Když město promluví světlem: Maják rozzářil Bělou pod Bezdězem

„Naší ambicí je ukázat města mladoboleslavského regionu, jejich krásy, kulturní a historickou sílu a osobnosti, které je formovaly,“ řekl o festivalu Ladislav Kučera, ředitel Nadačního fondu Škoda Auto, který je iniciátorem a generálním partnerem putovního festivalu světla Maják. „Bude to krásný podvečer, večer a noc příběhů lidí, kteří se pohybovali v našem regionu, kteří zde žili a utvářeli toto místo. Já sám se na všechny těším a doufám, že si je užijeme a příběhy budou nejen poučné, ale především krásné,“ dodal senátor za obvod Mladá Boleslav Ondřej Lochman.

Stojím na náměstí a fascinovaně hledím na radnici. Hýří barvami a motivy. Sleduji poetický, dušičkově laděný příběh a nechávám se pohltit uhrančivou hudbou. Na budově se střídají výjevy padajícího listí a zvířátek. Sem tam se mihne i nějaká ta dušička. Rozhlédnu se kolem sebe, náměstí je plné lidí a u stánků s občerstvením postávají hloučky návštěvníků.

Převažují místní, kteří se o akci dozvěděli z médií. Přijeli ale i lidé z okolí. „O festivalu jsem se dozvěděla přes škodovácký portál pro zaměstnance. Pak jsem úplnou náhodou viděla reportáž na První boleslavské. Neváhali jsme a hned jsme si koupili lístky a vyrazili do Bělé. Děti na festival moc chtěly, tak jsme využili toho, že bydlíme poblíž,“ komentuje paní Pyšná.

Vydám se k prasečí farmě, která si získala srdce nejmenších návštěvníků. Děti se nadšeně houpají na svítících houpačkách z plastových barelů, které mají vzhled prasátek. „Moc se mi líbí, že když prasátko plácnu, změní barvu,“ raduje se návštěvnice Laura, která se horlivě houpe na atrakci a nechce jít pryč. Nadšené ale nejsou zdaleka jen děti. „Hodně se mi líbí osvětlení brány a videomapping na radnici,“ říká paní Barbora.

O kousek dál zasněně poletují obří motýli. Z náměstí pokračuji k zámku, kde jsou další festivalová stanoviště. Na trávníku se před zámkem tyčí šest lodí, které vzhůru vrhají paprsky světla. Drobné korouhvičky pruhy světla rozštěpují a zprostředkovávají velmi netradiční zážitek, který může každý návštěvník ještě umocnit hrou na trubice a přidat tak vlastní tón. Být tady uprostřed je opravdu zvláštní pocit. Uvědomuji si svoji malost oproti vesmíru.

Slyším tajemnou hudbu. Zamířím k parkánové zdi a nestačím se divit. Dostala jsem se do zamrzlého pekla. Pobíhají tu děti i dospělí a soustředěně hází pěnové míčky na čertíky, kteří vylézají z prasklin. „Střílení na čerty je skvělá blbina pro děti. Těším se, co bude na náměstí,“ komentuje mezi střelbou pan Petr. Všimnu si, že většina střelců má na bundách nebo na čepicích přidělaná svítivá srdíčka. „Nejvíc se mi líbilo vyrábění srdíček,“ říká Tobias. Dozvím se, že se vyrábí na zámku. Tak vyrazím do jeho útrob, abych si taky jedno vyrobila.

Zamířím do dílničky, najdu si tu volné místo a hned se mě ujme Tereza, jedna z lektorek workshopu. „Potěšilo nás, že o aktivitu origami svítícího srdíčka je obrovský zájem. Překvapilo nás, že se zapojuje více dospělých než dětí. Celkově se na festival prodalo přes tisíc vstupenek, což je na Bělou opravdu hodně,“ říká. Na to, že mi origami normálně moc nejdou, skládání nebylo těžké. I Tereza potvrdila, že složit srdíčko se povedlo téměř všem.

Nakonec ještě zamířím do Valdštejnského sálu. Zde herci z Divadýlka na dlani oživili rodinu Valdštejnů, a tak si kdokoliv může přisednout k jejich stolu a dát si s nimi čaj a kousek štrúdlu. Na chvíli jsem se tak ocitla v dávných časech. U Valdštejnů si uvědomím, že Maják přilákal do Bělé pod Bezdězem stovky lidí z celého Mladoboleslavska a ukázal, že i v malém městě se může konat událost s velkým srdcem.

Zdroj fotografií:

• Kultura Bělá