K prameni Labe se můžete vydat z Rokytnice nad Jizerou, Jilemnice nebo Špindlerova Mlýna. Vhodným a nejznámějším výchozím bodem jsou ale Horní Mísečky, známé sportovní středisko západně od Špindlu. Cesta k prameni Labe se dá odtud v pohodovém tempu zvládnout zhruba za čtyři hodiny. Z placeného parkoviště vystoupáte ke Zlatému návrší buď po Staré vozové cestě (žlutá turistická značka), nebo pohodlnou horskou Masarykovou silnicí (červená turistická značka). Tu postavili Čechoslováci před druhou světovou válkou, když budovali na hřebenech Krkonoš obrannou síť vojenských pevností před Hitlerem. Kdo po Krkonoších chodí pravidelně, množství malých betonových bunkrů ho nepřekvapí. Stejně jako v dalších českých pohořích se za více než osmdesát let staly nedílnou součástí krajiny.
Tip na výlet: k prameni Labe za krásami i historií Krkonoš
Putování k prameni Labe je považováno za jeden z nejhezčích výletů v Krkonoších. Oprávněně! Procházíte unikátní přírodou národního parku a přitom míjíte místa, kde se odehrály důležité historické události. Po většinu cesty se vám navíc nabízí úchvatné pohledy na klenoty české přírody a vysokohorské scenerie.
Hanč, Vrbata a brutalismus
Vyšlapat k Vrbatově boudě do nadmořské výšky asi 1400 metrů trvá zhruba hodinu. Procházíte kolem Zlatého návrší, jedné z nejhezčích krkonošských lokalit. Lokalita je zarostlá kosodřevinou a trávníkem, strmé svahy pokrývají kamenná moře. Nedaleko Vrbatovy boudy stojí Mohyla Hanče a Vrbaty, připomínka tragického lyžařského závodu na 50 kilometrů z 24. března 1913. Nachází se přesně na místě, kde v prudké vánici umrzl Václav Vrbata, když se snažil zachránit vyčerpaného a silně podchlazeného kamaráda Bohumila Hanče. Hanč zemřel při převozu na Labskou boudu.
Po stejné cestě se pokračuje dál k nejpůsobivějšímu krkonošskému vodopádu – Pančavskému. Se 148 metry je nejvyšší v Česku. Doslova o pár kroků dál, jen kousek od cesty, je Ambrožova vyhlídka. Z ní je krásný pohled na Labský důl, Kozí hřbety, Kotel a Lysou horu. Na svazích Pančavské jámy pod vyhlídkou roste Schustlerova zahrádka, oblast s nejbohatší květenou na české straně Krkonoš. Cestou se nabízí jedinečné výhledy na náhorní plošinu Pančavské a Labské louky s rašeliništními jezírky.
Poslední atrakcí před samotným pramenem je známá Labská bouda. Brutalistní devítipatrová budova ze železobetonu s osmdesáti pokoji, jídelnou a restaurací byla postavena v roce 1975. Má stejný název jako hostinec z 19. století, který stál na stejném místě a shořel v roce 1965. Z terasy je nádherný výhled do Labského dolu a na okolní krkonošské vrcholy.
První z 1200 kilometrů
Od Labské boudy už zbývá poslední kilometr po červeně značené cestě k prameni. Ten skutečný, v rašeliništích Labské louky, je veřejnosti kvůli ochraně přírody nepřístupný. Zhruba dvě stě metrů od něj je ale v nadmořské výšce 1387 metrů vytvořeno symbolické prameniště. Tvoří ho kamenná studna s přítokem a odtokem vody, a především notoricky známá kamenná zeď s mozaikou kovových erbů větších a významnějších měst, kterými Labe protéká na své téměř 1200 kilometrů dlouhé cestě k Severnímu moři. Stěnu vytvořil Jiří Škopek, známý východočeský malíř, grafik, ilustrátor a tvůrce betlémů.
Na místě jsou dvě pamětní desky věnované Janu Bucharovi, významnému propagátorovi české turistiky v Krkonoších. První desku mu k jeho 70. narozeninám v roce 1929 věnoval Klub československých turistů, jehož byl členem. Druhá deska byla umístěna při příležitosti jeho stého výročí. Po Janu Bucharovi je také pojmenována cesta vedoucí z Jilemnice k prameni Labe. Nejnovějším doplňkem je socha Alegorie vody, dřevořezba ve tvaru ženské postavy, která byla přidána v roce 2006. Nechybí lavičky, ze kterých je pěkný výhled do okolí. Nedaleko pramene je také rozcestník turistických tras a blízko vede Cesta česko-polského přátelství, červeně značená trasa, která z mnoha míst nabízí nádherné panoramatické výhledy a sleduje česko-polskou hranici.
Když už jsme u pramene Labe, vyplatí se vydat kousek po Cestě česko-polského přátelství k téměř 300 metrů hlubokým Sněžným jámám a nedalekému skalnímu vrcholu Violíku. Pro návrat směr Horní Mísečky můžeme zvolit buď kratší trasu k Vrbatově boudě a dále po úbočí Krkonoš, nebo jít ke hraně Kotelních jam, kolem Harrachových kamenů a po Masarykově horské silnici zpět na parkoviště.
Zdroj fotografií:
- Miloš Šálek
- Czeva – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=64775226
- cs:ŠJů – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6612343
