Projekt Oldfield: Nejsme revival, ale školní projekt k výuce dalších generací muzikantů

Váš soubor se jmenuje Projekt Oldfield, protože hraje skladby a písně od Mikea Oldfielda. Lze vás tedy považovat za revival? Nebo pro to máte jinou škatulku?

Občas nás někdo za Oldfield revival označí, ale já to nemám rád. 

Proč?

Protože jsme primárně vznikli jako školní projekt a stále to držíme jako školní projekt. A já bych nechtěl hrát cizí převzaté věci v něčem jiném, než co by sloužilo výhradně jako školní projekt k výuce dalších generací muzikantů. Mimo školu se raději věnuju autorské tvorbě.

Kde leží jeho počátky?

To bylo v dobách, kdy jsem jezdil na Rýchory. Nejprve jako člen školy mladých ochránců přírody a pak i jako brigádník. A tam měl kuchař na boudě VHS kazetu s koncertem Mikea Oldfielda Tubular Bells II z Edinburghu. Koukali jsme na to každý večer a já jsem si říkal, že bych někdy taky chtěl dělat takovou muziku. Tehdy jsem vůbec netušil, že jednou budeme dělat přímo tento koncert.

Dávný sen se tedy splnil.

Ano. A brzy se opět splní. My jsme s albem Tubular Bells II v minulosti po dva roky brázdili nejen východní Čechy. Během těch dvou let jsme zároveň připravili a následně odehráli nový program. Ale stalo se, že jsme od Nadačního fondu Škoda Auto dostali úžasný dar – tubuláry (trubicové zvony, pozn. autora) – a co jiného s nimi hrát než Tubular Bells. Mike Oldfield natočil hned tři desky s názvem Tubular Bells, nicméně my jsme si vybrali Tubular Bells II, protože tam i těch tubulárů je více a využije se tam 23 muzikantů, které v souboru máme. A tak letos budou „Tubuláry“ poprvé s tubulárama a v lehce obměněné sestavě, jelikož nám do souboru přibývají každý rok noví žáci.

Nemůže tím, že se spolu sehrávají již vyhraní muzikanti a na druhé straně úplní nováčci, konečný výsledek nějak utrpět?

Ne. Oldfieldova hudba nějakým způsobem umožňuje, aby tam hráli hráči zkušenější, ale zároveň tam jsou party, které jsou jednodušší a zvládnou je i hráči, kteří ještě tolik zkušeností nemají. Samozřejmě že musí pravidelně cvičit a tak dále, ale zvládnou si s námi zahrát. Je to pro ně velká zkušenost i zážitek, protože si zahrají na dobrý zvuk, s hezkými světly a na zajímavých místech.

Kde se tak stane v nejbližší době?

Tubuláry teď odehrajeme na dvou místech. Bude to státní hrad Lipnice nad Sázavou a na Pluhárně v Mladé Boleslavi. Tam pojedeme čistě Tubular Bells II plus zpívané hitovky, ale jelikož to jsou prostory, které by nezvládly rockový nápor, zabrousíme spíš do klidnějších vod i v těch zpívaných věcech.

Zkusme zmapovat samotný začátek Projektu Oldfield. Kdy vlastně vznikl?

Myslím, že nápad je starý skoro čtrnáct let. Tenkrát jsme měli posezení s kolegy a hlavně tam byl náš učitel na bicí nástroje Vlastík Buchar a já jim říkám, že mám super písničku na vánoční koncert. Pustil jsem jim to a řekl, že bychom to mohli udělat. Ráno jsem se pak probudil a najednou jsem si uvědomil, co jsem předešlého večera slíbil a jaký bič jsem na nás upletl. Ale jak je to v slavné Casablance: „Louis, I think this is the begining of a beautiful friendship.“ (Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství, pozn. red.). A bylo!

Jedna věc je něco slíbit, ale pak jde o to tomu slibu dostát. Když ses druhý den probudil, věděl jsi, že to je ve tvých silách a že jsi schopen získat potřebné muzikanty v náležité kvalitě, kteří do toho půjdou s tebou a zahrají to?

Musím říct, že tehdy jsme měli docela štěstí, protože bylo po ruce hned několik velmi šikovných a schopných muzikantů. Naše první písnička byla Sentinel z alba Tubular Bells II. Samozřejmě tehdy tato skladba v našem podání zněla jinak než dnes. Tenkrát jsme Sentinel ještě nehráli v plném aranžmá a neměli jsme takové nástroje, jako máme dnes. Mike Oldfield používá dost specifické syntezátory a potom samozřejmě i tubuláry. Tubulární zvony jsme dlouhé roky nahrazovali zvukem ze syntezátoru Korg M1. Znělo to sice dobře, ale byl to jen syntezátor. Teď to ale je úplně o něčem jiném.

Které skladby Projekt Oldfield v rámci svých koncertů hraje?

Je to proměnlivé. Z těch největších hitů hrajeme pravidelně Man in the Rain nebo Moonlight Shadow. Stálicí je určitě Heaven's Open, kterou hrajeme podle verze z německé televize, kde si i Mike Oldfield udělal trošku jiné aranžmá než na desce. Nově – a doufám, že nastálo – jsme zařadili krásnou písničku Earth Moving. Každý rok děláme zhruba pět nových skladeb nebo písniček. Za dobu trvání projektu jsme jich nastudovali minimálně padesát.

Co byste chtěli ještě zařadit v nejbližší době?

Aktuálně připravujeme skladby Mistake nebo The Time Has Come, ideální na vánoční koncert. Pak mě ještě napadá To Be Free nebo Punkadiddle, k níž se vracíme v trošku rozšířeném aranžmá. Vracet se budeme i k dalšímu známému hitu To France.

Zmínil jsi, že obsazení souboru se proměňuje, muzikanti přicházejí a odcházejí. Kdy z tohoto souboru odcházejí?

To se většinou stává v době, kdy žáci odcházejí na vysokou školu, už to nějak dál nestíhají nebo mají práci, se kterou to nejde skloubit. Jinak od našeho prvního koncertu tam v souboru stále jsou asi tři nebo čtyři členové. V současné době máme několik kmenových členů, bez kterých by to nešlo. Soubor se dostal na nějakou úroveň a tu chceme udržet.

Když má přijít do souboru někdo nový, jak probíhá výběr? Kdo ho vybere a kdo má konečné slovo?

Tam je to kombinace celé řady faktorů. Důležité je například rodinné zázemí, aby členové souboru měli volné neděle a mohli s námi pravidelně zkoušet. Aby jejich rodiče neprotestovali, že jezdíme některé koncerty na delší vzdálenosti. Samozřejmě je dobré a žádoucí – a teď to není žádné klišé –, aby ten člověk byl pečlivý a svědomitý. Důležité je také vidět a vnímat, jaká je mezi členy souboru tvůrčí a lidská atmosféra. Tedy aby dotyčný zapadl, i co se týče souhry a povahy. V souboru jsme čtyři učitelé a každý vybírá z okruhu svých žáků. Většinou v září je začneme na zkouškách zaučovat a nejčastěji v květnu si s námi zahrají první koncert v Lobči.

Zasvěcení vědí, že jsi byl členem mnoha kapel a tvoje hudební obzory jsou co do škály žánrů nebývale široké. Proč sis vybral právě Mikea Oldfielda?

První a hlavní důvod je, že v tomto projektu je možné zapojit relativně mladé studenty, kteří mají před sebou ještě dlouhé roky studií. Můžeme zapojit větší počet žáků než u běžných popových či rockových kapel, kde je často sestava pěti muzikantů. Oldfield má další výhodu, že kromě instrumentálních skladeb až klasického pojetí má i zpívané písničky, které lidi znají a dodnes se hrají v rádiích. A právě tato kombinace je důležitá i z pohledu posluchačů a diváků, kteří na koncert přijdou. Možná i díky tomu se nám daří rozšiřovat posluchačskou základnu.

Kolik koncertů s tímto projektem ročně odehrajete?

Nejvíce jsme jich měli šest během jednoho školního roku a to je asi hraniční číslo, protože se musí sejít všech 23 lidí na koncert. Zároveň potřebujeme své zvukaře, bez kterých si náš koncert nelze představit, a na větších koncertech ještě přibývá do týmu osvětlovač. Tudíž hovoříme o 26 lidech, kteří musí mít ve stejnou dobu čas.

Už jsme zmínili, že od Nadačního fondu Škoda Auto jste dostali tubuláry. Jak jste navázali tuto spolupráci?

Hudební škola napsala žádost o grant v programu Kultura má zelenou a štěstí se na nás usmálo. Samozřejmě ten nástroj lze v rámci naší hudební školy využít i pro jiné projekty či orchestry, v symfonické či experimentální hudbě. Nebo kdybychom se rozhodli zahrát něco od Franka Zappy.

S tubuláry se představíte i na zářijovém koncertu v Mladé Boleslavi na Pluhárně.

Ano. Tento kontakt nám doporučila Škodovka a všechno krásně klaplo. S respektem se moc těšíme na tento pro nás nový prostor. Koncert se uskuteční v sobotu 21. září. A v neděli 5. října odehrajeme koncert na státním hradě Lipnice nad Sázavou. Trošičku jsme si přitom vzpomněli na Oldfieldův koncert v Edinburghu, ale my to budeme mít v sále pro asi 120 lidí.

Zmínil jsi, že Projekt Oldfield děláš již třináct let. Stále tě to baví a máš dostatek elánu?

Zatím dobrý. Ale samozřejmě nikdo nikdy neví, jestli tento rok není náhodou rokem posledním. S tubuláry ale přišla velká vzpruha a radost. V takovém rozpoložení člověk nechce říct, že to je poslední rok. A pak si myslím, že kdybychom měli nějaké vnitřní pochybnosti o tom, co děláme, tak nás z nich lidi, kteří přijdou na koncert, hned rychle vyvedou. Za tuhle podporu všem moc děkujeme.

Zdroj fotografií:

• Tomáš Borov