Tip na výlet: muzeum zimních sportů v Dolní Branné

Když do této chaloupky s příznačnou adresou Dolní Branná čp. 1 vstoupíte, jako mávnutím kouzelného proutku se ocitnete v nefalšovaném zimním království. Kam se podíváte, všude uvidíte něco, co má souvislost se zimou a zimními sporty. Najdete tu úplně všechno. Tisíce vosků, stovky lyží, trofejí, cen, sněžnic nebo třeba i tisíce kusů korespondence zdejších lyžařů.

Za tím vším stojí jistý Aleš Suk. Není to člověk ledajaký a jeho jméno je známo daleko za hranicemi Podkrkonoší, ba i České republiky. Aleš Suk totiž proslul nejen jako trenér olympioniků (například Evy Adamczykové, Michala Krčmáře, Lucie Charvátové a dalších), ale je znám i jako milovník lyžování a vášnivý sběratel všeho, co se zimními sporty v Krkonoších souvisí. Dlouhá desetiletí své poklady hromadil doma anebo je vystavoval v různých expozicích. Nyní se jeho sbírky dočkaly vlastního muzea, které otevřel loni v březnu. 

Chaloupka plná pokladů

Jeho návštěvník hned pochopí, že se nachází v království někoho, kdo zimním sportům rozumí, je jejich vášnivým milovníkem i znalcem a o všem umí zasvěceně vyprávět. Muzeum nabízí poctivý a precizně zpracovaný náhled do vývoje zimních sportů a turistiky v kraji pod nejvyššími českými horami, představuje též výrobky místních řemeslníků, kteří v minulosti zhotovili velkou část zde prezentovaných bruslí či lyží. Z vystavených artefaktů doslova sálá až patetická úcta k podmínkám či kulisám, v nichž se zrodily mimořádné minulé i současné sportovní úspěchy krkonošských sportovců nejen na největších světových akcích.

Mezi exponáty muzea vynikají nejen vzácné historické kousky sportovního vybavení, ale i blyštivé trofeje a ukázky výzbroje a výstroje, ve kterých závodil a získával medaile například Bohumil Hanč, Květa Jeriová či Michal Krčmář. Za nejvzácnější předmět svého muzea Aleš Suk považuje křišťálový glóbus Evy Samkové za prvenství ve Světovém poháru ve snowboardcrossu.

Vyprávět o všem, co je zde k vidění, by bylo na dlouhý čas. Lepší je to vidět. Budete-li mít cestu, tak – jak se v Krkonoších říká – přijďte pobejt.

Vznik muzea? Už jsem neměl své sbírky doma kam dát

Zakladatelem, duší i hlavním hybatelem dolnobranského Muzea lyžování je Aleš Suk. Zeptal jsem se ho, jak muzeum vzniklo, co zde vystavuje a kdy je možné jej navštívit. 

Kdy ve vás dozrál nápad založit toto muzeum?

Nápad vznikl v době, kdy moje domovní prostory nestačily pojmout veškeré sbírky a bylo plných už sedm místností. Manželka se zlobila, že v tom binci uklízet není jednoduchá záležitost. Tak jsem se odhodlal oslovit obec, že bych jí svoji sbírku poskytl pro veřejnost. Tedy pokud se najde objekt, kde by se dala vystavit. Dlouho se váhalo. Ve hře byl kulturní dům, půda ve škole a nakonec zvítězilo, že byla v nabídce tato usedlost. Je to vůbec první budova, která v obci vznikla a dochovala se. Datuje se do roku 1747 a v minulosti zde byla česká škola.

Jak probíhala rekonstrukce či výstavba?

Když padlo rozhodnutí, že by bylo výhodné tady vybudovat muzeum, architekti zjistili, že původní budova je v pořádku a že se vymění jen tři trámy. Ale mýlili se. Trámy tady zůstaly tři a všechno ostatní se vyměnilo. Čímž vše šlo k zemi. Nová stavba byla postavena péčí obce bez dotace a stála 15 milionů korun. Výstavba byla poměrně zdlouhavá a trvalo čtyři roky, než se dokončila. V roce 2018 se stará stavba bourala, pak se rok a půl ručně dělaly nové trámy. Následně probíhaly zednické práce a tak dále. Potom rok a půl vše odpočívalo, aby si stavba sedla, a v březnu 2022 se to tu celé otevřelo. Vernisáž se konala na den přesně, kdy zahynul Bohumil Hanč (24. března, pozn. autora), přišla spousta hostů a při otevírání Eva Adamczyková (dříve Samková) jako patronka muzea tady zpívala lyžařskou hymnu.

Kolik zde máte celkem exponátů?

Přímo zde je vystavených 1115 exponátů a v depozitáři jich je něco přes tři tisíce.

Můžete jmenovat, co zde všechno máte?

My jsme původně uvažovali, že název bude Muzeum historie bílého sportu v Podkrkonoší. Takže tu máme artefakty sáňkařské, bruslařské, hokejové, bobistické a lyžařské. Tedy pět zimních sportů. Dokonce jsme uvažovali i o tom, že mezi bílé sporty patří i tenis. A jsme v očekávání, že Martina Navrátilová, která jako mimino žila na Martinovce (Martinova bouda, pozn. autora), by nám věnovala některou ze svých prvních raket. Ale ještě o tom není rozhodnuto, protože řada zastupitelů je pro a jiní jsou proti. Prý by tu už bylo předimenzováno osobnostmi.

Kdy jste začal jednotlivé předměty sbírat?

Já tyto věci sbírám přes 60 let. Začal jsem v roce 1962 na gymnáziu sadou cizích vosků, když jsem si opatřil italské Rode. To jsem byl nejšťastnějším člověkem na planetě. Když jsem se pak stěhoval z Turnova do Krkonoš, tak jsem těch vosků měl okolo čtyř set. Dnes máme největší sbírku vosků v Evropě. Je jich tady 1200 od 150 firem z celého světa.

Kdy je muzeum otevřeno?

Otvíracím dnem je sobota od 9 do 11 hodin a od 13 do 17 hodin. O prázdninách pátky a soboty, k tomu pak státní svátky. Na zvláštní poptávku skupiny s komentovanou prohlídkou je potřeba alespoň pět osob, a to je potom možné po předchozí domluvě kdykoliv.

Kolik lidí už tady bylo?

Počítal jsem to a za ten rok a něco, co je muzeum otevřené, tu bylo zhruba 2500 návštěvníků, což je velice slušné. Měli jsme tu již pět výstav a teď připravujeme výstavu dolnobranského malíře Václava Mejvalda. Měli jsme tu například i nádherné betlémy místních řezbářů.

A jaké je vstupné?

Platíme za jedno z nejlevnějších muzeí. Senioři a děti do 18 let platí vstupné 30 korun a dospělí 50 korun. Všechno mají s komentářem. Navíc tu máme 45 historických filmů, které můžeme nahoře v podkroví – tedy pokud tam právě není výstava – na přání pustit.