Kdybychom něco udělali jinak, nedopadlo by to takhle. Studenti boleslavské průmyslovky vyhráli AI olympiádu

Historie AI olympiád je ve světě zatím poměrně krátká, poprvé se mezinárodní soutěž konala v roce 2024 v bulharském Burgasu. Zúčastnilo se jí 41 středoškolských týmů ze 32 zemí. Účast na druhém ročníku v Pekingu už byla téměř dvojnásobná: přijelo 77 týmů ze 61 zemí.

Českou verzi AI olympiády pořádá plzeňská vzdělávací organizace NVIAS. Ta na svém webu uvádí, že jejím cílem je přetvářet mladou generaci z konzumentů technologií na jejich tvůrce. Zadání byla zaměřena na práci s reálnými problémy. Kromě samotného používání AI účastníci pracovali s daty a rozvíjeli kritické myšlení.

Olympiáda měla dvě hlavní části: AI tech, v níž soutěžili jednotlivci, a AI startup pro tříčlenné týmy. Ta se dále dělila na tři kategorie: veřejná správa, mobilita a zdravotnictví. Krajskými koly prošlo 350 středoškoláků, ve finále se jich utkalo téměř 140. Z vítězů bude postaveno družstvo, které pojede reprezentovat Českou republiku na celosvětovou soutěž. Letos se koná v Astaně v Kazachstánu.

Boleslavský tým se do červnového finále probojoval z krajského kola, které proběhlo koncem května na Škoda Auto Vysoké škole v Mladé Boleslavi. S Maximem, Kristiánem a Pavlem jsme si povídali o celé jejich cestě soutěží.

Jak jste se o soutěži dozvěděli? Co rozhodlo, že jste se do ní přihlásili?

Dozvěděli jsme se o ní ze školy a přihlásili jsme se do ní, protože jsme to prostě chtěli vyzkoušet.

Kdo dal dohromady tým? Znali jste se před soutěží a měli jste už nějakou zkušenost se spoluprací?

Dohromady nás dal Pavel. Před soutěží jsme se znali a už jsme spolu i spolupracovali – na školních projektech i mimo školu.

Jak jste si rozdělili role v týmu? Došlo k tomu už na začátku, nebo se vyvíjely až během soutěže?

Každý z nás je naprosto jiný a díky tomu se skvěle doplňujeme. Role v týmu jsme si určili předem, ale v soutěži se to stejně lehce promíchávalo. Pavel byl hlavní organizátor a je asi největší flegmatik z nás. Maxim je ta kreativnější část týmu, je plný elánu. Kristiána jsme museli občas držet na uzdě, dokáže být hodně zapálený do hry. Nejvíc to na něm bylo vidět v krajském kole, když jsme minutu před koncem časového limitu zjistili, že vlastně nemáme prezentaci. A Miroslav, který nahradil Pavla v národním kole, je dost stydlivý, a proto šel prezentovat.

Popište nám vaši cestu soutěží. Co jste řešili v jednotlivých kolech?

Věnovali jsme se tématu mobility. V krajském kole bylo zadání, jak pomocí dat a AI udělat pohyb lidí v regionu rychlejší, bezpečnější a dostupnější. V národním kole to byl agent pro řízení odchozích dodávek.

Vytvářeli jsme vždy model umělé inteligence, který si s daným problémem měl poradit. Museli jsme vymyslet byznys řešení, natrénovat model umělé inteligence a vytvořit k němu uživatelské rozhraní. Potom jsme připravili prezentaci, na závěr finální produkt představili odborné porotě a zodpovídali její dotazy. To všechno v rámci časového limitu čtyř hodin.

Jak dlouho před soutěží jste znali zadání?

Dostali jsme ho vždy před začátkem kola, takže jsme neměli šanci se předem připravit.

To zní dost náročně. Měli jste třeba chvíle, kdy jste si říkali, že to fakt nedáte?

Maxim celou dobu věřil, že to zvládneme. Ostatní si už tak jistí nebyli. Byl takový náš opěrný pilíř.

Pro konkrétní představu: dostali jste úkol, časový limit. Co se dělo dál?

Maxim řešil primárně uživatelské rozhraní. Pavel v krajském kole programoval model. V národním kole to po něm převzal Kristián. Miroslav měl za úkol byznys stránku a prezentaci.

Bylo těžké sehrát se před finále s novým členem týmu?

Nebylo. S Miroslavem jsme se už znali, takže to šlo jako po másle.

Vaše řešení jste nazvali Cascait. Popište nám, v čem spočívá, a prozraďte, jak jste přišli na jeho název.

Naše řešení stojí na vrstvené architektuře spojující strojové učení, inteligentního rozhodovacího agenta a simulaci (nejde tedy o jeden AI model, ale o systém složený z několika částí, pozn. red.). Cascait je spojení anglického cascade a jména Cait/Kate. Bylo to rozhodnutí, které nám v době vzniku připadalo naprosto geniální.

Kdybychom ho uvedli do praxe, jak by to fungovalo a kdo by ho využíval?

Systém by běžel na pozadí stávajícího logistického softwaru a hlídal by zásilky. Pracovali by s ním dispečeři a manažeři logistiky. Máme částečně funkční prototyp, který je připravený pro testování, ale zatím ne pro reálný provoz. K tomu by potřeboval reálná historická data na natrénování a napojení na živé datové toky firmy.

Překvapilo vás vítězství?

Ne.

A v čem byl podle vás váš návrh jedinečný? Čím jste zaujali porotu víc než ostatní účastníci?

I když jsme měli všichni stejnou baseline, tedy stejné výchozí řešení, my jsme náš návrh rozvedli podrobněji než většina. Byl komplexnější například tím, že jsme místo jednoho AI modelu implementovali celou architekturu.

Přesto, kdybyste měli možnost začít celý projekt znovu, udělali byste něco jinak?

Ne. Kdybychom udělali něco jinak, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo.

Co vy osobně a AI? Kdy jste se o ni začali zajímat, pracovat s ní a tvořit?

Jako uživatelé ji využíváme už delší dobu, jako programátoři jsme s ní začali pracovat až v den, kdy se konalo krajské kolo soutěže. Proto jsme taky tým pojmenovali Larpers – od slova larp neboli live action role-playing. Je to vtip, který poukazuje na to, že celou soutěž hrajeme jenom roli a s AI vlastně neumíme.

Kolem umělé inteligence se vede spousta debat. Co podle vás lidé nejvíc přeceňují a čeho se naopak obávají zbytečně?

Občas se přeceňuje to, jak AI dokáže fungovat samostatně. Zbytečná je i obava, že AI nahradí lidi. Může nahradit repetitivní úkoly, ale stále nedokáže pracovat za člověka.

Na závěr se vraťme k soutěži. Na který moment vzpomínáte nejraději?

Po odprezentování v krajském kole měla porota prostor pro otázky. Po několikavteřinové odmlce se pořadatel zeptal, zda porotci mají nějakou otázku. Všichni se na sebe podívali, pousmáli se a odpověděli, že nemají.

Část vítězů bude reprezentovat Českou republiku v Kazachstánu. Vaší soutěžní linie se to netýká, i tak vás asi soutěž mohla nasměrovat, kam dál.

Dostali jsme nabídku na stáž v liberecké firmě SoftLi CZ, která vyvíjí MES, software, který ve firmách pomáhá plánovat a řídit průběh výroby.

Než se úplně rozloučíme, mám pro vás výzvu: popište svůj finálový projekt v několika málo větách tak, aby ho pochopila i vaše sedmdesátiletá sousedka.

Cascait je chytrý asistent pro dispečery, kteří rozesílají zásilky zákazníkům. Když má nějaká zásilka dorazit pozdě nebo jí hrozí problém – třeba zavřená silnice –, systém to sám odhalí předem a navrhne řešení: poslat ji jinou trasou nebo expresem. Rozhoduje ale pořád člověk, systém jen radí a vysvětluje proč. Díky tomu firma neporuší sliby zákazníkům a zároveň neplatí za drahé expresní doručení tam, kde není potřeba. V testech to snížilo počet porušených slibů ze čtyř na nulu, aniž by to stálo víc peněz.

Zdroj fotografií:

• Nvias, z.s.