Koupaliště v srdci lesa znovu ožívá

Jeho historie sahá do minulého tisíciletí. Slavnostně bylo otevřeno 7. srpna 1934, ale koupávalo se tu již dříve. Původně tu totiž stávalo bělidlo a koupališti se říkalo koupadlo nebo i koupelna. Jednalo se o přibližně pět metrů dlouhou prkennou kůlnu, kterou užívaly i místní židovské ženy, takže je možné, že sloužila také jako židovská očistná lázeň mikve. Starosta města Josef Kalis však roku 1891 zmínil ve svém spisku Rychnovu do památníku následující: „Koupelna ve bělidle paní Slavíkové rovněž nevyhovuje, an jednak není vždy přístupnou, jednak voda z pravidla jest příliš studena.“ Proto se přistoupilo k výstavbě moderního koupaliště, které ve chvíli svého otevření patřilo k nejmodernějším v severovýchodních Čechách. Pěly na něj chvály i dobové tiskoviny. Rychnov nad Kněžnou a klimatické lázně Studánka aneb Hlasy letních hostí, přátel a rodáků píšou: „Ani slečna Bíšová si nenaříkala. Pečená vařená byla na koupališti ve Včelném. Spíše pečená. Myslila, že oslní rychnovské domorodce svým uměním plaveckým, a zatím nalezla tu četnou společnost zavilých vodomilů tu- i cizozemských, od kterých se mnohému kumštu vodnímu přiučila.“ Koupaliště se dokonce objevilo i v černobílé filmové komedii Hostinec U Kamenného stolu z roku 1948.

Nedalekou atrakcí bylo Vostřebalovo divadlo v přírodě, otevřené 2. července 1922. Nacházelo se ve svahu vpravo od rozcestí turistických cest. Jméno neslo po Rudolfu Vostřebalovi (1867–1952), herci a režisérovi místní ochotnické divadelní jednoty Tyl. Představení se zde v letních měsících hrála až do padesátých let 20. století. Karel Poláček ve svém Okresním městě píše: „Veškeré hostince v okresním městě osiřely a obyvatelstvo se valilo do lesa, neboť místní ochotnický spolek pořádal tam divadelní představení… Na smavém palouku byl zbudován jakýsi mlýn z lepenky a dřevěných latí. Opodál se shromáždili hudebníci a ladili své nástroje. Správce obecního chudobince Wagenknecht prodával divadelní vstupenky. Po každém návštěvníkovi šlehl posupným pohledem; pod jeho velením zaujímali měšťané místa na improvizovaných sedadlech; správce úsečně vykřikoval a pořádal, mávaje sukovitou holí; přitom neustával střežiti vesničany, kteří se tlačili na místech k stání.“

V následujících desetiletích si koupaliště užilo své chvilky slávy i momenty, kdy se mu zrovna nedařilo. Na devadesátá léta vzpomíná jeho velká fanynka Simona Janovcová. „Když jsem byla malá, jezdily jsme na koupaliště s mamkou na kole. Bylo tam plno, lidi seděli na terase, hráli na kytaru a zpívali. Koupaliště žilo a lidí tam chodilo hodně. Pak se všechno dost zkazilo v období, kdy ho měl v pronájmu Sport Profi, protože se o něj pořádně nestarali. Když koupaliště převzalo zpátky město Rychnov, sháněli plavčíky. Mně bylo zrovna osmnáct, udělala jsem si plavčické zkoušky, táta pracoval v pokladně a mamka tam hlídala kola. Všechno vypadalo skvěle, pořád tam chodily tisíce lidí, mezi bazény se postavila zeď a mluvilo se o tom, že se další rok pořídí filtrace. Já tam dokonce chtěla mít svatbu, protože pro mě to místo hodně znamenalo. Jenže jak si lidé začali pořizovat vlastní bazény, návštěvnost začala klesat. Mně osobně se od půlky srpna už nelíbí kvalita vody, ale těžko říct, kam všichni stálí návštěvníci zmizeli. Přitom právě v nádherné přírodě kolem vidím velký potenciál. Kdyby se u koupaliště udělal kemp a celé se to nějak propojilo i s akcemi kolem Ivanského jezera, mohlo by to přitáhnout spoustu lidí.“

O oživení místního koupaliště usiluje i jeho nový nájemce, pan Vlastimil Herman. Podařilo se mu obnovit provoz restaurace, která nyní funguje celoročně, nabízí vnitřní kapacitu 50 míst a k tomu dalších padesát na terase v případě hezkého počasí. Z pokrmů si tu můžete vychutnat klasickou českou kuchyni, hamburgery i pizzy, nechybí zmrzlina, pivo či oblíbené nealkoholické nápoje. Pan Herman se netají svými plány, jak rychnovské koupaliště oživit a zatraktivnit.

„Mým snem bylo otevřít si někde stánek nebo bistro. Jako místní jsem viděl, že koupaliště leží ladem – dva měsíce v roce je otevřeno, pak se zavře a je tu pusto. Předložil jsem městu svoji vizi, že bych tu chtěl provozovat celoroční bistro, pořádat různé domácí oslavy, narozeniny i svatby. Po půlroce mi pronájem schválili, ale jako celek. Já jsem koupaliště nechtěl, šlo mi jen o tu restauraci. Ale bylo to buď všechno, nebo nic. Nakonec jsem se rozhodl, že vezmu celý areál a nějak se s tím popasuju. Nepřemýšlím o tom, že na koupališti vydělám, protože koupaliště je vždycky prodělečné. Devadesát korun vstupného nepokryje ani plavčíky, ani údržbu, ani bazénovou chemii nebo sečení trávy. První rok jsme byli v minusu sto tisíc, druhý rok nebylo hezké léto, takže jsem nemusel mít tolik lidí a ztráta činila jen padesát tisíc korun. Letos uvidíme.“

Při pohledu z okna restaurace je jasné, že stavební práce v areálu jsou v plném proudu.

„Vstup na koupaliště budujeme bezbariérový z parkoviště, což je vhodné především pro rodiny s kočárky. Šatny dole jsou připravené, záchody bohužel zůstanou ještě staré, protože se jedná o investici většího rozsahu, takže musíme počkat, než se najdou peníze. Koupaliště má nový stánek s občerstvením a posezením, je tam terasa se slunečníky, tudíž je na restauraci zcela nezávislé.“

Pan Herman má v plánu navázat i na kulturní tradici tohoto místa. „Pokud se to podaří, chtěli bychom tu letos uspořádat koncert. Za tímto účelem připravujeme hlavně oplocení bazénů, aby se nám tu večer někdo neutopil. V první řadě cílíme spíš na starší, takže plánujeme skupinu Combi. Příští rok to bude ještě lepší, chtěl bych tu mít letní kino. To budu muset ještě projednat s městem. Každý rok bych tu také chtěl pořádat menší včelenskou pouť ve vesnickém duchu – malý kolotoč a malý autodrom, houpačky a střelnici, to stačí. Teď v srpnu mám naplánované jednání s jednou firmou, co poutě provozuje. Kdyby se to podařilo, mohli bychom mít pouť už letos.“

Pan Herman si je jistý, že rychnovské koupaliště má návštěvníkům co nabídnout. Krásné prostředí, útulné bistro, dobré jídlo i pití, posezení na terase s pohledem do zeleně. „Máme tu dětské brouzdaliště, střední bazén s hloubkou 80 centimetrů a velký bazén pro plavce s hloubkou od 140 do 170 centimetrů. V plánu do budoucnosti jsou i lepší skluzavky a tobogán, ale nejdřív tak za dva tři roky. Teď dáváme bazény do kupy, aby nám neunikala voda. Letos jsme na opravách udělali zásah asi za 650 000 korun a čekají nás ještě další investice, než si budeme moct dovolit nějaké atrakce. Nejdůležitější je dobré zázemí, pak teprve můžeme přidávat.“

Původní koupaliště bralo vodu přímo z Javornického potoka, později z vlastního vrtu. V potoce je v současnosti vody lehce nad kotníky, takže se nabízí otázka, jak je to s vodou dnes. „V březnu koupaliště vypouštíme, čistíme ho a pak ho napouštíme z vodovodního řadu. Oba bazény mají dohromady asi 400 kubíků, jejich naplnění nás stojí zhruba 110 000 korun. Do vody se dává přírodní chemie, filtrace tu není, takže potom se bazény dopouští. V září končíme, ale voda proudí do bazénů přes žábu až do jara, aby nepopraskaly.“

Pan Herman je pyšný především na to, že bistro již plně funguje. Ale i tady má odvážné plány do budoucnosti. „Vaří se každý den. U bistra to trvá, než se rozjede, když bylo celá léta zavřené. Když jsem ho přebíral, odpovídalo stavu tak ze třicátých let. Hrůza. Celé jsme to vybourali, zůstalo jen obvodové zdivo a střecha. Veškeré zařízení je nové, dokoupili jsme nové konvektomaty a máme teď kapacitu na 400 jídel. Rozvážíme obědy po okolí, na víkendy vozíme obědy do Charity. Budujeme pořád. Vylepšujeme a vymýšlíme, co ještě vylepšit.“

Klientelu tvoří především místní. „Občas přijdou o víkendu dovolenkáři, kteří spí na Studánce a zjistí, že je tu restaurace. Na víkend máme i skvělou cukrářku, která připravuje super dezerty. Zákusky máme samozřejmě i v týdnu k meníčku, ale o víkendu nabízíme něco speciálního. Na webových stránkách je všechno nafocené, takže se o nás lidé pomalu dozvídají a chodí víc a víc.“

Stálí zaměstnanci čítají kuchaře, pomocného kuchaře, tři pomocné síly a tři servírky. „Máme otevřeno od rána od sedmi, zavíráme večer v devět. Snažíme se, aby lidé chodili i na snídaně. Ty ještě nepropagujeme, teprve je ladíme k dokonalosti. I tak ale menší party o víkendu na snídani přijdou. Z brigádníků máme plavčíky, úklidovou četu na záchody a pracovní sílu do bistra dole ve stánku.“

Pan Herman připouští, že práce je hodně a vše se musel naučit za pochodu. Pracuje až 13 hodin denně. „Každý večer do bazénu spouštíme robotické vysavače, které v noci čistí dno a pročišťují vodu, ráno je musíme vytáhnout a vyčistit, aby vše bylo připravené na provoz. Nepoužíváme chlor, ale jemnější chlornan sodný, co se dává do pitné vody. Vodu udržíte čistou, když se o ni staráte. Jakmile se na to dva dny vyprdnete, je to vidět, hned se bazén začne zelenat.“

Rozhodně nelituje toho, že koupaliště do pronájmu vzal. „Jsem nadšený z toho, co tady buduju, a jednou to někomu předám. Pronajaté to mám na deset let. Pět let bude trvat, než tady něco udělám. Pak si to chci ještě pět let užít. Hlavně bych chtěl, aby se mi podařilo prosadit to letní kino, protože v Rychnově nic takového není. Stačilo by, kdyby se tu promítalo jednou za čtrnáct dní. Bych byl šťastný, kdyby se to povedlo. Letos to asi nevyjde, protože to není levná záležitost, ale příští rok bych ho chtěl stoprocentně. Pouť bych chtěl už tento rok, tak v půli září.“

Léto je tady, sluníčko pálí čím dál víc, a tak je načase sbalit plavky a na viděnou na koupališti.

Zdroje:

• Wikipedie.org
• PhDr. Josef Krám: Průvodce Rychnovem nad Kněžnou
• Karel Poláček: Okresní město
• https://rychnovsky.denik.cz/zpravy_region/historicke-plovarny-rychnov-koupaliste-vcelne-20240807.html

Zdroj fotografií:

• ttps://rychnovsky.denik.cz/zpravy_region/historicke-plovarny-rychnov-koupaliste-vcelne-20240807.html
• Muzeum a galerie Orlických hor
• archiv autorky