Hostinné má antické sochy v bývalém františkánském kostele

Když Univerzita Karlova hledala v šedesátých letech minulého století pro svoji rozsáhlou kolekci nové místo, padla volba na františkánský kostel z roku 1684. Původně jednolodní stavba byla rozšířena v roce 1748 na dvoulodní, tedy do dnes známé podoby. Kostelu sice po roce 1960 hrozila demolice, ale povedlo se ho v poslední chvíli zachránit a proměnit v jedinečný, střídmý a prosvětlený prostor. Od podzimu 1969 je v něm veřejně přístupná stálá expozice, která ukazuje to nejlepší z antiky.

Discobolos z Podkrkonoší

Tvoří ji mimo jiné plastiky mytologických postav, portréty významných intelektuálů, skulptury hrdinů či sochy sportovců. Co exemplář, to zajímavost. Mezi nejznámější patří například řecká bohyně lásky a krásy Afrodité, bohyně vítězství Níké nebo básník a pěvec Homér, kterému je připisováno autorství epických básní Ilias a Odysseia.

A rovněž pověstný Discobolos, proslulé ztvárnění mladého muže s diskem těsně před hodem, tedy v postoji, který dnešní sportovci nepovažují za stoprocentně účelný. „Zřejmě se tehdy sochař Mirón pokusil spíš o umělecké ztvárnění. Jakým stylem diskaři v antice házeli, dnes nevíme,“ vysvětluje průvodce Vladimír Urban.

Většina z nás si o antice pamatuje jednoduchou školní poučku – byla oslavou krásy, těla a ducha. Velmi často ale zachycovala i bájné události. Třeba sousoší Athéna a Marsyas vyobrazuje moment, kdy štíhlá bohyně zahodila píšťalu, protože hra na ni jí hyzdila tvář. Ze křoví vyskočil polozvířecí silén a chtěl píšťalu sebrat. Další sochy jsou pokračováním příběhu. Marsyas flétnu získal, naučil se na ni hrát, ale prohrál muzikantský souboj s bohem umělců Apollonem, za což následoval krutý trest.

Co bylo a není

Mimořádným lákadlem jsou rekonstruované sochy a sousoší ztracených či zničených originálů, které dnes ve světě buď nespatříte vůbec, nebo je neuvidíte v celku. Právě už zmiňované sousoší Athéna a Marsyas má původní sochy v muzeích ve Frankfurtu a Vatikánu. Podobným příkladem je i skulptura Vyzvání k tanci. Její originální části byly dochované odděleně dokonce ve třech evropských muzeích – v Paříži, Florencii a Bruselu. Odlitky nakoupil a kompozici z nich vytvořil profesor Wilhelm Klein. Právě on v letech 1885 až 1920 během svého působení na univerzitě sbírku soch výrazně rozšířil o nové přírůstky a obohatil ji řadou rekonstrukcí. „Tady v galerii jsou mimo jiné i díky němu v sádře dochované sochy, které v původním materiálu už na světě neexistují,“ říká Urban.

Obecně se má za to, že se ve světě dochovalo jen velmi málo řeckých originálů antických soch. Naopak vznikaly velmi kvalitní římské kopie. Římané totiž řecké umění obdivovali. Takže si nechali dělat kvalitní mramorové kopie.

Galerie v novém

Aktuálně kolekce v Hostinném čítá asi stovku exponátů a je ojedinělým průřezem nejdůležitějšími epochami antického umění. Zachycuje přitom období od konce 7. století před Kristem do 2. století po Kristu. Jen pro představu: Za více než 600 let mělo řecké sochařství tři fáze – archaickou (všechny sochy měly zvláštní úsměv), klasickou (nebo chcete-li zlatou) a helénistickou (vznikaly sochy skutečných lidí).

Zájem sběratelů o antické artefakty zvýšily vykopávky z konce 18. století. „Tehdy vznikaly první sbírky sádrových odlitků, tvořily se první sběratelské kolekce,“ vypráví Urban. Odlitky pak pořizovaly většinou všechna významná muzea a univerzity. Studenti je využívali jako výukový materiál, inspiraci v nich hledali také výtvarníci. „Také v současnosti se tu objevují školáci se skicáky a modelovacími hmotami,“ oceňuje Vladimír Urban.

Předloni se povedlo zakončit téměř čtyři roky trvající práce na obnově Galerie antického umění v Hostinném. Většinu soch se povedlo vyčistit a zrestaurovat. Přestože jsou to sádrové odlitky, jsou velmi kvalitní a mají nejen pro galerii historickou hodnotu. Expozice má nové uspořádání, nedávno do ní přibylo také několik nových soch. Vystavené exempláře dostaly jiné podstavce. V klášteře došlo k opravě podlah a výměně koberců. „Říkáme tomu celému reinstalace a obohacení sbírky,“ dodává průvodce Vladimír Urban.

Galerie je přístupná veřejnosti celoročně. Od října do dubna čtyři dny v týdnu (od úterý do pátku), od května do září všechny dny v týdnu kromě pondělí. Antické sochy jsou hlavním návštěvnickým tahákem. V klášterním kostele se pod chrámovou lodí nachází také krypta s pozůstatky příslušníků rodu Lamboyů.