„Ne. Ale na Kastelu, to je ten kopec vedle, býval triangulační bod. Když jsme o rozhledně uvažovali, starší obyvatelé nostalgicky vzpomínali na svoje mládí, jak na ten triangulační bod, vysoký nějakých 40 metrů, lezli jako na vyhlídku. Nevím, jak dlouho tam byl, možná do šedesátých let, ale my jsme na tuto myšlenku navázali. Díky tomu, že jsme vyhráli soutěž Vesnice roku, jsme dostali nějaké finance od kraje a od ministerstva pro místní rozvoj a rozhlednu se podařilo postavit asi za 1 200 000 korun. Předtím jsme ještě uspořádali takové malé referendum, proč použít peníze zrovna na rozhlednu. Nebylo to autokratické rozhodnutí, že by si Bílek vymyslel rozhlednu, ale rozhodlo zastupitelstvo spolu s občany. Inspirovali jsme se v Proseči u Chrudimi, kde postavili stejnou pár roků před námi. Se stavbou se začalo v září a do konce roku bylo hotovo. V dubnu 2006 se otvíralo.“
Všichni se zahledíme směrem k rozhledně a uznale pokýváme hlavou. Vypadá udržovaně a nezdá se, že by na ní zahlodal zub čas. Pavel vzápětí situaci uvede na pravou míru.
„Od té doby má rozhledna za sebou řadu údržbových prací. Obec se o ni stará příkladně, protože většina rozhleden tohoto typu a této konstrukce už po dvaceti letech neexistuje. Při výběru jsme se rozhodli pro modřín, ale dřevo je dřevo – dá se do toho dřevokazná houba, tesařík nebo nějaká jiná podobná havěť, můžete to natírat, jak chcete, ale stejně je to problém. Víc než polovinu sloupků už jsme od té doby museli vyměnit. Okolí se taky úplně proměnilo. Před dvaceti lety tam bylo pole, dnes tam najdete krásné místo k odpočinku, spoustu zeleně i občerstvení. Patříme mezi lákavé turistické atrakce v našem regionu.“
I když život na vsi není vždy idylický, Bílkovi si bydlení ve Vrbici pochvalují.
„Turistický ruch tu funguje velmi dobře. Rozhlednu můžete navštívit kdykoli během roku. Od listopadu do března po předchozí telefonické domluvě, v dubnu, květnu a poté v říjnu o víkendech, v sezoně je otevřeno denně. Obec pořádá i společenské akce. Osmého května probíhá otvírání studánky – je to taková sousedská veselice, ale je otevřená i pro veřejnost, která mnohdy převládá. Teď je tu na hřišti Den otců, potom rockový koncert, v zimě zabijačky všeho druhu, vepřová, zvěřinová. Prostě každou chvíli něco. Loni bylo obrovským trhákem kukuřičné bludiště. Všude hlásali na billboardech, že ve Vrbici je bludiště, takže sem všichni museli jet. To byl úspěch, který jsme ani nečekali. Letos ale kukuřičné bludiště nebude ani náhodou, už loni byl problém s družstvem, aby to povolili. Myslím, že ani obsluha už by do toho nešla, návštěvníků bylo strašně moc.“
