Ke konci 19. století zde žilo sedm několikačlenných rodin. Ale na základě nařízení z okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti poslední obyvatelé skalní byty museli opustit v říjnu v roce 1892 a následně byly světničky zdemolovány.
Pověst o ztraceném pokladu
Českým rájem odpradávna vedla obchodní stezka, a tak není divu, že byl i rájem lapků a loupeživých rytířů. Místní pověst vypráví o jedné zlé paní, které Valečov v těchto nejistých dobách patřil. Tehdy k valečovskému panství náležel i hrádek Chotuc u Křinče. Ona paní se rozhodla, že svůj majetek před lapky uchrání za každou cenu.
Najala robotníky, které zavázala slibem mlčenlivosti, aby na chotouckém hrádku vybudovali tajnou chodbu na její poklady. Když byla práce hotová, paní pro robotníky uspořádala v čeledníku bohatou hostinu. Slíbila jim, že na konci hostiny za odvedenou práci dostanou i zlaťáky.
Jenže jak už to bývá, paní bohatství stouplo do hlavy a začala být podezřívavá. Sužovaly ji obavy, že o bohatství přijde. V den hostiny proto robotníky v čeledníku opila, zatloukla dveře a stavbu podpálila. Po hrůzném činu paní dohnaly výčitky svědomí a přišla o rozum. Poklad se nikdy nenašel a duch zlé paní prý dodnes straší v okolí.