Ponořte se do tajů nadpřirozených bytostí

Kačenka a Rampušák

Vládkyně Orlických hor princezna Kačenka je dobrotivá a spravedlivá jako sama horská příroda. Svou povahou má blízko k dětem, které se mohou vydat po její stezce. Poctivým a chudým pomáhá, povaleče a nepoctivce trestá. V její družině nechybí permoníci, víly, babka kořenářka ani hejkal.

V zimě přebírá vládu nad horami Rampušák. Horský duch a soused Krakonoše se stará o počasí a přikrývá krajinu sněhem a rampouchy. Každoročně pak na jaře přenechává vládu opět Kačence, a tak začínají sněhy a ledy tát.

Skřítek ze Zlatého potoka

Bezejmenný skřítek, který podle pověstí přebývá v okolí Zlatého potoka, je strážcem přírody v nížinách v okolí Divoké Orlice. Lidé věří, že tento malý mužík, oblečený v zeleném kabátku, hlídá přírodní poklady ukryté pod zemí. Jeho přítomnost je prý cítit v tichých lesích nad potokem, kde často slyšíte podivné šelesty či cinkání, jako kdyby někdo odemykal truhlice plné zlata. Skřítek je údajně přátelský, ale jen k těm, kdo respektují přírodu a nedrancují její zdroje. Místní lidé vyprávějí, že pokud někdo vyruší jeho klid, může se stát, že se ztratí v lese a cestu zpět najde až za svítání.

Jezerní víly a tajemství Zemské brány

Orlické hory skrývají mnoho tajemných míst, ale jedním z nejkouzelnějších je Zemská brána – romantické údolí s křišťálově čistou řekou Divokou Orlicí. Legenda říká, že ve vodách řeky žijí jezerní víly, krásné bytosti s dlouhými vlasy jako vodní hladina. Tyto víly občas vycházejí za měsíčního svitu na břeh, kde zpívají tklivé písně a tkají z rosy jemné závoje. Podle pověstí však nejsou vždy laskavé – pokud někdo naruší jejich klid, mohou ho zatáhnout do hlubin řeky, odkud už není návratu.

Čerti z Kačerova

Kačerov, malá vesnička v Orlických horách, je spojován s příběhy o čertech, kteří tu kdysi strašili poutníky. Podle místních vyprávění měl čert svoje doupě ukryté na vrcholu nedalekého kopce. Říkalo se, že za bouřlivých nocí bylo slyšet jeho hluboký smích a dusot kopyt. Čerti z Kačerova však nebyli pouhými strašáky, někdy prý obchodovali s lidmi. Pokud někdo požádal čerta o pomoc, například při stavbě domu či získání majetku, musel podepsat smlouvu vlastní krví. Takové dohody však nikdy nekončily dobře, protože čerti vždy našli způsob, jak člověka přelstít.

Příběhy z hradů a zřícenin

Rychnovsko a Orlické hory jsou domovem také několika hradů a zřícenin, které mají vlastní strašidelné legendy. Například zámek v Rychnově nad Kněžnou je podle místních pověstí obýván bílou paní, která se zjevuje na chodbách v předvečer bouří. Někteří lidé tvrdí, že ji zahlédli, jak pomalu prochází chodbami s lucernou v ruce, jako by hledala ztracený poklad nebo dávného milence.

Kdo by neznal pověst o pokladu loupeživého rytíře Mikuláše z Potštejna? Kdesi na gotické zřícenině hradu, nebo spíše někde pod ní, má být uschovaný veškerý jeho nakradený majetek a cennosti nevídané hodnoty. Má to ale nejeden háček. Kromě toho, že nikdo neví, kde přesně poklad hledat, má jej dodnes střežit Mikulášův zlý duch. Když kopáči hraběte Chamaré narazili na podivné dveře, měl se na nich objevit nápis: „Ještě není čas!“ Načež se ozval děsivý řev a všichni přítomní vzali nohy na ramena. Hrabě nechal ony dveře zazdít a rozhodl se po více než 35 letech s hledáním nadobro skončit. Tak to alespoň popisuje Alois Jirásek.

Folklor spojuje

Příběhy nadpřirozených bytostí na Rychnovsku a v okolí Orlických hor nejsou jen strašidelnými pohádkami – jsou nedílnou součástí místního folkloru, který spojuje obyvatele s krajem jejich předků. Ať už jim věříme, nebo ne, tyto legendy dodávají místní krajině jedinečné kouzlo a zanechávají v nás pocit úcty k tajemstvím, která příroda i historie ukrývají.

Zdroj:

• Pověsti a příběhy Rychnovska

Zdroj fotografií:

• Archiv autora