Mladoboleslavská ZUŠ otevřela advent Rybovou mší vánoční

Co vás vede k tomu, že Základní umělecká škola Mladá Boleslav pravidelně uvádí scénická provedení Rybovy České mše vánoční?

Eva Pinkasová: Rybovu mši vánoční uvádíme už potřetí. Poprvé jsme ji scénicky uvedli před sedmi lety a podruhé před třemi. Chtěli jsme udělat větší jevištní dílo, kde by se zapojily všechny naše vyučované obory, tedy obor hudební, výtvarný, taneční a literárně dramatický. Bonusem je, že děti, které se to naučí, se přidávají do orchestru České mše vánoční nebo do souboru České mše vánoční a vystupují v kostelích na Mladoboleslavsku.

Jaký význam má tento projekt pro školu?

EP: Když některý rok Rybovku neděláme, všichni se ptají, proč ji neděláme. My na to říkáme, že je to natolik náročné a natolik slavnostní, že se to nedá dělat každý rok. Vždycky se na tento projekt velmi těšíme. Naši žáci to mají za odměnu, projektu se mohou účastnit až ve chvíli, kdy dosáhnou určité umělecké úrovně.

Je to pro nás velká věc, co se týče spolupráce, protože učíme děti, že jsou součástí velkého projektu, kdy je nezbytné se podřídit ostatním, spolupracovat. Žáci i učitelé tomu musí věnovat čas navíc. Klíčová je pro nás i spolupráce s rodiči a prarodiči, kteří nám děti nadšeně vodí a starají se o jejich zázemí.

Zapojují se do projektu i absolventi?

Jana Mlčochová: Ano, jsme propojení i s bývalými žáky a kolegy. Dělá nám velkou radost, že i oni se do projektu zapojují. Je dojemné je vidět zpívat v beranici ve sboru. Kolegyně Ivanka Velebná, která dohlíží na chod zkoušek, říkala, že brečí už na generálce a že neví, co bude dělat v divadle.

Jak náročná je organizace projektu, který propojuje orchestr, sbor, sólisty, tanečníky, herce a výtvarníky?

EP: Je to náš největší projekt. Naštěstí musím říct, že kolegové z našeho pedagogického sboru, který čítá 55 lidí, jsou velice vstřícní a nápomocní. Pomáhají nám i chystat a převážet rekvizity.

JM: V létě si žáci odnášejí ze školy sáně, což působí kuriózně.

Jaké volíte kostýmy?

JM: Rybovku se snažíme ustrojit do ladovského stylu. Takže dámy mají ve vlasech šátky a přes záda pletené šály a k tomu sukně. Pánové mají kožíšky nebo vestičky. Chceme, aby kostýmy navozovaly dobu Jakuba Jana Ryby.

Jak probíhá výběr sólistů a jak podporujete žáky, kteří zpívají náročné pěvecké party?

EP: Letos je pěvecký sbor vůbec největší. Máme 55 sboristů a čtyři sólisty. Kromě profesionálního tenorového sólisty ze souboru Musica Bohemica jsou sólisté poprvé z řad žáků školy, což je mimořádná věc, protože se musí vypořádat s velmi náročnými party. Zvládají to ale velmi dobře. Jsou skvěle připravení od kolegyně Nikoly Hořák Uramové. Jedná se o velmi talentované žáky, kteří se chystají i na profesionální pěveckou kariéru.

Jak dlouho trvá příprava celého projektu od prvních nápadů po generální zkoušku?

EP: Před rokem jsme si řekli, že to zase zkusíme. Pak se žáci začínají učit nejtěžší party. V orchestru je to part varhanní a flétnový, což jsou sólisté v orchestru. Nejdéle měli tedy noty varhaník a flétnistka. Už od léta pak měli noty všichni ostatní žáci.

Co letos přináší „perníčková edice“ a jak se liší od těch předchozích?

EP: První edice byla vánočková. To znamenalo, že na jevišti byly jako kulisy takové rozkrojené vánočky a diváci, když přicházeli do divadla, dostávali kousíček vánočky. Druhá edice byla sněhová. Na jevišti jsme měli sněhové kulisy a diváci při příchodu dostávali sněhové pusinky.

Letos jsme dělali perníčkovou edici, takže jako kulisy byly perníčky. Ježíšek jako jeden z darů během představení dostal velké perníkové srdce a diváci dostali na přivítanou malé perníčky. Rybovku se pokaždé snažíme něčím oživit. Zároveň ale chceme udržovat jednotnou linku. Děti za odměnu dostávají na památku odznáček, který má pokaždé jiný design. Jiný vzhled má pokaždé i plakát. Zachováváme ale původní námět paní kolegyně Babákové, která vymyslela vizuál představení.

Jak se vyrovnáváte s tím, že mši pokaždé studují z velké části noví žáci?

JM: Je to náročné. Žáci v orchestru paní Pinkasové dostávají noty pomalu na prázdniny. Od září intenzivně trénujeme, aby se to stihlo do adventní neděle.

Jak důležitá je grantová podpora?

EP: Ta je samozřejmě zásadní. Myslím si, že bez ní bychom to nezvládli nebo bychom museli zásadně navýšit cenu vstupného, což bychom dělali neradi. Rodiče už tak do tohoto projektu hodně investují tím, že nám děti posílají i na víkendy a podobně.

Snažíme se udržet cenu vstupenek ve velmi příjemné výši. Lístek na představení stojí 200 korun a na generálku 100 korun. Od Nadačního fondu Škoda Auto jsme díky Spolku přátel umění Mladá Boleslav, který působí u naší zušky, dostali sto tisíc korun, což je pro nás klíčové. Bez této pomoci bychom si nemohli dovolit pronájem divadla.

Co si žáci z projektu odnášejí nejen hudebně, ale i mezioborově?

EP: Myslím si, že je to pro ně obrovský zážitek. Pro orchestr je obrovský zážitek hrát v opravdovém orchestřišti. Ti, kdo jsou na jevišti, o tom mluví ještě roky potom. Dokonce tam máme i takové děti, které třeba před sedmi lety tančily jako úplně malinké, protože tanečníci jsou ze všech účastníků nejmladší. Před třemi lety třeba hrály v orchestru druhé housle a letos hrají už první housle.

Jaké reakce míváte od rodičů a diváků? Mění se v čase?

EP: Máme zkušenost, že všichni návštěvníci jsou velmi dojatí. Je to pro ně krásný začátek adventního času.

Jaké máte plány do budoucna? Chcete tento projekt dál držet, rozvíjet nebo jinak inovovat?

EP: Za tři roky plánujeme speciální Rybovku ke sto letům naší školy, protože přesně v roce 1928 byla v Mladé Boleslavi založena městská hudební škola. V hlavě mám nápad, že bychom mohli udělat děkovnou edici. Že bychom poděkovali za těch sto let, kdy už můžeme učit.

Kdy začnete připravovat Rybovu mši vánoční na rok 2028?

JM: Rybovka bude součástí oslav stého výročí existence školy. Abychom nevyšli ze cviku, hned po Vánocích budeme mít po pedagogické radě schůzku vedoucích uměleckých oborů a vedení školy. Do konce druhého pololetí totiž musíme dát dohromady základní obrysy projektu. Musíme si rozmyslet, v jakých prostorách se bude Rybovka realizovat. V roce 2027 je už potřeba spoustu věcí nachystat a zarezervovat.

I když letošní představení už patří minulosti, jeho atmosféra bude v Mladé Boleslavi ještě dlouho rezonovat. Rybova mše vánoční se opět stala projektem, který spojil napříč městem všechny generace, od žáků až po zkušené muzikanty, pedagogy, rodiče i absolventy.

Pokud jste letos byli v hledišti, možná jste si domů odnesli něco víc než jen krásný zážitek – pocit, že tradice mají smysl. A i když si na další scénické provedení musíme počkat až do roku 2028, už teď je jasné, že bude stát za to.

Zdroje fotografií:

• Jana Mlčochová
• ZUŠ Mladá Boleslav