Fenomén: mlýnky Porkert aneb rodinné stříbro Orlických hor

Zima byla v plném proudu. Mráz kreslil obrázky na okna, když se 2. února 1828 v Abertamech narodil Josef Porkert. Navzdory rodinné pekařské tradici vystudoval akademii v Příbrami a poté ho láska zavedla až do Orlických hor, kde v roce 1859 začal dohlížet na těžbu v rudných dolech v Dobrém. Hraběti Hansi Kolowratovi se Josefova práce líbila, a tak ho pověřil v roce 1863 správcovstvím Růženiny hutě (Rosenhütte) ve Skuhrově nad Bělou. Huť zahrnovala vysokou pec, čtyři zkujňovací výhně i takzvaný „cánhamr“ na výrobu železa.

Na vlastní pěst

Bez problémů fungovala od roku 1817. Brzy se však ukázalo, že ložiska okolních rud nejsou tak velká ani kvalitní, jak se původně předpokládalo. Produkce se postupně snižovala, hrabě odmítl vozit suroviny z jiných panství, a tak byl roku 1879 provoz zastaven a továrna dál fungovala již pouze jako slévárna. Na to se Josefovi nehezky koukalo, a tak se stalo, že si v roce 1881 závod pronajal za tehdy závratných 600 zlatých. Vyráběl zde kamna, řemenice a také klavírní rámy, které dodával mimo jiné i do firmy Petrof v Hradci Králové. V roce 1882 se do společného podniku přidali i synové Vilém a Eduard. Když v roce 1895 otec a zakladatel Josef Porkert zemřel, synové převzali vedení firmy a jako nová nastupující generace provedli i nějaké změny týkající se především sortimentu.

Zlatá léta u Porkertů

Rok 1897 se již nesl v duchu odkupu závodu a synové jej pojmenovali „Josef Porkert, slévárna železa a kovů a strojírna v Růženině huti“. Provedli několik oprav a úprav budov i závodu a také rozšířili výrobu. Stěžejním se stal rok 1905, kdy ze Spojených států amerických přivezli licenci na výrobu ručních mlýnků, a neméně zásadním se stal i rok 1906, kdy Vilém Porkert koupil bývalou „První aparátní barvírnu pánů Seykorů“ ve Skuhrově nad Bělou a začal v ní ruční kuchyňské strojky vyrábět ve velkém.
Firma pak dále vystupovala pod názvem „Porkert a spol. – speciální továrna strojků pro domácnost“ a měla velmi široký sortiment. Kromě mlýnků na maso a mák se zde vyráběla i mačkadla na ovoce, drtiče ledu či různé druhy odpeckovačů. Specialitou pak byl takzvaný „Porkert-Baby“, v reklamním letáku inzerovaný jako „praktický strojek na rozmělňování pokrmů pro děti, nemocné a rekonvalescenty“.

Produkce rychle stoupala a roku 1911 vyráběla firma již sto tisíc strojků ročně. Vilém Porkert navíc získal i bývalou papírnu W. Lercha v Kvasinách, kterou přebudoval na strojírnu, a sortiment se nadále rozšiřoval mimo jiné i o vodní turbíny a stroje pro kamenolomy.

Skuhrovský podnik byl na vrcholu a roku 1929 vyráběl již 400 tisíc kusů zboží ročně.

Co nezničila válka, zničili komunisti 

Problémy nastaly teprve s vypuknutím druhé světové války. Odbyt se snížil, počet dělníků naopak vzrostl. Firma totiž zaměstnala také řadu studentů, které tím uchránila od práce v Říši. Byl mezi nimi i Jiří Šlitr, jehož rodina byla s Porkerty spřízněna. Budoucí člen divadla Semafor pracoval v letech 1943 až 1945 ve skladu modelů a mimo jiné zde vytvořil padesát karikatur svých spoluzaměstnanců.

Koncem války se výrobní sortiment ve Skuhrově rozšířil také o produkci elektrospotřebičů a vznikl zde i vůbec první kuchyňský robot v Evropě. Než se však firma dokázala vzpamatovat z válečných let, přišel rok 1948 a znárodnění.

Závod se stal součástí Orlických strojíren v Rychnově nad Kněžnou a přišly další změny, které tentokrát nevedly ku prospěchu rodinné firmy. Velká část výrobního programu byla předána jiným podnikům a zachována zůstala pouze produkce klasických mlýnků. Vilém Porkert mladší musel továrnu opustit a později byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na čtyři a půl roku vězení.

Náprava přišla teprve po roce 1989. Rodina Porkertů, respektive její čtvrtá generace, získala továrnu v restituci v roce 1992. Celkem pět dětí původních majitelů dostalo sice podnik zpět s fungující výrobou mlýnků a pianových rámů, avšak zařízení oceněné v účetních cenách, jež neměly s tržními nic společného, si museli za 20 milionů korun od státu koupit. Vedení továrny se ujal vnuk Viléma mladšího Josef, který se rozhodl ve výrobě mlýnků pokračovat. Zpočátku se mu dařilo, ale silná koruna a levné čínské zboží ho nakonec přemohly. Roku 2007 se firma dostala do konkurzu.

V roce 2010 byla tradiční výroba ve Skuhrově nad Bělou zastavena.

Dnes si Růženinu huť i Sejkorovnu bere zpátky příroda se vším všudy. Prohlédnout rozvaliny si můžete kdykoli. Projdete tak celým Skuhrovem, a to pohodlně po chodníku a kousek po asfaltce. Vyrazit můžete i s kočárkem. Po cestě se můžete zastavit i v městském informačním centru, kde jsou k vidění některé kuchyňské výrobky z produkce firmy Porkert.

Zdroj fotografií:

• Archiv autorky
• Porkert.cz
• Fabriky.cz
• Starepohledy.cz