Jan Buchar: muž, který dal Krkonoším lyžování i turistiku

Jan Buchar se narodil 20. září 1859 v Mříčné u Jilemnice. Přes čtyřicet let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od svých pětadvaceti se s velkým nadšením věnoval turistice. Když v roce 1888 nově založený Klub českých turistů začal vydávat svůj časopis, Buchar hned do prvního čísla napsal článek. Měl všeříkající titulek: Vzhůru do Krkonoš! Byl to právě on, kdo v roce 1892 inicioval založení první české studentské noclehárny na Labské boudě. Dal rovněž podnět k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky, která se dnes označuje jako Bucharova cesta.

Vzhůru na ski!

V zimě z roku 1892 na 1893 byl jedním z prvních obyvatel Krkonoš, kteří vyzkoušeli lyže. V Dolních Štěpanicích totiž na pile úspěšně vyrobili kopie norských „ski“ dovezených hrabětem Janem Harrachem. Zkouška na sněhu měla velký ohlas. Zatímco hrabě ale vnímal lyže především jako pracovní pomůcku pro lesníky, učitel Buchar vytušil jejich možné využití v turistice. Hned druhý den po testování se vydal na lyže znovu. S fotografem Hynkem Bedrníkem vyrazili na Benecko. Jejich výlet měl ještě větší ohlas. Když o něm večer vyprávěli v jilemnické restauraci U Modré hvězdy, rychle se stali středem pozornosti. Nadšení posluchači pak pomohli vytvořit jádro nového Českého krkonošského spolku Ski.
 

O založení napsal Buchar článek do časopisu Pražský ilustrovaný kurýr. Když 11. května 1893 vyšel, zaujal mimo jiné i Josefa Rösslera, předsedu lyžařského odboru Bruslařského klubu, založeného roku 1887. Oba spolky začaly ihned spolupracovat. Jilemničtí pořádali pro Pražany pravidelné výlety do hor. Lidé od Rösslera naopak pomáhali propagovat Krkonoše v tisku a pořádali přednášky.

Ambasadorem Krkonoš

Dalším důležitým Bucharovým počinem byla účast při založení Svazu českých lyžařů. Vznikl 21. listopadu 1903 v Jablonci nad Jizerou jako vůbec první národní lyžařský svaz na světě. Kromě jilemnického spolku byly u vzniku svazu ještě ski kluby z Vysokého nad Jizerou a Prahy. Buchar se stal jeho prvním předsedou. Novinku prosadil i do školní výuky. Byl zřejmě prvním pedagogem, který v zimě ozvláštnil dětem tělocvik lyžováním.

Bucharův novátorský přístup měl zásadní vliv na rozvoj turistické infrastruktury. Docházelo ke značení cest, vznikaly první turistické mapy a průvodci, zřizovaly se noclehárny. Krkonoše se díky tomu začaly měnit. Navíc už byly návštěvníkům přístupné i v zimě, což v minulosti nebývalo zvykem. Příjmy od návštěvníků stoupaly a mnohdy v zimě vydělaly hory víc peněz než v létě. Buchar osobně vodil turisty po horách, běžný výlet v jeho podání měřil až čtyřicet kilometrů. Inicioval také vznik dálkové trasy.  

Rovněž spisovatelství a přednášková činnost Jana Buchara měly stále větší ohlas. Kromě nekonečné řady článků o Krkonoších napsal také prvního turistického průvodce pro Čechy. A právě on dal dohromady a zveřejnil historicky první českou instruktáž jízdy na lyžích. Metodický článek vydal pod jednoduchým názvem Ski.

Veřejné prezentace pořádal ve velkých sálech a dovedně je kombinoval s promítáním kolorovaných diapozitivů. Byl skvělým vypravěčem. Nebylo divu, že natěšení bohatší měšťané pak cestovali i několik hodin jen proto, aby se mohli vydat v Krkonoších na výlet právě s Janem Bucharem.

Nešťastná auta i velké jméno Jana Buchara

O jeho popularitě svědčí i události z 20. září 1924. Tehdy slavil na Zlaté vyhlídce u Benecka 65. narozeniny. Ani obtížně přístupné místo v horách neodradilo řadu jeho přátel a spolupracovníků, aby mu přišli osobně blahopřát. Nechyběli například již zmíněný všestranný český sportovec Josef Rössler nebo malíř krajinek František Cína Jelínek. Náměstci ministrů školství a zdravotnictví tehdy zaslali blahopřání.

V putování po horách nezabránilo Bucharovi ani těžké zranění, které utrpěl v prosinci 1930 v Jilemnici při srážce s osobním autem. Po půl roce úspěšného léčení se znovu a prakticky denně vydával na horské túry. Už méně se o něm ví, že byl také botanikem. Velmi dobře znal krkonošskou květenu. U Martinovky dokonce založil malou botanickou zahradu.

Horám a turistice se věnoval Buchar celý život. Nepřestal s tím ani v penzi. Dál neúnavně propagoval Krkonoše, například pomáhal s malováním turistických značek. 10. října 1932 ho bohužel v Praze u Národního divadla porazilo nákladní auto. Na následky zranění zemřel ještě ten den v nemocnici. Pohřbený je v Jilemnici.

Buchar patřil mezi nejvýznamnější české osobnosti. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným občanstvím Jilemnice, Benecka, Dolních Štěpanic a dalších obcí. Čestným členem ho jmenovali také v mnoha sportovních klubech. Například Český ski klub v Praze ho tím ocenil za aktivní podporu lyžování už v roce 1908. Stal se rovněž čestným členem Klubu československých turistů a několika dalších sportovních sdružení. Jako jedna z prvních osobností byl uveden do síně slávy Svazu lyžařů České republiky. 
 

Jméno slavného propagátora turistiky a lyžování nese i jedna z atraktivních krkonošských dálkových tras – Bucharova cesta. Měří 31 kilometrů, vede z Jilemnice přes Dolní Štepanice kolem rozhledny Žalý na Horní Mísečky a Vrbatovo návrší až k prameni Labe.

Zdroj fotek: H. Bedrník, R. Zuzánek, Horská služba