Pověsti Mladoboleslavska: ze zvířecí říše

Legendy provázejí lidskou historii od nepaměti po celém světě. Pevné místo v nich zaujímají zvířata, populární jsou například drak, vlk, havran nebo had. Zvířata hrají v lidových pověstech mnoho různých rolí a mají většinou symbolický význam. Představují nebezpečí, zkoušky, někdy i moudrost nebo pomoc. Jejich účinkování v příběhu je často spojeno s tematikou pokladů, ať už vystupují v roli strážce, průvodce, nebo samotného účastníka hledání. V legendách spojených s poklady jsou zvířata klíčová a dávají jim dobrodružný i tajemný nádech.

Černý pes hlídá poklad v podzemí

Pes jako nejvěrnější přítel člověka dokáže trpělivě plnit rozkazy svého pána, i kdyby ho to mělo stát život. Jedna taková legenda se pojí k Michalovickému hradu u Mladé Boleslavi, který ve svých útrobách údajně skrývá poklad střežený černým psem. Tomu při obléhání hradu jeho pán přikázal, aby ve sklepě hlídal železnou truhlu, do které ukryl všechny skvosty a drahocennosti. Když ale útočníci hrad dobyli, zasypali podzemní chodby a poklad nikdy nenašli. Až tudy půjdete, zkuste přiložit ucho k zemi – z hlubin prý můžete slyšet psí štěkot onoho strážce, který poklad věrně hlídá dodnes.

Bílá myška prozrazuje místo ukrytí pokladu

I další příběh se pojí s poklady, které po celý svůj život neúspěšně hledal místní hrabě. V zoufalství se rozhodl, že svou duši vymění za příslib bohatství, a tak kolem sebe jednoho dne nakreslil kruh. Při obřadu vykuřoval bylinky a vyvolával ďábla. Místo něj se ale objevila myška a zavedla ho do sklepení s poklady. Na oplátku však chtěla jeho duši, až zemře. A tak hrabě sice zbohatl, ale když zemřel, bylo prý u jeho dveří slyšet škrábání malé bílé myšky…

Zajíc versus myslivec – kdo bude vítěz?

Bílý byl i zajíček, který je hlavní postavou dalšího příběhu z hájovny v okolí Mladé Boleslavi. Podle legendy se jej myslivec pokusil zastřelit, ale kulka se jen odrazila od jeho kožíšku. Zajíc pak hajnému poradil, jak ho má připravit o život, ale že při tom nesmí vydat ani hlásku. To myslivec udělal a v noci mu zajíc ve snu prozradil, u kterého dubu v lese je ukrytý poklad. Nadšený myslivec se pro něj hned ráno vydal – a opravdu. Jak se ale při kopání zapotil, ulevil si větou „Sakrlot, to člověka zahřeje!“. V ten okamžik se podle pověsti i s pokladem propadl do země.

Když má kůň krutého pána…

V posledním příběhu se vydáme na Sellnerovu stezku, která při své délce 15 km prochází Mladoboleslavskem, Mělnickem a Českolipskem. Vede i místem, kde stával Olšový mlýn. V něm bydlel mlynář s půvabnou dcerou Jaroňkou, která se zamilovala do mladíka z okolí. Jejich lásku ale násilně ukončil velitel vojska, který se do dívky na první pohled zamiloval a chtěl ji pro sebe. Mladíka proto při jedné procházce obou milenců zákeřně zastřelil. Poté utíkající Jaroňku pronásledoval až do mlýna, kde usmrtil i jejího otce a stavení zapálil. Dívku unášel až ke skále nad mlýnem, kde měl připraveného koně. Jak ale hořelo, místní se seběhli, a když viděli, co se stalo, chtěli Jaroňku zachránit. To se jim bohužel nepodařilo, neboť zlý vůdce ji v bezmoci shodil ze skály. Pomstě obyvatel ale neunikl – údajně uťali i hlavu jeho koni. Tím však příběh nekončí. V pokračování se pak jeden stařec stal v těchto místech svědkem třaskavého sesuvu dvou strání, přičemž viděl kolem tryskem pádit koně bez hlavy a s černým jezdcem. Lidé se tudy od té doby báli v noci chodit. Vy ale obavy mít nemusíte. Až na Sellnerovu stezku vyrazíte, dojdete k vodní nádrži Sudoměr, nad níž se tyčí právě skály, ze kterých podle pověsti spadla krásná Jaroňka.

V příštím díle se zaměříme na roli vody v místních pověstech.

Články seriálu o pověstech Mladoboleslavska čerpají zejména z Encyklopedie Mladá Boleslav.