Trocha historie nikoho nezabije
Nejspíš všichni víme, že brambory pocházejí z Jižní Ameriky, kde je už před 5000 lety pěstovali obyvatelé dnešního Peru a Bolívie. Do Evropy se potom dostaly díky zámořským plavbám v 16. století. Netrvalo dlouho a námořníci zjistili, že tato nová potravina jim velice dobře poslouží jako prevence proti kurdějím. Brambory se dobře skladovaly a dlouho vydržely. Zbytku Evropy trvalo skoro 200 let, než vzal brambory na milost. Lidé je zpočátku přijímali s nedůvěrou, byly brány jako pohanská rostlina a pěstovány jen v okrasných zahradách klášterů a šlechtických sídel. Někteří lékaři je předepisovali jako lék téměř na všechno nebo se užívaly jako afrodiziakum. Císařovna Marie Terezie se snažila lid v našich zemích přesvědčit o výhodnosti pěstování brambor. Do té doby se totiž v hospodářství používaly jen jako krmivo pro zvířata. Lidé je začali upravovat do svých pokrmů až v období válek a neúrody v letech 1770–1773. Poté se pěstování brambor rozšířilo do všech oblastí našeho kontinentu. V současné době jsou třetí nejvíce pěstovanou rostlinou na světě. Před nimi se umístila rýže a pšenice.
Kdy se křápanec/kramflek/bramborák objevil?
To se už asi nikdy nedozvíme. Nicméně pokrm ze strouhaných brambor je tradiční jídlo nejen u nás, ale i v Německu, Maďarsku, Lucembursku, Bělorusku a dalších zemích.
Stejně jako jeho základní surovina má spoustu názvů. Například: bandorák, cmunda, placek, pampuch, vošouch, škramplata, křapáč…
