Vrchlabský poklad: Klášter, který pamatuje Vivaldiho a přečkal bouře dějin

Augustiniánský klášter z počátku 18. století, v přesné terminologii označovaný jako klášter obutých augustiniánů eremitů, se tyčí v širším centru města Vrchlabí. Je obklopen klášterní zahradou a sousedí s kostelem sv. Augustina. Nyní v něm najdeme Muzeum Krkonošského národního parku, které návštěvníkům přibližuje příběh hor a jejich obyvatel.

Zakladatelem kláštera je hrabě Maxmilián František Felix z Morzinu. Základní kámen položil 12. ledna 1705 a realizaci svěřil staviteli Matthiasi Auerovi, který byl dvorním „projektantem“ a hlavním architektem šlechtického rodu. Rok po zahájení stavby v pouhých 33 letech hrabě náhle zemřel a stavbu si vzal pod svá křídla jeho bratr Václav Humbert, hrabě z Morzinu.

Vivaldiho pocta hraběti z Vrchalbí

Tento kavalír do dějin vstoupil jako štědrý mecenáš umění a hudby. Václav hojně podporoval nejslavnějšího italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho, který v hraběcích účtech figuruje jako maestro di capella in Italia a který hraběti věnoval mimo jiné své dílo Il cimento dell'armonia e dell'inventione s proslulým cyklem houslových koncertů Čtvero ročních dob. Toto dílo je dodnes nejčastěji reprodukovaným dílem vážné hudby po celém světě, ale málokdo tuší, že skladba byla věnována hraběti z Vrchlabí.

Václav Humbert kromě hudby významně investoval i do výstavby statků a paláců na svých panstvích. Dlužno dodat, že nebyl žádný troškař a nikdy neměl do kapsy hluboko. Přesto svým nákladným životním stylem rod velmi zadlužil.

Od kláštera ke kostelu

Vedle budovaného kláštera se v roce 1712 na popud hraběte začal stavět i klášterní kostel sv. Augustina a oba byly dostavěny v roce 1725. O chod kláštera se starali řeholníci z významného augustiniánského řádu, kteří vyvázli se zdravější kůží ze systému náboženských reforem císaře Josefa II., jenž ve velkém rušil podobná společenství a církevní stavby.

Klášterní kostel byl vysvěcen královéhradeckým biskupem Mauriciem Adolfem Karlem z Pharsalu. Pokud do něj zavítáte, věřte, že vám jeho interiér vezme dech. Vnitřek je koncipován jako trojlodní bazilika s hranolovou věží v západním průčelí a s portálovými oltáři z let 1725 a 1735. Na hlavním oltáři vysokém devatenáct metrů je ústředním motivem obraz sv. Augustina od pražského malíře Franze Dallingera. Umělecky nejhodnotnější je oltář sv. Kříže na pravé straně presbytáře, který pravděpodobně zhotovil Jan František Pacák, pomocník a žák Matyáše Bernarda Brauna. Pozoruhodné nástropní malby vytvořili vrchlabští malíři Ignác a Gottfried Tauchmannovi.

V následujících letech postupně došlo k vnitřní výstavbě a dovybavení kláštera i klášterního kostela. V roce 1751 byla přistavěna dřevěná krytá chodba spojující kostel s městem. O jednu dekádu později byla v klášterním konventu zřízena lékárna, pro niž byly pěstovány rozličné byliny v přilehlé zahradě. V roce 1781 zde pak přibyla i knihovna.

V první polovině 18. století byl klášterní kostel postupně vybavován potřebným mobiliářem včetně varhan. „První zmínka o nich ve vrchlabském klášteře se týká nástroje, který měl být umístěn za hlavním oltářem sv. Augustina na řeholní oratoři pro potřeby doprovodu liturgických obřadů řádových bratří. Nic konkrétního o tomto zaniklém nástroji nevíme, snad jen to, že měl být dílem vrchlabské varhanářské dílny,“ píše Radek Hanuš v Halířovinách, v tiskovině Základní umělecké školy Karla Halíře, ve vydání z jara 2021.

Klášter v časech neklidu

V roce 1895 konvent a kostel kvůli nepozornosti klempířských učňů vyhořely, a než byl celý komplex opraven, uběhlo dalších devět let. Ve 20. století se klášter nevyhnul dramatickým událostem. Nejprve jej v roce 1941 zabral Německý krkonošský spolek, po druhé světové válce přešel do rukou státu a správou majetku byl pověřen Klub československých turistů. V roce 1950 pak došlo v rámci komunistické Akce K k vyhnání augustiniánů a budovy klášterního komplexu připadly muzeu.

To se neukázalo jako dobré řešení, protože správa muzea provedla řadu necitlivých zásahů, které ustaly až převodem muzea pod Správu Krkonošského národního parku (KRNAP) v roce 1966. V roce 1967 se však přihodila katastrofa, kdy se ze střechy kostela uvolnila masa sněhu, která značně poničila střechu konventu. Obě budovy se musely uzavřít veřejnosti a začala důkladná, ale velmi pomalá rekonstrukce.

Muzeum se zčásti otevřelo teprve v roce 1978, nicméně za zmínku stojí, že v něm byla v roce 1984 otevřena na tu dobu poměrně novátorská expozice Kámen a život. Klášterní kostel se dočkal opravy až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy už byl v havarijním stavu.

Klášter jako výkladní skříň historie Krkonoš

V rámci církevních restitucí se v roce 1991 klášter vrátil augustiniánskému řádu. Nicméně ten jej z ekonomických důvodů obratem prodal dosavadnímu uživateli – KRNAP. Od podzimu 2023 je zde otevřeno unikátní Návštěvnické centrum Krkonošského národního parku. Návštěvníci tu mohou vidět expozici dokumentující soužití člověka s přírodou v Krkonoších a je to skvělá zastávka pro každého, kdo chce poznat minulost i přírodu tohoto regionu.

Klášterní kostel je od roku 1991 majetkem města Vrchlabí a jeho prostory jsou využívány především jako obřadní a koncertní síň. V kostele se nachází také rodová hrobka hraběcího rodu Morzinů, ve které je pochován i hlavní mecenáš stavby hrabě Václav Humbert.

Zahrada, která pohladí smysly

A na závěr jedno turistické lákadlo. Při návštěvě Muzea Krkonoš byste rozhodně neměli minout klášterní zahradu. Najdete zde staré krkonošské odrůdy stromů, geologickou stezku nebo nášlapný chodník pro bosonohé dobrodruhy. Pokud navštívíte zahradu v létě, jistě oceníte protékající potůček, který je součástí labského náhonu. Hotová oáza klidu.

Zdroj fotografií:

• archiv autora
• Marcel Schön
• Kateřina Svobodová