Stanislav Novák: tragický osud houslového virtuosa z Rychnova

Stanislav Novák se narodil 13. listopadu 1890 v Rychnově nad Kněžnou do rodiny milovníků hudby, klempíře Ferdinanda Nováka a jeho ženy Marie. Měl celkem sedm sourozenců. Z těch vlastních starší Karel zemřel krátce po narození, dále se narodili Adolf, (opět) Karel a dvě sestry Marie a Karolína. Nevlastní sestry Josefa a Dorota potom pocházely z otcova prvního manželství.

Nejen Stanislav, ale i jeho sourozenci měli hudební talent. Bratr Karel byl profesorem hudby a členem České filharmonie, zatímco sestry Marie a Karolína učily hudbě a hře na klavír. Samotný Stanislav od dětství projevoval mimořádný talent pro hru na housle. V té době ještě nikdo netušil, že z tohoto malého chlapce vyroste jeden z předních houslistů nejen v regionu, ale i v celé zemi.

Jeho první kontakt s hudbou přišel, když byl ještě malý chlapec. Rodiče ho často brali na místní koncerty, kde si malý Stanislav zamiloval zvuk houslí. Bylo jen otázkou času, kdy se tento nástroj stane jeho nejbližším přítelem a zároveň hra na něj i životním povoláním.

„Stáňa“ a Bohuslav

Protože Stanislavův otec získal místo regenschoriho ve Smiřicích a celá rodina se z Rychnova nad Kněžnou odstěhovala, nižší vzdělání Stanislav dokončil v Hradci Králové. 

Poté nastoupil na konzervatoř v Praze. V témže ročníku svá studia započal i budoucí věhlasný skladatel Bohuslav Martinů, se kterým se Stanislav spřátelil a jejich kamarádství vydrželo až do Stanislavovy smrti. 

V době studií jezdil Bohuslav Martinů o prázdninách do Smiřic a Stanislav zase na oplátku za Bohuslavem do Poličky. I když už byl Martinů známým skladatelem a žil ve Francii, nepřestal ho jeho přítel ze studií navštěvovat. Také spolu velice rádi trávili dovolené. Tuto idylu překazila okupace Československa, kdy Martinů emigroval do USA. Přestože se pak už nikdy neviděli, udržovali čilou korespondenci. Po Stanislavově smrti Bohuslav napsal obsáhlou vzpomínku na jejich přátelství, kterou nazval „Stáňa“.

Pohlcen hudbou

Po dokončení studií se Stanislav Novák v roce 1913 stal členem České filharmonie, kde působil v rolích koncertního mistra a sólisty. Zařídil tu místo i pro svého přítele Martinů, který nastoupil jako pomocný houslista u 2. pultu.

Spolupracoval také s dirigentem Václavem Talichem a založil několik komorních uskupení. První bylo smyčcové kvarteto, které kvalitou své interpretace skladeb přimělo Bohuslava Martinů napsat skladbu jen pro ně. Jednalo se o Smyčcový kvartet Es dur H 103. Novák byl také krátce členem Českého kvarteta, kam se po těžkém onemocnění Josefa Suka dostal na doporučeni Karla Hoffmana, svého učitele houslí z konzervatoře. Toto uskupení se bohužel po dvou měsících rozpadlo a následně Stanislav nastoupil do Českého tria jako náhrada za zmíněného Karla Hoffmana, který nečekaně zemřel. V tomto období začal vyučovat i na pražské konzervatoři.

Tím, jaký byl jako člověk a muzikant, ovlivnil například i Jaroslava Ježka, který s ním odcestoval do italské Florencie na hudební festival. Tam měl Novák zahrát jeho houslovou sonátu, k čemuž ale nedošlo. Itálie totiž již tou dobou vyznávala fašistické hodnoty a obecenstvo se odmítlo účastnit koncertu, kde by hrál někdo z Československa. 
 

Tragický konec

Stanislav Novák se roku 1935 oženil s Františkou Brandlovou. Pro ni to bylo druhé manželství. To první nebylo šťastné a skončilo rozvodem. Stanislav si osvojil i Františčiny dvě dcery. Po násilném obsazení Československa nacistickou armádou Nováka vyzvali, aby ukončil svou činnost na konzervatoři i ve filharmonii. Důvodem byl fakt, že jeho žena je Židovka. Tomuto nátlaku bohužel nebyl schopen čelit a s Františkou se rozvedl. Ta byla později i s dcerami deportována do koncentračního tábora, kde všechny zahynuly.

Stanislav Novák zemřel náhle roku 1945 v Praze krátce poté, co se dozvěděl o osudu své bývalé ženy a nevlastních dcer. Pohřben je ve Smiřicích. Česká komorní hudba tím přišla o nadaného hudebníka, učitele a velkou osobnost houslové komunity.

Zdroje fotek: smirice.eu, mestosmirice.cz