Fenomén: hřbitovní stezka ve Vrchlabí vzpomíná na místní osobnosti

Podnikatelé, vědci, umělci, architekti, disidenti nebo průkopníci své doby. Ti všichni zanechali v dějinách města Vrchlabí nesmazatelnou stopu. Připomínkou jsou i jejich hroby a hrobky. Některé jsou honosné, až monumentální, nádherně zdobené. Jiné jsou sice skromnější, zaujmou ale pokorou nebo příběhem.

Automobiloví pionýři

Příkladem je klasicistní hrobka se secesními prvky z roku 1894 manželů Peterových. Patří mezi méně nápadné, ale příběh s ní spojený je pro město zásadní. Peterovi jsou totiž zakladateli automobilového průmyslu ve Vrchlabí.

Firma Ignáce Theodora Petery nejprve od roku 1864 vyráběla saně, kočáry a povozy. Když po smrti otce v roce 1904 převzali podnik synové, zaměřili se na výrobu karoserií. Úplně první vyrobili pro zdejšího podnikatele Willibalda Jerie mladšího. Ve velkém pak dodávali karoserie pro liberecký závod Reichenberger Automobil-Fabrik. Jedno z aut bylo dokonce vyrobeno přímo pro císaře Františka Josefa I. Za první republiky se karosárna Petera a synové vypracovala mezi tři nejlepší v Československu. Vyráběla „kastle“ pro různé typy českých, anglických a amerických aut. Kolem roku 1930 začala se sériovou produkcí motorových a bezmotorových kluzáků. Za války se soustředila na vojenskou výrobu. Po poválečném znárodnění přešel majetek firmy v hodnotě asi 25 milionů korun na stát a následně pod mladoboleslavskou Škodovku.

Starosta, letec i „kněžka krkonošské flóry“

S automobilkou je spojené i místo posledního odpočinku textilního podnikatele a ve druhé polovině 19. století i dlouholetého vrchlabského starosty Adalberta Ehingera. Obnovu jeho silně poničené hrobky financoval továrníkův prapravnuk a bývalý právník koncernu Volkswagen Kristian Ehinger. Právě on připravoval po roce 1990 smlouvy o fúzi firmy Škoda a Volkswagenu.

Další hrob připomíná krátký, ale o to pestřejší život místního průkopníka létání a letectví inženýra Guida Priesela, narozeného v roce 1890. Ještě před první světovou válkou zkonstruoval několik letadel. Testoval je ve Vejsplaších, kde měl kromě vhodné louky i další potřebné zázemí – hangár a dílnu. Za války jako konstruktér vyvíjel u Vídně bojové letouny pro rakouskou armádu. Pracoval na jednomístné stíhačce a byl autorem synchronizačního zařízení pro letecké kulomety. Měl hodnost nadporučíka. Zahynul v březnu 1918 při leteckém neštěstí.

Vedlejší hrobka je spojená s dalším slavným vrchlabským jménem. Lékárnice a světoznámá botanička Josefína Kablíková (1787 až 1863) se věnovala sběru a zpracování krkonošské květeny. Do botanických ústavů v Praze, Vídni a Řezně poslala téměř 50 tisíc preparovaných rostlin. Je autorkou několika botanických herbářů. Bývá označována za „kněžku krkonošské flóry“. Uznává ji i odborný svět. Je po ní pojmenována například rostlina devětsil Kablíkové (Petasites kablikianus). Do Vrchlabí za ní jezdili známý lékař, biolog a přírodovědec Jan Evangelista Purkyně a slavní malíři Josef a Quido Mánesové. Založila ve městě nadaci na studijní podporu talentovaných nemajetných žáků. S manželem Vojtěchem, též přírodovědcem, vybudovali ve Vrchlabí první přírodovědné muzeum. 

Vrchlabští milovníci hor

Na vrchlabském hřbitově je pochován i děkan Wenzel Weber (1824 až 1888). Právě on měl lví podíl na vybudování děkanského kostela na dnešním náměstí Míru. Byl prvním předsedou Rakouského krkonošského spolku. Prosadil zřízení značených turistických tras. Nynější turistická magistrála podél údolí Bílého Labe byla na jeho počest pojmenována Weberova cesta. Právě on v roce 1884 vysvětil pramen Labe na Labské louce. Získal záslužný Řád (císaře) Františka Josefa.

S turistikou a lyžováním je spjatý i další známý vrchlabský občan Guido Rotter (1860 až 1940). Jeho rodina úspěšně podnikala v textilním průmyslu, on se ale proslavil i aktivitami, díky kterým je Vrchlabí dodnes právem považováno za kolébku lyžování ve střední Evropě. Například založil a vedl síť prázdninových ubytoven pro žáky a studenty, která se velmi rychle rozrůstala v Čechách, Rakousku, Slezsku i Německu. Pamětní tabulka na hrobce připomíná, že byl prvním prezidentem rakouského lyžařského svazu. Jeho syn Guido Rotter mladší se za 1. světové války účastnil bojů v severní Itálii. Působil rovněž ve strukturách německého lyžařského svazu v prvorepublikovém Československu.

Na zdejším hřbitově jsou pohřbeni i další významní lidé. Například první český učitel ve Vrchlabí Tomáš Flaška, stavitel a starosta Kleofas Hollmann nebo politický vězeň a disident Pavel Wonka. Jeho pohřeb je dodnes označován za největší a nejmasovější smuteční akt v poválečné historii Vrchlabí. Odhaduje se, že se ho zúčastnily až dva tisíce lidí.

Skvosty mezi hrobkami

Vrchlabský hřbitov je zajímavým architektonickým mixem mnoha slohů a stylů. V nejstarší části jsou raně klasicistní hroby a hrobky, v prostřední převažují spíš pozdně klasicistní a eklektické a v nejnovější hroby ve stylu neorenesance, neogotiky, secese a kubismu. Protože hřbitovní stavby nikdy nepodléhaly stavebnímu řízení, mohla vzniknout originální architektonická díla s vysokou uměleckou i historickou hodnotou. Řada z nich je památkově chráněná.
 

Skvostem je například novogotická hrobka spjatá se jménem významného textilního podnikatele a poslance Českého zemského sněmu Willibalda Jerie staršího (1819 až 1895). Dlouhá léta navíc sloužila jako provizorní úložiště ostatků majitelů vrchlabského panství z rodu Černínů-Morzinů. Až v roce 2017 byly přesunuty do rodinné hrobky v zámecké kapli.

Zajímavá je rovněž hrobka rodiny Kostial z roku 1814, jedna z nejstarších na vrchlabském hřbitově, a také klasicistní a neoslohové objekty Langnerů, Pilzů a Ritter-Stoceků, které jsou považovány za typickou ukázku honosnější hřbitovní architektury první poloviny 19. století.

Hřbitovní stezka vznikla před pěti lety u příležitosti výročí 110 let výroby automobilů ve Vrchlabí. Na jejím otevření se podílely Regionální turistické informační centrum Krkonoše, město Vrchlabí a společnost Škoda Auto. 

Autorem textu tištěného průvodce je Martin Bartoš.