Na východním výběžku Krkonoš, nad obcí Babí, mezi Trutnovem a Žacléřem, je kousek od hlavní silnice s parkovištěm přístupný jedinečný komplex vojenských staveb – architektonický skvost a zároveň živý svědek minulosti – dělostřelecká tvrz Stachelberg. Soustava dvanácti objektů, která sice nebyla nikdy plně vyzbrojená, přesto fascinuje a přitahuje pozornost. Ročně ji navštíví přes 20 tisíc lidí.
Průvodce regionem
Tip na výlet: unikátní pevnost Stachelberg
20. 8. 2024
Pavel Cajthaml
Měla být jednou z největších u nás. Nikdy ale nebyla dokončena. Dlouhá léta chátrala a před zkázou ji nakonec zachránila parta nadšenců. Dnes patří mezi nejvyhledávanější atrakce v Krkonoších. Vítejte v pevnosti Stachelberg!
Odejít a zapomenout
Těžké opevnění se mělo stát součástí stálé obranné linie a chránit naši republiku před případným útokem hitlerovského Německa. Systém podzemních chodeb, bunkrů a hlídkových věží měl poskytnout strategický výhled a kontrolu nad okolím. Původně se plánovalo, že v pevnosti bude působit téměř osm set vojáků. V případě obklíčení by se díky zásobám munice a potravin dokázali bránit až třicet dní.
„Původně se plánovalo, že v pevnosti bude působit téměř osm set vojáků. V případě obklíčení by se díky zásobám munice a potravin dokázali bránit až třicet dní.“
Stavba začala v roce 1937. Měla trvat tři roky, ale předčasně skončila po vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938. Do nedokončené tvrze se narychlo a jen nouzově vyzbrojení nastěhovali vojáci Hraničářského pluku 17 z Trutnova. Těžko by se však mohli plnohodnotně bránit. O šest dnů později, 29. září 1938, došlo k podpisu Mnichovské dohody a pohraničí s Trutnovskem i pevností připadlo Němcům. Čechoslováci museli vše opustit. Zbraně, vybavení i stavební techniku buď odvezli, nebo zničili. Ženisté provedli několik odstřelů, po kterých podzemí Stachelbergu na dlouhá léta zaplavila voda.
Během války ani po ní vojáci pevnost nevyužívali. Postupně chátrala a upadala v zapomnění. Pouze pěchotní srub T-S 73, jediný stavebně dokončený objekt, se po roce 1966 proměnil ve skladiště 130 tun vysoce toxických chemikálií.
Stachelberg vstává z mrtvých
Na konci osmdesátých let si dala skupinka nadšenců smělý cíl: vybudovat na Babí pevnostní areál a muzeum. Ve volném čase a bez nároku na odměnu. Po pádu komunismu, v roce 1990, vyklidili jedy a velký bunkr pozvolna začali měnit. První návštěvníky přivítali už v roce 1993. „Podzemí bylo ještě zaplavené, provádělo se jen v bunkru. Lidé viděli modely vojenských objektů, originální plány a výkresy, fotografie z výstavby a rekonstrukce a obří plastický stůl, který ukazuje, jak měla tvrz vypadat po dostavbě,“ vypráví Pavel Holzknecht, předseda spolku Stachelberg, který se o pevnost stará.
Právě z unikátního pěchotního srubu T-S 73 se stal základ turistické atrakce. Příchozí nejprve ohromí obřími rozměry. Svými 3177 m³ betonu patří k největším v Československu. Po vstupu dovnitř zaujme atraktivními muzejními exponáty, mezi kterými jsou i pěchotní zbraně. A fascinuje také podzemím, v němž je téměř 3,5 kilometru chodeb a sálů.
Po schodišti se sestupuje do hloubky asi 30 metrů, do míst, kde mělo být potřebné zázemí – kasárna, sklady a také například elektrárna. Dnes je zpřístupněno několik stovek metrů podzemí. Část je jen vylámaná ve skále, místy i s dochovanými zbytky dřevěných výztuží pro betonářské práce. „Je to ukázka toho, jak na sebe navazovaly různé fáze výstavby,“ vysvětluje Holzknecht. Také proto se podzemní prohlídkový okruh jmenuje příznačně: Jak se staví obr.
„Právě z unikátního pěchotního srubu T-S 73 se stal základ turistické atrakce. Příchozí nejprve ohromí obřími rozměry. Svými 3177 m³ betonu patří k největším v Československu.“
Fascinující odkaz minulosti
Co se nedochovalo, vrací spolek do podzemí vlastními silami. Vybudoval funkční repliku stavební železnice, nouzový východ i kopii dobového výtahu. Rozmístil v podzemí informační panely s fotografiemi a popisem historie. Loni se mu navíc povedlo s přispěním dárců získat zpět originální pevnostní kanon vyráběný Škodovými závody, známý pod označením L1.
Ke Stachelbergu patří také menší objekty lehkého a polního opevnění na povrchu. Propojené jsou zrestaurovanými zákopy z roku 1938. Putování mezi nimi nabízí nadšenci ze spolku jako druhý prohlídkový okruh s názvem Návštěva řopíků – Příběh čs. opevnění. Od roku 2014 stojí jen kousek od velkého bunkru, vedle 25 metrů vysoké rozhledny Eliška, v palebném postavení bezzákluzový kanon.
Věděli jste, že...
Stachelberg není jen historie, ale i špičková současná architektura. Stavba nouzového východu objektu T-S 72 Benedikta Markela a Tomáše Hradečného z ateliéru IXA získala hlavní cenu Krkonošské ceny za architekturu 2023. Porota ji jednohlasně ocenila jako výjimečně spojující architekturu a umění a současně reflektující krajinný i historický kontext.
Vše pořizují bunkraři buď z dotací, sbírek, nebo z toho, co vyberou na vstupném. Plánů na vylepšování pevnosti mají dost. Chystají například vybudování nového návštěvnického centra s dalším vstupem do podzemí. Podzemí samotné chtějí zdokonalit a ještě více se zaměřit na dobovou výzbroj a techniku.
Návštěvníkům zpřístupňují Stachelberg vždy od dubna do prosince, většinou o víkendech a svátcích. O letních prázdninách je pevnost otevřená denně. „Prohlídky jsou minimálně jednou za hodinu. Skupinkám deseti a více lidí doporučujeme si v letních měsících předem zavolat,“ dodal předseda spolku Pavel Holzknecht.
Zdroj fotografií:
- Archiv autora
- Krkonošská cena za architekturu
- Titulní fotka: Stachelberg.cz
