Josef Hejda: legendární nakladatel i odvážný knihomol

Josef Hejda se narodil 24. 2. 1891 do knihkupecké rodiny. V Mladé Boleslavi studoval na gymnáziu a poté se vydal sbírat vědomosti na grafickou školu do Vídně.

Knihami byl obklopen odmalička a jeho láska k tisku trvala celý život. Nejprve pracoval v pražské knihtiskárně Alois Wiesner, poté se rozhodl pokračovat v rodinném podniku u svého otce – v nakladatelství Karla Vačleny. Tehdy nejspíš ještě netušil, jak velký životní příběh napíše on sám.

Krátce před svými třicátými narozeninami převzal Josef Hejda od otce Františka vedení tiskárny Hejda & Zbroj a nakladatelství Karel Vačlena – až roku 1930 se obě firmy spojily pod názvem Hejda & Zbroj. Toto nakladatelství v Mladé Boleslavi existovalo od roku 1878 a již zakladatel Vačlena (1843–1910) cílil jeho produkci na ženy čtenářky.

Moderně pro inteligentní ženy

Josef Hejda tak po svých předchůdcích podědil „ilustrovaný časopis pro dámy“ Módní svět a „list pro zájmy českých žen a dívek“ Lada. Dle tehdejšího vyjádření měl tento časopis „uspokojovat potřebu listu poučného, zábavného a zároveň časového, se stálým zřetelem k potřebám a zájmům českých dívek“. Na jeho podobě se podílely hlavní představitelky ženského hnutí jako Eliška Krásnohorská, Pavla Moudrá či Julie Vlasáková.

Hejda zaměření nakladatelství akceptoval, snažil se ale jeho produkci modernizovat. Oba časopisy roku 1927 spojil do „týdeníku inteligentních žen“ Lada – Módní svět a přiblížil se tak pražským módním časopisům. Větší důraz byl kladen na fotografie, společenské rubriky i ženskou emancipaci.

Profil časopisu následovala ediční řada Knihovna Lady, zahájená roku 1922. Oblíbeným žánrem této knižnice byly beletrizované epizody ze života českých spisovatelů (např. Petr Fingal: Lásky Jana Nerudy, 1934; Anežka Čermáková-Sluková: Malé nebíčko. Po stopách Karoliny Světlé, 1936).

Úcta k rodnému městu

Distribuci titulů od dvacátých let nově zabezpečovala pražská expediční pobočka. Třebaže Josef Hejda chtěl významněji konkurovat pražským nakladatelstvím, nemalá část produkce byla svázaná s mladoboleslavským regionem. Na zakázku nakladatelství tisklo výroční zprávy pro mladoboleslavské školy, gymnázia, reálky a obchodní akademie. Hejda navíc s místními učiteli udržoval vřelé kontakty a setkával se s nimi i při organizaci významných kulturních projektů.

Hejda byl znám svým „knihomolstvím“, zájmem o ex libris a hrdě se k tomu hlásil. To ho přivedlo k mladoboleslavskému bernímu úředníkovi Václavu Rudlemovi, jenž organizoval výstavy ex libris a bibliofilií. S pomocí Ferdinanda Strejčka bibliofilskými edicemi společně připomněli mladoboleslavské rodáky Aloise Vojtěcha Šmilovského (Epigrammy antické spůsoby, 1935) a Vincence Zahradníka (Neznámé bajky, 1940).

Smutný konec

Druhou světovou válkou začíná soumrak Hejdova nakladatelství. Jeho profil tehdy výrazně ovlivňoval aktivistický žurnalista Ladislav Fialka a dveře otevřel kolaborantským titulům jako „Jdeme s Říší“ dělnického básníka Jindry Cinka. Po válce přišla očekávatelná reakce – na nakladatelství byla v roce 1945 uvalena národní správa.

Hejda z nakladatelství odešel a pod vládou národní správy to s podnikem šlo od desíti k pěti. Pokud nepočítáme zakázkový tisk výročních zpráv mladoboleslavských škol, v letech 1948 a 1949 jsou záznamy pouze o jedné vydané knižní položce. V době vytváření centralizovaných, státem řízených nakladatelských národních podniků firma bohužel zanikla definitivně.

Velice děkujeme za cenné informace pro napsání článku panu Ladislavu Futterovi.