Na samé katastrální hranici Žamberka a přiléhající sousední vsi Helvíkovice stojí u silnice vedoucí na Vamberk malé bílé stavení. V něm se 26. března 1698 do chudé rodiny Jana a Anny Divíškových narodil synek Václav. Jeho otec velice záhy rozeznal, že malý Vašík je velice čiperný a nadaný, a snažil se na tuto skutečnost upozornit lokální premonstráty v očekávání, že se o něj náležitě „postarají“ a třeba i zaopatří jeho studia. To se nakonec podařilo a Václav po základní škole nastoupil na náklady premonstrátského kláštera v Louce ke studiu na znojemské jezuitské gymnázium. Svá středoškolská studia zde zakončil v roce 1719.
Osobnosti
Prokop Diviš: Kněz, hudebník a vynálezce, který „přemohl“ blesky
5. 12. 2025
Jiří Štefek
Víte, co to je „povětrnostní mašina“? Pokud ne, vězte, že takto byl nazýván významný vynález z poloviny 18. století – bleskosvod. Tento z dnešního pohledu úsměvný název mu dal jeho duchovní otec, český katolický kněz, hudebník, přírodovědec a v neposlední řadě vynálezce Prokop Diviš.
O rok později vstoupil jako novic do premonstrátského řádu v Louce u Znojma a po složení řeholního slibu přijal jméno Prokop a své příjmení změnil na Diwisch, v češtině Diviš. Pokračoval ve studiích, v nichž se věnoval filozofii, ale i přírodním vědám. Po vysvěcení na kněze v roce 1726 se stal učitelem přírodních věd na znojemském gymnáziu. Jako pedagog přinášel do své výuky neotřelé a novátorské postupy. Svoje přednášky a výklady doplňoval o různé pokusy a demonstrační zkoušky.
Přestože sám byl již pedagogem, pokračoval Diviš ve svých studiích teologie a filozofie. V obou oborech zdárně skládal zkoušky a dosáhl významných titulů. V roce 1729 byl jmenován v klášterní škole profesorem teologie a o čtyři roky později dosáhl na univerzitě v Salcburku na doktorát z filozofie.
Divišův věhlas se dostal až na císařský dvůr
V roce 1736 se uvolnila farnost v Příměticích u Znojma a loucký opat Anton Nolbek nabídl Divišovi, aby se ujal jejího řízení. Diviš nabídku přijal. Nejprve se stal administrátorem zdejší farnosti a o šest let později i farářem zdejšího kostela svaté Markéty. Příchodem do Přímětic se z Diviše stal nejen velebný pán a duchovní pastýř zdejšího obyvatelstva, ale měl zde i dostatek času na svoje pokusy, především se statickou elektřinou. K tomuto účelu si vlastnoručně zhotovil přístroj, který nazval – z dnešního pohledu poněkud zvláštním názvem – elektrum. Byla to skleněná koule připevněná k dřevěné hřídeli, jejímž otáčením a třením o polštář z telecí kůže Diviš vyráběl elektřinu.
Přestože v té době byla tištěná média v plenkách a neexistoval internet ani telefon, Divišův věhlas se šířil daleko za hranice jihomoravské obce. Pověst o jeho experimentech se brzy donesla k císařskému dvoru do Vídně a v roce 1750 měl tu čest své pokusy předvést přímo císařovně Marii Terezii a jejímu choti Františku Štěpánovi Lotrinskému. Traduje se, že císařský pár byl pokusy „vědce v klerice“ tak nadšen, že jej odměnil zlatými medailemi se svými podobenkami.
Povětrnostní mašina
Nyní se již věnujme samotným Divišovým vynálezům. Začneme u bleskosvodu, tedy „povětrnostní mašiny“, jak ji sám nazýval. Ze svých dosavadních četných pokusů s elektrem zjistil a pochopil, že blýskání a hřmění za bouřky je elektrické podstaty.
Základem jeho přelomového přístroje byl na 15 metrů vysokém stožáru komplikovaný železný kříž, v jehož středu a na konci ramen bylo 12 kovových krabic s železnými pilinami, z nichž trčelo 400 kovových hrotů. Konstrukce byla třemi kovovými řetězy vodivě spojena se zemí. Krabice měly jako leydenské lahve vysát elektřinu z mračen a tím předejít bouřce. Diviš svůj vynález poprvé vyzkoušel na dvoře přímětické fary 15. června 1754. Ještě v rok vztyčení bleskosvod prokazatelně zabránil vzniku tří bouří nad Příměticemi.
Prokopa Diviše lze považovat i za jednoho z objevitelů elektroléčby, neboť si všiml blahodárných účinků slabých elektrických výbojů na lidské tělo. K elektrizování svých pacientů Diviš používal kovové tyčky opatřené kuličkou a zasazené do izolované rukojeti. Zároveň také stanovil přesná pravidla léčení, přičemž dobu elektrizace vypočítával podle tepu nemocného a podle množství krve. Lidé krevnatí byli elektrizováni více než lidé chudokrevní.
Elektřinu využíval i v hudbě
Své poznatky z pokusů s elektřinou se Prokop Diviš snažil aplikovat i v hudbě. Jako vášnivý hudebník v roce 1753 sestrojil nástroj, který dokázal vydávat zvuky mnoha strunných i dechových nástrojů, dokonce prý i lidského hlasu. Měl přes 700 strun a mnoho rejstříků, které měnily barvu zvuku. Zvukové čistoty a vytříbenosti dociloval Diviš elektrizováním strun. Dalo by se říci, že se jednalo o předchůdce dnešního syntezátoru. Pozoruhodný byl i jeho název „Zlatý Diviš“ (Denis dʼOr).
Divišův život byl velmi zajímavý a pestrý. Zcela se vymykal tehdejšímu duchovnímu pojetí života, kterým byla bohabojnost, lpění na církevních dogmatech, která často zasahovala i do jiných oblastí mimo náboženskou věrouku, a jejich nezpochybnitelné přijímání. Diviš, ač kněz, prahl po logickém vysvětlení přírodních záhad. To mu přineslo nemálo kritiků či nepřátel z řad některých církevních hodnostářů nebo lékařů.
Prokop Diviš zemřel v prosinci 1765 (spekuluje se o dvou datech – 21. nebo 25. prosince) ve věku 67 let. Pokud vás zajímá více o životě tohoto pozoruhodného muže, navštivte jeho rodný dům v Helvíkovicích, v němž se nachází expozice mapující jeho nevšední a na vynálezy bohatý život.
Zdroje fotografií:
- Jan Vilímek – České album
- Městské muzeum Žamberk
- Bohemianroots – Taken by Bohemianroots
- Wikipedia.org