Miroslav Zounar: Předseda ze Slunce, seno miloval Osečnici

Narodil se 15. června 1932 v Osečnici (místními zvaná Vošenice), obci s necelými třemi stovkami stálých obyvatel pár kilometrů od Rychnova nad Kněžnou. Zde také strávil dětství i dospívání. Když mu během druhé světové války zemřela maminka a otec se znovu oženil, ujala se ho teta s manželem. I díky jejich podpoře mohl odmaturovat na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Už tam přivoněl ke kumštu – věnoval se recitaci a hrál divadlo v ochotnickém souboru. Další kroky logicky vedly na DAMU v Praze.

Do Prahy a před kameru

První profesní zkušenosti nabral mimo jiné v divadlech v Příbrami nebo v Hradci Králové a v sedmdesátých letech pak odešel do Prahy. Tam dostal příležitost v Činoherním klubu a poté přešel do hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde působil až do jeho zrušení a Zounarova předčasného odchodu do důchodu v roce 1991.

Film mu jako herci z oblastních divadel zpočátku mnoho příležitostí nedal. Na vině byl možná fakt, že tehdejší tvůrci mimo Prahu neviděli. Změna nastala až v momentě, kdy se s rodinou přestěhoval natrvalo do hlavního města a začal se politicky angažovat. Role to však přineslo spíše v nepříliš kvalitních prorežimních slátaninách. Zahrál si například Klementa Gottwalda (Dvacátý devátý 1974, Poéma o svědomí 1978), ale jinak šlo víceméně o plejádu příslušníků VB, prokurátorů nebo důstojníků. V té době také poprvé stanul před seriálovou kamerou díky vlajkovému propagandistickému projektu KSČ Třicet případů majora Zemana, konkrétně v nejslavnějším dílu celého seriálu s názvem Studna. Následně se objevil ve dvou desítkách méně či více povedených projektů Československé televize. Za zmínku jistě stojí Dynastie Nováků, Sanitka, Přísahám a slibuji, Arabela se vrací, Chlapci a chlapi a mnohé jiné. 

Člověk mnoha talentů

Kromě filmu a divadla se věnoval i rozhlasu. Jeho hlasem promlouvaly například Nedělní chvilky poezie. Pro děti napsal knihu veršů Zatoulaná slovíčka a Povídej, maminko. Jako spisovatel se věnoval i epickému žánru. Za rozhlasovou hru Víš, jak létá ledňáček obdržel první cenu Prix Bohemia. Společně se synem a s přispěním Otakara Brůny vydal v roce 1995 knihu vzpomínek Vlny rozkoše. Za svou uměleckou činnost, ale také za práci pro komunistickou stranu a herecké odbory byl odměněn titulem zasloužilý umělec. Dle slov jeho kolegů a přátel mu však politika nikdy nezatemnila mozek a bral ji jen jako prostředek ke splnění svých pracovních snů. Jeho manželkou, kterou poznal během angažmá v Hradci Králové, byla lékařka Marta. Manželům se v roce 1967 narodil syn Martin, který jde v tatínkových šlépějích a je také hercem. Miroslav a Martin se profesně potkali například v seriálu Chlapci a chlapi z roku 1988, kde jim připadla role tak jako v životě – otce a syna.

Milované Slunce, seno…

Na svou nejslavnější roli, předsedu JZD Rádla v komediích Slunce, seno..., byl Miroslav Zounar velmi pyšný a hrdě se k ní hlásil. Postava svérázného předsedy byla jeho nejvýraznější. „Táta měl ty filmy rád, byl spokojený, že ho s nimi lidé mají spojeného. Byť udělal spoustu krásných filmů, pro lidi byl Rádl. Však si k té postavě sám vymyslel i tu věčnou žvýkačku a kovbojský klobouk,“ prozradil Miroslavův syn Martin.

Závěrečný třetí díl nazvaný Slunce, seno, erotika už jeho otec kvůli zdravotním problémům málem nenatočil. „Taťka byl velmi těžce nemocný. Přišla cukrovka, infarkty, umělá srdeční chlopeň. Nebylo to jednoduché. A fakt je ten, že Zdeněk Troška nechtěl, aby táta v posledním díle chyběl. Přemlouval ho, ať to zkusí, i když nemůže do vedra, natož odcestovat do Itálie, kde se také natáčelo. Že to prý nějak zkusí sestříhat tak, aby to nebylo poznat. Takže našli restauraci někde na Bílé Hoře a tam se točily ‚italské‘ restaurační scény, kde táta mohl sedět. A já jsem hrozně rád a touto cestou Zdeňkovi děkuji, že tam tátu dostal. Bylo to těžké, ale on byl zase mezi svými a měl pocit, že je v partě,“ vzpomínal Martin Zounar před několika lety v rozhovoru pro deník Blesk.

Poslední filmovou roli mu pak nabídl znovu Zdeněk Troška. Ztvárnil kapelníka v pohádce Princezna ze mlejna. V březnu roku 1998 vydechl naposledy. Bylo mu pouhých 65 let. Příčinou byla rakovina.

Poznejte šťastné místo Miroslava Zounara

Do míst, která herec tolik miloval, se můžete vydat i vy. Osečnice je malebná víska náležící k Orlickým horám. Na počest herce Miroslava Zounara nechali místní vytvořit dřevěnou sochu přesně ve stylu, jak si umělce pamatují nejvíc a nejraději – jako předsedu JZD Rádla i s jeho pověstným kovbojským kloboukem a žvýkačkou v puse.

Pokud se vydáte pěšky, na kole nebo s kočárkem, otevřou se vám cestou z Osečnice (nejen) na Svinnou kouzelné výhledy do kraje. Cesta dál od Svinné vás povede po asfaltce a vy tak neminete nádherně vzrostlou památnou skuhrovskou lípu, kde se můžete nechat pohltit tajemnou atmosférou více než stoletého stromu. Navázat byste měli třešňovou alejí, která vás ohromí dalšími dřevěnými sochami tentokrát čtyř ročních období a nechá vás dojít až ke kostelu ve Skuhrově nad Bělou. Navštívit tak můžete i urnový háj, kde herec Miroslav Zounar nalezl místo posledního odpočinku. Místo jako stvořené pro klidné zpomalení a rozjímání…

Zdroj fotografií:

• archiv autorky
• reprofoto Filmové ateliéry Barrandov