Vladěna Floriánová: DofE je jízda, která stojí za to

„Slovo DofE u nás zaznělo poprvé z úst tehdejšího pana ředitele Vlastimila Volfa na jedné z pátečních operativních porad. Myšlenka mě okamžitě zaujala – a nebyla jsem sama. Nadchla také mou kolegyni Michaelu Šlapákovou a kolegu Michala Bělku,“ popisuje počátky programu na gymnáziu Vladěna Floriánová. Záhy poté absolvovala spolu s kolegy v Praze základní školení a později, už s dalšími pedagogy, také školení expediční.

Program, který dává smysl

DofE je světově uznávaný program, který klade důraz na osobní cíle účastníků. „Studenti jsou v něm vedeni k tomu, aby překonávali sami sebe v několika rovinách. Učí se vytyčit si nové, často odvážné cíle v tom, co je baví nebo láká, a po dobu několika měsíců za nimi vytrvale jít,“ vysvětluje Floriánová. Cíle si přitom dávají ve čtyřech oblastech, kterými jsou dovednost, sport, dobrovolnictví a expedice.

„Pravidelný pohyb přitom není o vrcholových výkonech, ale o péči o vlastní fyzickou kondici a o radosti z pohybu. Důležitou součástí je také dobrovolnictví. Studenti se zapojují do aktivit, které mají smysl, pomáhají druhým, nebo dokonce sami pro své okolí něco zorganizují. V neposlední řadě je tu dobrodružná expedice do přírody, na kterou vyrážejí s partou kamarádů a kde si vyzkoušejí spolupráci, samostatnost i zodpovědnost,“ přibližuje.

Program stojí na spolupráci, komunikaci a vzájemné podpoře. „Baví mě studenty v jejich cílech a plánech podporovat a doprovázet je na této cestě. Zároveň musím přiznat, že i já sama při expedicích neustále posouvám své vlastní hranice.“

DofE dnes

Z původní myšlenky se postupně stal stabilní program, který má dnes na gymnáziu pevné místo. Do programu se aktivně zapojuje přibližně 60 studentů a dalších 11 již splnilo podmínky své úrovně a čekají na slavnostní převzetí ocenění. „DofE na našem gymnáziu funguje velmi dobře, a to především díky skvělé spolupráci celého týmu. Velký podíl na tom mají moji kolegové Michaela Šlapáková a Michal Bělka, ale i další, kteří nás zastupují ve výuce ve chvílích, kdy se studenty vyrážíme na expedice. Nemohu opomenout ani našeho pana ředitele Petra Dostála, bez jehož podpory by realizace programu nebyla možná a který DofE podporuje dlouhodobě.“

„Snažíme se naši DofE komunitu dále stmelovat, i proto jsme letos poprvé začali s kolegy organizovat takzvané DofE snídaně – setkání se studenty před vyučováním. Jejich smyslem je nejen společně posnídat, ale také sdílet zkušenosti a vzájemně se inspirovat,“ doplňuje Floriánová.

Výzvy a překážky

V rámci plnění programu se prý studenti potýkají s různými výzvami. „Pro někoho je nejtěžší pravidelný pohyb, jiný zápasí s dobrovolnickou činností, další s rozvojem vybrané dovednosti. Obecně se však domnívám, že největší překážkou pro většinu našich dofáků je pravidelnost.“ Studenti totiž vybraným aktivitám musí věnovat minimálně jednu hodinu týdně. Kromě toho musí splněné aktivity průběžně zaznamenávat do aplikace ORB, aby jejich vedoucí věděli, jak se jim daří.

„Každá DofE cesta je jedinečná a každá překonaná překážka má svůj vlastní příběh. Vždy jde o odhodlání, vytrvalost, fair play a vzájemnou podporu. A hlavně o to, že na cestě nejsme sami: ať už jde o jednotlivce, nebo skupinu studentů, společná podpora a sdílení zkušeností tvoří jádro DofE,“ přibližuje.

„V době, kdy jsou mladí lidé vystaveni silnému tlaku na výkon a úspěch, nabízí DofE důležitou protiváhu. Pomáhá jim rozvíjet disciplínu, houževnatost a schopnost systematicky pracovat na svých cílech, zároveň je však vede ke smysluplnému trávení volného času. Dává možnost načerpat energii z přírody, poznat druhé z nového úhlu pohledu, ale především poznat sami sebe. Často si uvědomí, že jsou mnohem silnější, než si dosud mysleli – a právě to je v dnešní době nesmírně důležité,“ dodává.

Ocenění a vize do budoucna

V roce 2025 získala Vladěna Floriánová za svoji několikaletou práci prestižní Cenu Lady Luisy Abrahams, kterou DofE každý rok uděluje. Ocenění vnímá jako výsledek týmové práce. „Když mi přišel první e-mail s informací o nominaci, byla jsem upřímně zaskočená. Dojalo mě už jen vědomí, že si některý ze studentů našel čas, napsal o mně krátký text a rozhodl se ho odeslat. A když jsem se dozvěděla, že budu mezi oceněnými, cítila jsem obrovskou radost, až k slzám. Spolu s ní přišla hluboká pokora a silný pocit smysluplnosti, že to, co dělám pro druhé, není zbytečné a že si toho studenti skutečně váží.“

Zdroj fotografií:

• archiv DofE