – ano, právě oni jsou průvodci zábavně-naučné trasy v podhůří Orlických hor. Stezka má délku cca tři a půl kilometru a po její trase najdeme celkem jedenáct informačních tabulí, na kterých nechybí dobové fotografie, mapy i důležité letopočty, vztahující se nejen k Rychnovu nad Kněžnou, ale také k životu Karla Poláčka. Procházka je to velmi pohodová, v příjemném městském terénu a zvládnete ji i s kočárkem, odrážedlem či jiným dopravním prostředkem na lidský pohon. Po cestě si budete moci vychutnat nejen informační a kulturní zážitek, ale také nějaké ty laskominy v cukrárně, kavárně nebo bistru.
Tip na výlet: procházka po stopách Bylo nás pět
Kdo by neznal román Karla Poláčka Bylo nás pět? Hlavní roli v něm kromě party pěti kluků hraje Rychnov nad Kněžnou – okresní město s jedenácti tisíci obyvateli. Oblíbená kniha je plná dobrodružství a určitě není Rychnováka, který by nevěděl, o co jde.
Banka místo koloniálu
První informační tabule se nachází na nádraží, takže se na výlet můžete vydat i bez vlastního vozidla. Jedno z nejzásadnějších míst je u busty Karla Poláčka, který svůj pohled upírá k budově dnešního Déčka (dům dětí a mládeže). Dříve to byla měšťanka, tedy základní škola, kam Karel Poláček chodil se svými kamarády, předlohami party Petra Bajzy. A právě sem na Poláčkovo náměstí jezdil i cirkus, který chlapci v knize tak dychtivě očekávali.
Procházka dále vede kolem sousoší všech pěti chlapců. Můžete alespoň vyzkoušet, zda si pamatujete jména všech pěti výtečníků a dokážete určit, který je který. Autorem je akademický sochař Michal Moravec a Rychnov nad Kněžnou se tímto skvostem pyšní již od roku 2003.
Stezka poté pokračuje na Staré náměstí. Zde si můžeme už jen představovat, jak asi vypadal obchod Bajzových, kde „máme koloniál a vedeme všecko. Kávu, cikorku, cukr, líh k pálení, biče, kartáče, čaj i likéry všeho druhu, jakož i citróny, ba i čekuládu“. Nyní dům obývá banka a vnitřní prostory tak už dávno nevypadají jako za časů Péti Bajzy. Na budově si alespoň můžete všimnout pamětní desky, která potvrzuje, že na svého rodáka jsou místní velmi hrdí.
Za Habrováky a Rampepurdou Rampepurďáckou
Trasa nemůže minout ani židovskou synagogu. Je v ní památník Karla Poláčka. Uvnitř v patře je výstava věnovaná spisovatelovu životu a dílu. „Ukazujeme kopie jeho vysvědčení, fotografie, přebaly prvních vydání jeho děl nebo ukázky z korespondence,“ prozradila ředitelka Muzea a galerie Orlických hor Irena Krejčí. Stezka vás dále vede směr židovský hřbitov, kde jsou pohřbeni rodiče Karla Poláčka a kde se vám naskytne úchvatný výhled na rychnovský zámek. Pomyslný konec stezky naleznete na severovýchodním okraji města – v dřevěném altánku s možností dát si něco dobrého za odměnu. Pokud budete chtít stezku udělat zajímavější a delší, je možné ji protáhnout do Panské Habrové, odkud pocházeli zlotřilí Habrováci, se kterými tak urputně bojovali chlapci z Rychnova. A kdo si pamatuje na Rampepurdu Rampepurďáckou, za tou musíte vyrazit ještě kousek dál, do horské vesnice Rampuše, odkud právě Kristýna, služka u Bajzových, pocházela. Dokonce tam naleznete i její sochu z dílny Michala Moravce.
Kdo byl Karel Poláček?
Český spisovatel se narodil 22. března 1892 do rodiny židovského obchodníka Jindřicha (Heinricha) Poláčka. Jeden z nejvýznamnějších rychnovských rodáků zde prožil nejkrásnější roky dětských lumpáren a všelijakých dobrodružství. Včetně vyhazovu z místního gymnázia pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. V roce 1912 tak nakonec skládal maturitní zkoušku v Praze.
V první světové válce narukoval a prošel ruskou i italskou frontou, po ní pracoval jako úředník. Již v té době psal soudničky a fejetony. Německá okupace a rasová perzekuce Poláčkovi znemožnily pracovat v novinách, živil se tedy jako knihovník Židovské náboženské obce.
Původně se předpokládalo, že Poláček zemřel v osvětimské plynové komoře. Až v 90. letech se podařilo najít důležitého svědka, který potvrdil, že Poláček nastoupil ještě na pochod z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde s největší pravděpodobností zemřel 21. ledna 1945.
Poláček patřil k nejvýznamnějším česky píšícím humoristům. Ve svých románech zobrazuje především směšnost i tragiku života „malého člověka“ na „malém městě“. Vykreslený Rychnov nad Kněžnou tak můžeme poznat nejenom v příbězích Péti Bajzy, ale také v dílech Hostinec U Kamenného stolu nebo Okresní město. Právě Okresní město s ironicky vykreslenými postavami dlouho leželo místním v žaludku. Svého rodáka tak vzali na milost až po roce 1990, kdy se Poláčkovo dílo začalo připomínat ve formě konaných sympozií a vzpomínkových akcí.
Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
Zdroje fotografií:
- Czeva (2022) CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=121109047
- Archiv autorky
